Radek99

Schematický životopisný film točený podle šablony. Film o umění, v němž žádné umění nebylo, rozhodně ne to filmové, pouze řemeslná zdatnost. A zrovna Egon Schiele by si zasloužil pořádně kontroverzní filmové dílo!

Válečná lyrika, žanr ryze sovětský. Osud člověka je jeden z těch lepších, dobovým schematismem nezatížený sovětský válečný film. Propagandistický rozměr lze ovšem nalézt i tady - onen ,,nový sovětský člověk", který bude přese všechna příkoří a strasti budovat nový světový řád...plus obrovské množství sentimentu a sentimentálních scén, to trochu bije do očí - zvláště těch dnešních navyklých rastru realismu a civilismu... Nejlepším sovětským válečným filmem této dekády tak pro mne dál zůstává o tři roky mladší Tarkovského Ivanovo dětství...

Nemocná doba, nemocná společnost. Rumunská nová vlna má přesně všechno to, co chybí současné české kinematografii - nebojí se být společensky kritická, nebojí se ukázat realitu v pravém světle, odhalit status quo protykanosti společnosti, korupčního balastu, morální úpadek. Rumunský Michael Haneke upomene skutečně k Henekeho Utajenému, tou předtuchou něčeho tíživého, tragického...vykořeněností hrdinů...korozí národní i osobní identity...motivem všudypřítomného pocitu ohrožení... a jako v Bílé stuze - jednání dospělých se otiskuje do dětí...

Nevím, jak to ti Seveřané dělají, ale oni ty detektivky prostě umí... Severský noir ještě asi pár let vydrží v trendu, budou-li se točit věci tak vytříbené jako Midnattssol...Kombinace cestopisu z exotické země (Severní Švédsko/Laponsko), psychologické drobnokresby hrdinů a psychických zátěží a kostlivců z minulosti, insomnie způsobené jak polární září, tak stresem a syndromy vyhoření, mystický podtext, magie a šamanismus (laponští noidové), sociálního rozměru a originálních sériových vražd...plus bravurní filmařina par excellence s výrazným uměleckým přesahem (nádherná kamera, nádherná hudba, či třeba animované intro na začátku 3. dílu atd.) To vše navíc od scénáristů kultovního dánského seriálu Most/Bron/Broen - takže tu máme opět variaci na velmi nesourodou dvojici detektivního páru - muž a žena, kteří jsou svými praktickými opaky a přesto, anebo právě proto, vytvářejí dokonalý vyšetřovací pár...

Nízkorozpočtové sci-fi, jehož námět a ústřední myšlenka nebyly úplně marné, ale provedení trochu pokulhávalo... Filmových letů na Mars teď bude asi v americké kinematografii přibývat, ale i v nezávislé tvorbě by měli tvůrci myslet na diváka...a tenhle celovečerní debut zůstal někde na půl cesty...

Matthew McConaughey je ve své kreaci posedlého těžaře opět skvělý, ale Zlato nemá nějaký hlubší rozměr a podtext jako třeba Andersonovo Až na krev...

Neobyčejně těžký a naléhavý film... Sice jsem se při sledování nemohl zbavit pocitu, že by se z dané tématiky dalo vytěžit více, ale absolutorium si zaslouží celkový casting a hlavně práce s autentickými mentálně retardovanými naturščiky...stejně jako obdivuhodná práce s dětskými herci...víc autentické herecké obsazení už nešlo...

Zvláštní krása, tahle filmová adaptace povídky Stanisława Lema. Zvláštně krásný jiný film... Po Valčíku s Bašírem se Ari Folman opět vydal cestou experimentu a originální fúze animované a hrané obrazové složky...ony dvě poloviny jsou ale trochu nesourodé - zatímco hraná je obrovsky silná a vzbuzuje emoce (kupříkladu příběh, který vyprávěl během skenování umělecký agent hlavní hrdince a provedl jí spektrem emocí), druhá animovaná část ve mne skoro žádné emoce nevyvolala...až samotný hraný konec... To memento před animovanou oblastí, před realitou stvořenou halucinogeny či průmyslově vyráběnými iluzemi., je zajímavá dystopická reflexe připomínající kultovní Matrix a odkazující k platónskému mýtu o jeskyni...Ari Folman ho vybavil celou řadou popkulturních odkazů a halucinogenní animovaná část se rozvíjí čistě dadaisticky a surreálně...svým vizuálem a charakterem připomene nejvíce asi Žlutou ponorku legendárních Beatles...

Skvěle pojatý diskuzní pořad v konzervativním až staromilském duchu, což v záplavě modernosti a posedlosti novými formáty oceňuji. Fenomén ,,nekonečné diskuze", která sice nic neřeší (a je odrazem liberálně-demokratické formy správy světa), ale umožňuje třídit si myšlenky, tříbit názory, formulovat stanoviska a v neposlední řadě predikovat budoucí a nahlédnout na možný vývoj v jednotlivých (diskutovaných) oblastech...

Tenhle biografický dokumentární film by měli povinně vidět hlavně všichni ti voliči KSČM, kteří si nahrávky Karla Kryla pouštějí na svých prvomájových mítincích, ohánějí se jeho pozdní tvorbou a zcela opomněli to nejzásadnější - Karel Kryl byl bytostný antikomunista. Pusťte si příště Rakovinu a Divného knížete a pozorně poslouchejte... PS: Osobně jsem čekal, při tom, jakou nostalgií oplývám k tomuto člověku a jeho písním, že mne to emocionálně víc semele, ale Braciszek Karel je spíše takové akademicky pojaté filmové dílo...