Suďba čelověka
The Destiny of a Man
Osud človeka
Fate of a Man
Režie:
Sergej BondarčukKamera:
Vladimir MonachovObsahy(2)
Na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova natočil Sergej Bondarčuk v roce 1959 svůj režisérský debut a zároveň se zhostil hlavní role. Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, jehož klidné živobytí naruší válka, která ho postupně připraví o vše. Přesto se dokáže zvednout a kráčet životem dál. Osud člověka byl natočen poměrně záhy po skončení druhé světové války, přitom však nesází na vlastenecký patos. Naopak, všímá si více toho, jakou spoušť napáchala válka v životech miliónů obyčejných lidí. Právě takové filmy (připomeňme například snímky Jeřábi táhnou či Ivanovo dětství) však mají schopnost zprostředkovat hrůzy války opravdověji než výpravné, oslavné epopeje. Oproti tónu Šolochovovy novely, která glorifikuje hrdinství prostého člověka, zdůrazňuje Bondarčuk expresionistickými filmovými postupy iracionalitu války a šílenou náhodnost přežití jednotlivce. Některé scény (rampa koncentračního tábora, útěk ze zajetí) působí podivuhodně současným dojmem. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Bondarčuk sice občas příliš osekává charakter lidskosti na kýčovité a jednoduché filmové motivy, ale přesto (nebo právě proto) mu pod rukama vykvetl nádherný pacifistický příběh o jednom obyčejném člověku v neobyčejně zlých časech. Žádná dobová propaganda, pouze syrový pohled na válečné hrůzy a následky optikou výpravného světového filmu, který nad ostatní nevyniká, ale své důležité místo si v dějinách nejen sovětské kinematografie bezpochyby zaslouží. Hlavně několik scén (vodka s nepřítelem, závěr v autě) se řadí svou výpovědí mezi ty nezapomenutelné... 75% ()
Velmi sugestivní válečný film. Režisér Bondarčuk se tímto zapsal zlatým písmem do dějin světové kinematografie. I když se ve filmu zase tak moc neválčí, přesto vypovídá o 2.světové válce v Rusku velmi mnoho, ale hlavně ztvárnil výborným způsobem povídku Michajla Šolochova a opět je zde ukázka "ruské duše", která pokořila i krutého SS velitele tábora Müllera. Půl století starý film, stále úžasný. ()
Ruské válečné filmy jsou pro mě pokaždé silným zážitkem. Možná silnějším, než ty americké, protože jsou syrovější, opravdovější a uvěřitelnější. Osud člověka není výjimkou. Andrej Sokolov je prototypem obyčejného člověka, kterého válka semele, rozžvýká a vyplivne. Vidím společný výchozí bod s Ditou Saxovou, byť ta to ve výsledku uchopila jinak. Víc ruských válečných filmů v České (potažmo v české, ale tomu nevěřím) televizi, prosím. ()
Osud člověka je o několik tříd lepší, než 99% filmů vzešlých z produkce SSSR. Tématicky sice zapadá do šablony, jakou tehdy po sovětských tvůrcích strana a vláda vyžadovala, ale zpracováním naprosto vybočuje. Bondarčuk se chytře vyhnul povinné komunistické propagandě, zaměřil se pouze na člověka jako takového, a do filmu nepustil snad nic, za co by se dnes musel stydět. Opravdový lišák, tenhle soudruh Bondarčuk. ()
Někteří uživatelé tady napsali, že tenhle film je prost komunistické propagandy. Tu musím konstatovat, že takoví lidé nemají ponětí o čem mluví. --- Některé Šolochovovy romány se dají číst. Rozrušená země, a ovšem Tichý Don. Skrze bolševický generální nátěr v nich pronikají na povrch zajímavé střípky realismu. Osud člověka je z jiného ranku, je to krátká agitační próza nedbale líčící nereálný příběh. --- Když jsem se na film po letech podíval, nestačil jsem žasnout, jak drze Bondarčuk předkládal zřejmé lži lidem, kteří skutečnost poznali na vlastní kůži. Ale takové to bylo, i mnohem později; bezostyšné lhaní bylo všudypřítomné, do zblbnutí, a svým způsobem to vlastně fungovalo. --- Film má hodnotu jako vrcholné dílo sovětské vlastenecké propagandy. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (7)
- Největší slabinou filmu je, že chybí jakákoliv informace o příkazu Stalina, že ruský voják se nesmí vzdát do zajetí. Na takové vojáky bylo nahlíženo jako na zrádce, případně špióny. Po návratu ze zajetí, přežili-li, na ně čekala na kulka nebo koncentrační tábor. (sator)
- Film bol natočený v regiónoch Voronež, Rostov a Tambov. Scéna, v ktorej sú sovietski vojnoví zajatci odvedení do chrámu, je v kostole Najsvätejšieho Zjavenia Pána v dedine Ternovoye vo voronežskom regióne. Sokolovova (Sergej Bondarčuk) rozlúčka s jeho mŕtvym synom bola natočená v Kaliningrade (v pozadí sú viditeľné ruiny kráľovského hradu Koenigsberg). (Arsenal83)
- Na filmovém festivalu v Moskvě získal snímek cenu v kategorii nejlepší film. (Terva)
Reklama