Radek99

Rodinná sci-fi limonáda. Pěkný vizuál, ale opravdu strašný scénář plný klišé, absurdit a celé řady nelogičností...

Wow...porno pro epileptiky...no ale proč ne...vždyť i oni si zaslouží mít možnost dát průchod svým animálním pudům... :-)

Ale díl, kdy si Miloslav Sládek přinesl do studia své vlastní pitíčko, je legendární... :-)))

Asi nejnudnější filmová dystopie, co jsem kdy viděl. Plochá, nenápaditá a zoufale špatně natočená...

Ve Velké Británii tomu říkají The Troubles, tedy konflikt v Severním Irsku, 70. léta, katolíci bojují proti protestantům a chtějí připojení k nezávislému Irsku, v zemi zuří občanská válka, Severní Irsko navíc okupují Angličané, které všichni dohromady nenávidí, všude úřaduje IRA, Dublin roku 1971 je skutečné peklo. Celovečerní debut Yanna Demange dokonale vystihl tuhle tíživou atmosféru.

Strhující minimalistický středometrážní dokument vystavěný jako velmi zajímavý experiment - na kontrastu až podivuhodně civilních a záměrně neutrálních (ale zato 100 % autentických) záběrů a obzvláště naturalistického komentáře popisující japonská zvěrstva během ,,pokusů" na čínských zajatcích speciálního koncentračního tábora v Mandžusku se tvůrci pokouší před diváka předložit dva úhly pohledu na jeden fakt - existenci koncentračního tábora určeného k ,,vědeckým lékařským" pokusům na lidech. Dva výklady, dvě verze, přičemž ta západní/čínská je spíše dokumentární a faktografická, kdežto verze japonská, z níž i tvůrci akcentovali spíše propagandistický podtón, je zkombinována s pozpátku pouštěnými záběry z první části, které s novým komentářem dostávají zcela nové, překvapivé i šokující konotace... Fakta jsou relativní, neboť pravda není jedna, ale má ji každá zúčastněná strana dění. Závěr je však jen jeden - Válka je peklo...

Experimentální film Kurta Krena...trochu do surreálna... V rámci filmografie tohoto umělce jde skutečně o snesitelnější (a vizuálně zajímavější) počin...proto tak vysoké hodnocení... :-)

V přidružených recenzích lze vystopovat zřejmý trend, že vysoké hodnocení dávají Osmé míli ortodoxní fanoušci a fanynky Eminema a hip-hopu obecně, komu tento hudební trend tak trochu uniká, tomu uniká i výlučnost tohoto snímku... To bude nejspíš i hlavní problém tohoto díla, které je vlastně velmi žánrové, natočené pouze pro komunitu hip-hopových nadšenců a úspěšný rapper byl do hlavní role obsazen zcela jistě pouze z důvodu zvýšení sledovanosti a vyšších zisků, jako vějička na hlavně amerického diváka. Pro diváka mimo komunitu zůstává mírně nadprůměrným filmem s tuctovým příběhem bílého teenegera z nižší sociální vrstvy, který si své místo na slunci hledá v kolbišti jinak výlučně etnicky odlišném - afroamerickém, v místě rapperských ,,battlů", kde zúročí své nadání. Jaký je podíl Eminemova autentického životního příběhu a jaký šikovné práce scénáristy nechávám stranou, to se stejně nikdo z diváků nikdy nedozví a míra umělecké licence je v Osmé míli mírně popuštěna, ostatně jako u téměř každého hollywoodského filmu, na filmový příběh psaný samým životem slyší majoritní západní divák tak nějak všeobecně asi nejvíce a trochu toho filmového dochucovadla přijde každému vhod. Kdyby to byl ale západoevropský klubový film o významné umělecké osobnosti, měl bych pocit, že jde o přesolenou filmovou kaši. Takhle mi to ale nijak zvlášť nevadí...

Tohle je zřejmě áčkový hollywoodský film s tou nejtemnější a nejdepresivnější atmosférou a svým tématem i vyzněním přesahuje rámcově mimo běžnou produkci hollywoodských studií. Nabízí se sice srovnání s Fincherovým Sedm, ale není to plnohodnotné srovnání. Fincher vybudoval, sice brilantně, ve svém filmu obraz masového vraha a jeho zvrhlého světa a chování, ale celý snímek je koncipován jen na efekt, je natočen sice mistrně, jako vrchol daného žánru, ale bez zjevných známek postihnout nějaké celospolečenské či minoritní téma. Joel Schumacher buduje sice také temný obraz světa té nejpokleslejší pornografie, ba spíše toho, kde pornografie jako taková končí a začíná potřeba zúčastnění se, svět perverzity a normativů, které jsou pro konzervativně či liberálně (jedno jest) smýšlejícího diváka odpuzující, ale evidentně kdesi ve struktuře naší (každé) společnosti temné proudy existují a na povrch vyplouvají v mezních dobách - je to odpověď na to, kde se berou fanatičtí sadističtí dozorci z koncentračních táborů. Nepřináší je totiž jenom doba... Jak uvádí závěr americké sociopsychologické studie na toto téma: Malý fašista je v každém z nás... A zlo, které má tu nejnevinnější podobu a tvář tichého a jinak spořádaného souseda, se dá tak lehce přehlédnout. Vede k němu totiž jen bolestná a těžká cesta. Svědčí o tom třeba dopadení a usvědčení pedofilové, tišší a spořádaní lidé, navenek s poklidným a harmonickým životem...

Malý komorní film o jedné zvláštní válce. Četa dánských cyklistických amatérů proti německé pancéřové divizi. Ale Dánové přesto bojovali, narozdíl od Čechů v roce 1939, i když jejich armáda byla proti té československé nepatrná a špatně vyzbrojená, o absenci příhraničního pevnostního systému nemluvě. Mohou teď o tom narozdíl od nás alespoň točit filmy, protože jet na kole proti obrněnému tanku je hrdinství...nám tenhle pocit prezident Beneš upřel... Svým charakterem spíše televizní snímek patrně nijak neoslní, ani svou výpravou, ani uměleckým provedením, přesto stojí za zhlédnutí, už jen proto, aby si člověk uvědomil úspěch německého ,,Blietzkriegu" - Evropa nechala Němce celá 30. léta nekontrolovaně zbrojit a militarizované Německo vyhrávalo zpočátku všechny své bitvy drtivou technickou převahou...zatímco Evropa se utápěla v politice appeasementu...nepřipomíná to náhodou dnešek?