Radek99

Není to vizuálně tak silný a naturalistický film, jako bývala drsná klasická americká filmová dramata o řádění Ku-Klux-Klanu v jižanských státech USA ze 70. a 80. let, Ples příšer je více sofistikovanější a symboličtější, ale o rasové nesnášenlivosti nebylo natočeno mnoho lepších filmů... Podobné filmy: Hořící Mississippi, Člen klanu, Crash

Ta potřeba exhibovat svůj mimořádný intelekt je očividná. To je ovšem společný rys všech raných filmů Woodyho Allena. Každopádně Annie Hallová je jedna z nejlepších komedií, kterou jsem kdy viděl. Intelektuální, hravá, třeskutě humorná. Formálně postmoderní tvůrčí přístup, založený na principu hry s divákem a s tím spojené mystifikace. Zábavný film s nepřehlédnutelně zakomponovanou funkcí terapeutickou, očistnou i zpovědní. Annie Hallová...

Jeden z nejlepších povídkových filmů, co jsem kdy měl tu čest zhlédnout... (a zároveň trochu ,,netypický" Jarmusch...) Roberto Benigni kraluje. :-) Podobné filmy: Kafe a cigára, Povídky z New Yorku, Paříži, miluji Tě, New Yorku, miluji Tě!

Ryzí poetismus, Kristovy roky, počínající krize středního věku, syndrom vyhoření, civilizační stres, magický realismus, originální podobenství, slovenská krása... Můj nejoblíbenější slovenský film.

Poeticko-mýtické filmové vyprávění Martina Šulíka, tam kde byl ale ve své předešlé Záhradě spíše poetický, převládá v Krajince spíš rys mýtický a tím se přibližuje k snímkům svého krajana Juraje Jakubiska či k dalším autorům tvořícím v duchu (jistě především autorsky osobitého) magického realismu... Podobné filmy: Nejasná zpráva o konci světa, Absurdistán, Ábelov čierny pes

Druhý celovečerní film svérázné a talentované režisérky Alice Nellis je skutečným překvapením - plnohodnotný, dospělý a hluboký film, tahle psychologická road-movie. Symbolická česko-slovenská cesta z Rakovníka do Nového Mesta nad Váhom, spojující duchovní prostor nejen hrdinů tohoto filmu (opět symbolicky (i vtipně) usazených do dvou epochálně i generačně různorodých osobních automobilů), ale i zhruba 15 milionů obyvatel více než 70 let trvajícího státního celku, je prezentována jako výlet, všichni ale jistě cítí, že v tomhle případě šlo o něco mnohem závažnějšího. Motiv daleké cesty je jedním ze základních témat naračního světa všech civilizací a i tady slouží velmi zajímavě v rovinách možné interpretace. Alice Nellis má nadto obrovský talent odpozorovat běžný, všední hovor a přetransformovat ho do podoby scénáře, který je navíc skutečně excelentní, krásně vypointovaný a vpravdě nosný a zábavný... Nedílnou částí filmů Alice Nellis je nádherná kamera, zde charakterizovaná dvěma typickými záběry - ,,plakátovým" celkem (ponejvíce zeleně tónovaného obrazu) rámovaným dopravní komunikací a polodetailem tváře některého z hrdinů. Převažujícím je rys civilnosti, což podtrhují i herecké výkony všech aktérů - jestli se Alici Nellis v tomhle filmu něco podařilo především, pak to bylo přesné herecké obsazení úplně všech hereckým partů. Velký cameback jedné z nejlepších českých hereček všech dob Ivy Janžurové je dokonalý, zdatně jí sekundují i její dvě dcery, Igor Bareš je typově přesný, atd. atd. Výlet se Alici Nellis zkrátka vydařil a výstižně ho lze charakterizovat citací textu písně Oldřicha Janoty, jakož i prastaré buddhistické moudrosti: ,,I cesta může být cíl..."

Československá televizní tvorba měla v šedesátých letech punc světovosti, o čemž může svědčit celá řada vynikajících televizních inscenací, mezi něž rozhodně patří i tato legendárního seriálového režiséra Františka Filipa. Jan Werich coby Don Andrés de Ribera - místokrál Peru je neodolatelný a většina inscenace stojí na jeho hereckém mistrovství a životní moudrosti. Tahle adaptace divadelní hry Prospera Mériméea právem patří do zlatého fondu československé televizní tvorby.

Už tohle samo o sobě je nejvýstižnějším komentářem, totiž mé přesvědčení, že Kalamita je nejlepším filmem paní Věry Chytilové... (a ten symbolický název - co se z něj asi vše dalo v roce 1981 mezi řádky vyčíst...)

Velký film o dramatické a pohnuté době, kterou výstižně symbolizuje osud Karla Čapka, zvláště pak jeho smutný konec. Film o civilizačním zlomu, který sám vznikl v období zlomu jiného, jakoby předpovídal nástup svobody a demokracie. To, že (za normalizace profesně odstavenému) Štěpánu Skalskému režim povolil točit film, v němž jsou adorovány hodnoty první republiky, liberální demokracie a dokonce pozitivně zobrazena osoba T. G. M., svědčí o tom, že nastal skutečný ,,konec starých časů" a režim vyhasínal. Některé scény sice nechtěně připomenou scény z filmů o Járovi Cimrmanovi, kupříkladu koncentrací slavných spisovatelů (scéna představování v redakci Lidových novin), nebo přehnanou adorací (scéna ze sezení pátečníků), jinak ale celý snímek působí konzistentně a má silný humanistický a pacifistický náboj. Možná jsem postrádal některé detaily (z publicistického honu na Karla Čapka se třeba úplně vytratila činnost katolických spisovatelů a jejich štvavých textů a vše bylo redukováno jen na aktivitu českých fašistů atd.), ve výsledku je ale snímek velmi komplexní. (Osobně mi jen trochu vadilo, že Angličané mluví česky a ne anglicky, což je ovšem jen, nutno dodat, mírná kosmetická vada.) Josef Abrhám jako Karel Čapek je kongeniální, stejně jako Hana Maciuchová v roli Olgy Scheinpflugové. Člověk proti zkáze...nezmůže nic...ale zároveň mnoho... PS 2014: Ta paralela mezi osobou Karla Čapka a Václava Havla, zvláště pak ve vnímání jejich umělecko-politických aktivit částí české veřejnosti, je do očí bijící... Mrazivě nadčasový a neskutečně aktuální film...

Můj nejoblíbenější klukovský film, tahle naprosto sugestivní volná adaptace románu Julese Vernea a jednoznačně nejlepší film ve filmografii režiséra Ludvíka Rážy, který se snad jako jediný filmový tvůrce dokázal přiblížit originálnímu uchopení Verneova světa Karlem Zemanem, Tajemství Ocelového města má mnohé z poetiky jeho filmů, i když kvalitativně je pravda na trochu jiné úrovni. Mimo dokonalého hereckého obsazení, sugestivně ponuré atmosféry Ocelového města, naprosto dokonalé mizanscény, výtvarného pojetí, zaujme především podmanivá hudební složka, bez účinku vynikajícího hudebního podkresu by bylo Tajemství Ocelového města sotva poloviční...a samozřejmostí je výrazné antimilitaristické poselství, které byl jistě i důvodem, proč tento film mohl Ráža v oné době vůbec natočit a proč prošel systémem schvalovacích komisí, modelový souboj dobra se zlem, tedy měst Fortuny a toho Ocelového, jistě nejednoho aparátčíka nenechalo na pochybách, že Ocelové město je zářným příkladem kapitalistické prohnilosti, pikantní, jak se dnes tato interpretace obrátila a Ocelové město je zřejmou alegorií totalitního státu, v kterémžto faktu je asi největší přednost a síla Rážova opusu magnum...