Radek99

Alegorické znamení doby.

Když filmovou studii o rozpadu vztahu a jeho transformaci v patologicky zdeformovaný pavztah, pak jedině Kubrickovo strhující Eyes Wide Shut... Polanski mne ve své psychologické sondě dost zklamal...hlavně tím nevěrohodným finále... Ale jinak objektivně uznávám, že film svou vnitřní sílu má...

I když se to natáčelo i u nás v Českém Krumlově a v komparzu tam hraje několik mých známých, nemohu říci nic jiného, než (čistě béčková) KRAVINA! A ten marketingový podvod se jménem Quentina Tarantina na plakátu to celé jen rámuje...

Naprosto zbytečný film. Dneska už se pouhým zobrazováním perverzností neprorazí. Jediné, co na něm stojí za povšimnutí (a to ještě pouze z našeho lokálního pohledu), je ten mediální humbuk kolem něj, zviditelňující (alespoň nepatrně) Českou a Slovenskou republiku... (no a taky tam v komparzu hraje můj bratr)

Taková obyčejná kafkárna, kde forma, jak už to u těchhle avantgardních děl s přehnaně vysokými uměleckými ambicemi bývá, upozadila obsah. A i přes fakt, že se jedná de facto o vedlejší filmový projekt Činoherního klubu (zřejmě nejvýznamnějšího divadelního souboru té doby) nutno konstatovat, že jde o slepou uličku filmové České nové vlny (a taktéž téměř o pravý opak Mášova pozdějšího vynikajícího civilního Ohlédnutí). Suma sumárum: Mášovo umění pro umění...

Nevím, jak moc tomuto seriálu ublížil český dabing, faktem ale zůstává, že mírou vtipu a očekávaným indexem humoru zůstal daleko za mým očekáváním...

Celkem zklamání. Houdini v produkci HBO mohl a měl být jedním z nejlepších biografických dramat, co kdy která televize natočila, slibný projekt utopil ale všechna svá aktiva v hypertrofované formě - klipová estetika a dynamika střihu, naprosto neadekvátní elektronická hudba (stejný anachronismus jako elektrické kytary v televizním Janu Husovi), přílišný vklad počítačových triků, manýrismus, forma, která převládla nad obsahem...

O tom, jak upadá postupem času v naší civilizaci kultura slova a rétorická vybavenost člověka svědčí nejlépe tento úžasný zábavný! pořad. Dokonalá ukázka toho, jak vypadala mentální úroveň mediálně kulturní elity konce šedesátých let. A pak si pro srovnání zkuste pustit nějakou dnešní zábavnou talk-show - jen ubohé verbální opakování téhož, snaha bavit za každou cenu, mělkost, v lepším případě (Uvolněte se, prosím) improvizační pohotovost moderátora, ale kde máte onu Horníčkovskou kultivovanost slova, hraní si s jazykem a jeho významy, nonšalantnost hostů a ten třaslavý dojem setkání s Osobností? Hovory H hovoří o úpadku dnešní mediální kultury (odklonu od hodnoty k barevnosti a efektnosti) a existenci někdejších zlatých časů (ale to se možná stačí podívat i jen na nějaký film z tehdejší novovlné doby, televizní inscenaci či záznam nějakého divadelního představení)...

Výborný komorně laděný konverzační film, v podstatě takové kontextové rozšíření legendární knihy...jelikož filmovou adaptací Čapkovy knihy Červenkův film rozhodně není, jen si vypůjčil kultovní literární název, když náplní snímku je konverzace mezi TGM a Karlem Čapkem...zajímavý i jako pokus o polidštění Masarykovského kultu...

Baví mě, když si se mnou tvůrce filmu hraje, zvláště, když mu jeho hru nejsem schopný prokouknout. Je to pak napínavé a já jsem nucen soustředit se pouze na tento jeden jediný vjem a všechny okolní podněty pro mne pozbývají na důležitosti. Jistě ještě mnohem a mnohem více zúčastněně prožíval i Nicholas Van Orten to, když si jeho bratr najal progresivní entertainmentovou společnost, která pro něho připravila jeho ,,hru". O tom ovšem, stejně jako Nicholas Van Orten, ani já jako divák nemám zpočátku ani v průběhu filmu žádné tušení a se zatajeným dechem sleduji, co všechno mu osidla tohoto sugestivního thrilleru připravila. A jako divák zvláště oceňuji, že závěr filmu mi v rámci rozuzlení přinese hned několik logických a věrohodných konců a já je Davidu Fincherovi všechny naivně zbaštím... Dokonalé a zábavné. A tak to má být:-) Podobné filmy: Obvyklí podezřelí, Interview, Klub rváčů, Nerovná partie