k212

Fringe dokáže diváka pěkně lapit do svých konspiračních sítí. Rozehrává objemnou hru náznaků a témat, která občas zůstávají nedořečena či nevyřešena, žel někdy se mění až v efektivní překvavení balancující na hraně deux ex machina (o pár dílů dál a v jiném kontextu). Je to dané vysokou informační hustotou, neboť některé díly by směle svými motivy vydaly na dvě epizody a toliko nejsou propracované, to pak lehce inklinují k povrchní šokantnosti. Co bych však chtěla po první sérii, že? Je logické, že něco musí zůstat nevyřešeno, otázkou však je, jak si scenáristé poradí s pozdějším vyřešením, zda do sebe bude všechno zapadat a zda to bude mít nějaký smysl či myšlenku? A s Abramsem je to v tomhle směru moc těžké, protože jeho tv shows si nastaví zpočátku vysokou laťku a později ztrácí dech i logickou niť. Na stranu druhou se mi líbí práce s napětím (občasná zrychlená gradace děje tomu pomáhá, naturalismus zobrazovaní si také servítky příliš nebere) a s atmosférou. Fringe je v tomhle směru velmi povedený a jsou momenty, kdy je opravdu hodně napínavý. Charaktery jsou správně ujeté a zajímavé, byť mám občasné výhrady k hereckému provedení. Zatím vratkých 80%, uvidíme, co se nám z toho na podzim vyloupne, čímž deklamuji, že se na další sérii docela těším.

Ač je Jersey Girl Smithovina přemalovaná na růžovo, kde tradiční přisprostlé a odvázané atributy jsou na 50% umírněné, pořád je to nadprůměr v běžné komediální produkci.

Asi tak dvě třetiny stopáže jsem měla za to, že koukám na hodně černou komedii, která se pohybuje ve škálách (anti)morality a satiry. Prostě mě přišlo docela zábavné sledovat politováníhodného lůzra, kterak smlouvá v baru, peepshow a bordelu o laciný sex, aby si dodal tu správnou odvahu až koupí pořádně velkého nože. No a pak ten nůž dojde užitku a hlavní chudinka je zatčen a ono se to nějak mění v rozvláčné vězeňské drama, škoda. 60%.

Ja chcu taky takovú rodinu ... velkou, pohodovou, nekonfliktně otevřenou. Téměř idealismus žití. Komedie to příliš není, spíš takový úsměvný filmeček o tatíkovi, co mentoruje do vztahů svých dcer, ale sám se zblázní jak pubík. Fajn odehraná pohoda, nic víc. 60%.

Dělá mi trochu potíže smát se trapným sociálním interakcím a absurdním situacím, které někdy zažívám na vlastní kůži. Byť nejsou způsobeny tak oslňující inteligencí (jako u 4 geeks z Big Bang Theory), ale nedostatkem sociální a emoční inteligence (jako u 4 geeks z Big Bang Theory). Ale hledat sebe samu v sitcomu, tak to přece snad ne .... uhhhahahahahahaha. 70%

Hypnotická meditace moderního světa a člověka utápějícího se v něm. Symbolická hříčka, hudební laskominka, podmanivě vizuální výlet do staré Itálie a nitra charismatického hledajícího hrdiny. 80%

Explozivní výtrysk nenormálnosti, ujetosti a psychotismu, napasovaný na životopisný příběh. A ... nebo je to opačně? Hlavní hrdina této psycho-freak show útrpně trpí nejen literární jménem Augusten, ale rovněž s věčně-valiem-zfetovanou a syndromem zvaným "chorobná touha po slávě" matinkou, která se ho rozhodne dát ho k osvojení rodině svého psychiatra, ve zralém věku -více než- 13 let. Zní to zvláště? Není to zvláštní, je to nenormálně originální. A nebýt občasných odelhčeně-hudebních scének, bylo by to hutné psycho-drama. Takhle je to možná samoúčelně vtipný kult, nebo třeba geniální propojení bolestné reality s fikcí, s patřičnou dávkou nadhledu. Vyberte si. 80%.

Celkem atmosférické drama/komedie, které staví na zajímavých hereckých výkonech obou hlavních představitelů, jenž také výsostně těží z urputné snahy neustrnout ve vodách banálnosti a klišé - částečně se daří, částečně ne. Byť lze vyčítat téměř obsesivní optiku zaměřenou jen na dva hlavní hrdiny, což zapříčiňuje určitou neplastičnost vedlejších "zajímavějších" figurek (psycholožka a její pacientka), je to jímavě kluzký až unikající příspěvek k sortě hrdinů trpících PTSP. Co mě však opět lehce rozladilo je "americky nutná" zmínka o 11. září. 60%.

Texas, začátek padesátých let, Zapadákov ... a v něm obyvatelé ustrnutí v bezvýchodných stereotypech všedního dne, kteří by mohli být kýmkoliv z nás. Mládež lačnící jen po jednom a onom, jak si na zadním sedadle rozhrkaného bouráku nebo v levným hotelu zasouložit. Jenom zdroje jsou trochu omezené, neb představa mladých dam je lehce upjatá a pokrytecky zdeformovaná ... nejprve svatba a pak sex, takže pánové využívají služeb místní šlapky, v horším případě krav na pastvině. V centru všeho dění se nacházejí 3 mladí lidé - Sonny, Duane a Jacy. Oba mladíci jsou z nuzného prostředí, životem se protloukají jak to jde, dívčina je ze zbohatlické rodiny. Sonny je tak trochu idealista a lidumil, Duane rváč a dříč. Jeden řeší svoji mladickou frustraci vztahem s postaší dámou (manželkou tělocvikáře, který spíš upřednostňuje zadky mladých kluků než náruč své ženy), druhý s lehce naivní, avšak vypočítavou, a později i manipulativní Jacy. Jenže dnům v chodbách střední školy už odzvonilo a je třeba vyjít ven do života. Což zapříčiňuje první tvrdší srážky s nudnou realitou života, které se mění ve více než bolestné dospívání. A postarší okolí jim to příliš neulehčuje, snad s vyjímkou místního kovboje Sama, který je tak trochu mentorem, a přímou servírkou v místním bistru. Časem vznikají konflikty i v kdysi dobrém kamarádství, obzvlášť ve chvíli, kdy se mezi mladíky postaví Jacy, která svojí pitomoučkou revoltou vůči rodičům (manipulativní rádoby-svatební akce) zapříčiní bezprostřední akt násilí. Vedle mladých hrdinů nás oslovují i vedlejší dospělé role, obzvlášť zaujme matka Jacy, která nutí dceru udělat stejnou chybu, kterou sama učinila.Ta cynicky glosuje nastávající situace, byť tvrdě, tak za jejími slovy nacházíme bolestné zklamání s vlastním životem. Tohle všechno pod taktovkou Petera Bogdanoviche, s černobílou syrovostí, bezsoudtrackovou drásavostí (jediná hudba, co ve filmu zazní je ta z jueboxu nebo z rádia), s přesnými výkony hlavních i vedlejších rolí a bezradně realistickou skoro pointou. 85%

Celkem vydařená vtiposnůška, která může fungovat jako lehká terapie pro diváky trpící fobií zvanou "synťákový osmdesátkový pop" (ano, mezi ně se řadím i já). Jelikož nám tvůrci servírují klasické atributy tohoto zábavního odvětví jako jsou: křiklavě blyštivé kostýmky, přerozhaleně neholené hrudě naondulovaných chlapíků, synteticky nechutná hudba s elektronickými bicími a stupidními texty, s ještě o foust hloupějšími videoklipy a odpornými tanečky. Tohle všechno jen jako audio-vizuální předkrm. Načež nás děj unáší do současnosti - do tápaní hlavního hrdiny, které se pohybuje na pomezí parazitismu ex-slávy a vlastní trapnosti, do existence bývalého dívčího puberťáckého idolu, jehož věrné posluchačstvo je nyní v řadách ječících čtyřicítek na abiturientských večírcích a důchodců na lavičkách parků . A hle, tu najednou, se na smutného hrdinu, snese báječná a náhodně zdvojená příležitost, jak se opět zviditelnit - buď v boxovací reality-show nebo jako autor duetu pro orgasticky vzdychající a notně pitomoučkou teen hvězdičku. K tomu se přichomítne praštěná zalévačka květin aneb zhrzená slovotepkyně, jejíž verše mají duetu dodat tu správnou šťávu a možná také smysl. A je tu romance jak trám ... anebo komedie jako řemen. Nu dobrá, od každého vcelku vyvážený kus. A velkou zásluhu na tom všem má nejen samotný scenář, ale rovněž ústřední herecké duo, které je dosti neslučitelné, aby bylo uvěřitelně a vzájemně se doplňující, a aby mělo potřebný náboj. A to se Hughovi "vrtizadečkovi" a Drew kupodivu podařilo téměř na jedničku. Ač je konečný produkt snažení těžce pop a happyend brutálně top, napraví to všechno závěrečné titulky. 60%.