k212

Příjemně natočené a odehrané vyprávění o lidech pod nadvládou režimu, které si však nedokáže vybrat, zda chce být milostným dramatem, lehkou sociální agitkou, či nostalgickým záznamem míjejícího života (a režimu, to byl můj občasný -možná lehce paranoidní- dojem). Jako celek to občas zaskřípe, hlavně v natahované stopáži. Ale i tak je to zajímavá -ne příliš hluboká- sonda do historie komunistické Číny, která je podána skrz "malé" lidi, kteří v systému žili a věřili mu. Čistých 60%.

Totálně vypiplaná popkulturní hříčka (nebo hračka?) pro téměř dospělé nebo dospěle nedospělé. Magická bedýnka, do které kdykoliv šáhnete, něco nahmátnete, něco vytáhnete, něco poznáte. V druhém plánu -na pozadí jednoduchoučce banálního děje- se skrývá ne úplně nejlehčeji dešifrovatelný mix mnoha kultur, jazyků, tváří, vypravěčských stylů a vizuálních serepetiček. Tento zábavný a inspirativní mix, který sice působí ve vizuálně-audiální rovině jako kompaktní celek, je vyšperkovaný fragmenty a záblesky, kterým je třeba věnovat daleko větší pozornost, alespoň tedy na mě to tak působí. Ať už je to třeba vystouplá tvář Moritze Bleibtreua z vikingské masky, či perfektní angličtina Benno Fürmanna (což je u mě samozřejmě čiště osobní záležitost), daleko víc potěší komické parafráze na nindža bijásky, mafiánské a jakuzácké vyvražďovačky, rodinná dramata, na sportovní filmy. Chce se mi napsat, že je to nadhledová pocta kdečemu a komučemu. Bohužel tomu tak úplně není a veškerou tuto směsu v obchodě s hračkami strhávají bratři WW v posledních třiceti natahovaných minutách. 65% P.S. Ale i tak mě strašně příjemně překvapili, i s přídavkem v podobě pouze jednoho typicky snověamerického proslovu (čekala jsem jich podstatně víc).

Takový téměř indie filmeček - lehce úsměvný, více tragikomický, hodně lidský, ale ne laskavě. Rodinná grupa razivší starým VW za soutěží krásy je lehce pošahaná. Tak třeba otec vymyslel teorii úspěchu a s neúspěchem se snaží ji aplikovat na svoje okolí; syn zarytě mlčí, evidentně mu sedí Nietzscheho nihilismus, všechny nesnáší a podřizuje své činy jedinému vysněnému - být pilotem; strýček se pokusil o sebevraždu kvůli ceně za Prousta a zhrzené lásce; dědeček fetuje a učí malou slečnu tančit více než dospěle; malá hrdinka chce být královnou krásy, ač má kila navíc a dioptrie přinejmenším desítky a máti si s tím vším nějak nedokáže poradit. Ve výsledku je však tato rodina klasickým modelem prostředí, kde vázne komunikace, ale nechybí cit. Byť lehce excentrickým. Miss Sunshine je film, který jednoznačně stojí v opozici k malému americkému snu (věřím si, věříme ti, jseš top) a dovádí tento atak až k dokonalé absurditě bez sentimentality a zbytečného patosu. Díky za to. 80%.

Zajímavá narativní struktura (otázka = historka a v ní odpověď) je zpočátku hodně dynamická, s přibývajícím časem se rozmělňuje, až se zcela vytratí, čímž rovněž děj ztrácí hlavní záchranou berličku a stává se zbytečně natahovaným. K tomu opět burácí rozpoznatelná Boylovská ruchová a hudební složka (ať už to je pokleslý indo-pop, elektronická tucárna či etno), ta někdy dotváří atmosféru jednotlivých situací, bohužel občas sklouzne k prvním houslím, takže se film mění v jiný druh zábavy - ve videoklip (i když se třeba odehrává ve špinavých slumech). Dějově se jedná o dickencovštinu moderního věku, která však zůstává na konci zoufale povrchní. Každopádně u mě mají tvůrci velké plus za přiblížení "jiného" nuzného života z periferie, byť téměř pohádkovou formou a vizuálně vymazlenou. Vím, co však Slumdog Millionaire pro mě není - inovativní, hluboký či chytrý, navíc mě ani nevzal palicí po emocích. Toliko něco není v pořádku a já zoufale cítím, že jako celek je příliš přeceňovaný. 65%.

Hledat dnes v záplavě masové hollywoodské zábavy něco, co se nepodřizuje zprimitizovanému křesťanskému diktátu nebo odlehčeně židovskému životastylu, je jako hledat jehlu v kupce sena. Den, kdy se zastavila země patří k první sortě. A opět mě to irituje, moc. To, že je všechno tak jednoduše průhledné, to, že je divákův mozek degradován do pozice pasivního přijímače (všichni přeci vědí, že je TO Archa - tak proč TO sakra musí ještě potvrdit nahlas?). A tak nám tu zůstavají emoce a náznak poučení v podobě téměř pacifismu ... a bububu lidičky, chovejte se ekologicky. Obzvlášť výživná je rychlost a důvod rozhodnutí Klaatua nechat nás červíky dál hnípat a ničit matku Zemi. Ale upřímně, pokud vás má něco v této jednohubce bavit, tak to jsou perfektně natočené vojenské akce, že. Taky ucházející triky, to rozhodně; a poker face Keanu Reevese; taky přehrávající spratek Jaden a studená macecha Connely. Naprosto stejná klasa jako spektákl Já, legenda. Jen o fous napínavější. 50%

Surreálná krása pod i na povrchu odlišného. Obsese jinakostí, snaha po prožitcích mimo typizovaně standardizovaný svět a odpoutání se od něj. Dlouhý tvůrčí proces, na jehož konci je nejen umělecké dílo, ale také smrt, hořké poznání, ale rovněž nová dobrudružství a nalezení sebe samé. Všechno, cokoliv, nic. Unikum, které však není zahleděné do vlastní tragičnosti, ba naopak odpoutává se od ní a nahlíží na sebe s lehkostí a střídmým humorem. 85%. To Kleopatra: V kožíšku to bylo rozhodně lepší .... :-)

Jednoznačná srdcovka ... ať už to zní jakkoliv fádně a banálně. Intuitivně pocitový film nejen o kontrastech a hledání cest, o tíze a lehkosti slov, o babylonském zmatení jazyků, osamění, lásce, přetechnizované civilizaci, o tichu, hluku i hudbě... Někdy mám chuť spočítat všechna slova, která si Bob a Charlotta řeknou, byť je to téměř to nejméně důležité.

Hřejivě nestandardní vyprávěnka o dvojici kamarádů z psychiatrie, kterak razí do velkého světa telefónů, nákupů, poezie, těhotných sousedek a zestárlých básníků, krásných veteránů... Trochu úsměvná, lehce dojemná, každopádně originální, otevírající pohledy na existenci "jiných" lidí a jejich zdánlivě jednoduchých světů a příběhů. 80%

Jeden únos dítěte se stává hybatelem veřejného dění, prorezlá a zkorumpovaná policie ukazuje skutečnou tvář - neschopnost a velká pochybení. Zprvu osamělá matka bojuje, ač jest její důvěryhodnost zpochybněna údajnou psychickou labilitou; osoba veřejná, osvícená a vědoucí -reverend Briegleb- vytuší, že tento případ může být osudným zásahem do policejních řad a dokáže toho využít ve spojení s věhlasným právníkem. Naštěstí ne všichni muži zákona jsou bez svědomí a zodpovědnosti. Toto drama je více suchým přepisem událostí a emoční gradace dosahuje zhruba v polovině pomalu plynoucího děje, posledních dvacet minut už je jen korektně politickým a soudním dovětkem. Herecky je Výměna zvládnuta excelentně, o tom není pochyb, režie je přesná byť upjatě konzervativní. Reálie ... krása. Dokonalý kus s poselstvím, jemuž chybí hlubší emoční přesah. 80%

O velikosti tohoto filmu po shlédnutí nepochybuji ani na minutu. A není to dáno pouze tím, že k tvorbě F.M.Dostojevského jsem výrazně nekritická už řadu let. Geniální spojení dvou světů - divadelního a filmového, se podařilo Zelenkovi a skvělé suitě z Dejvického divadla. Prolínání hry s osudem herců jest nadmíru zajímé, dějová paralela s polským dělníkem mi vůbec není proti srsti, hudba od Jana Kaczmareka je hypnoticky dechberoucí. A vůbec ... já jsem byla po dvě hodiny vtažena do tohoto díla na 100%. A to se mi stává málokdy, aby něco upoutalo moji plnou pozornost. Takže děkuji za výjimečný zážitek, který si s radostí kdykoliv zopakuji.