choze

Začátek s genetickým vyšlechtěním a vychováním si ideálních dětských kosmonautů v laboratoři a jejich tajným ládováním antidepresivy, aby se při vesmírném letu delším než jejich život náhodou nezačali chovat jako lidi a nestřelili se do hlavy, je slibný. Myšičky záhy odhalí, co se jim přidává do kašičky, vysadí to a může se rozjet hodně zábavná, sexy i znepokojivá divočina. Ale nerozjede. Místo toho následuje předvídatelně nalinkovaná teenagerovská verze Pána much, kde dětskou krutost nahrazují explodující hormony. I tak se na to dobře kouká, ale pokud znáte Pána much, nic vás tu nepřekvapí a každopádně tu vše mohlo být vykreslenější, zamotanější a nepříjemnější, viz. třeba Divide, ze kterého mi bylo regulérně zle. Škoda, že to nenatočil Cronenberg nebo jeho synátor.

Kamerově parádní, hudebně taky a Reed a McShane jsou ve svých macho rolích psychopatického hovada a jeho floutkovského kámoše přesní. Horší je to se zábavností  jejich eskapád a dialogů a celkově líným tempem. Připadalo mi jako věčnost, než se postavy dostali z vězení (první třetina) a jejich pobíhání po svobodě, kde tu a tam někoho profackují, přefiknou nebo zastřelí, mě moc nezaujalo. S výjimkou podivné honičky s motorizovanými policajty mezi pověšeným prádlem. Závěrečná autohonička průměr.

Debilní český název si opravte na přesnější Kurevsky nasranej chlap. Vztek hlavního hrdiny skrytý za jeho non-stop kamennou tváří (Statham zjevně obdržel od Ritchieho jediný režijní pokyn - nikdy se neusmívej) je přímo hmatatelný. A když průběžně exploduje, nemá to podobu propracovaných efektních bitek a přestřelek, ale chladnokrevných a bleskových hromadných poprav, kdy Jason bez nějakých předchozích pošťuchovaček prostě vytáhne bouchačku a o pět vteřin později leží celá parta padouchů s kulkami v hlavách a Jason se přesouvá k další. Je to příjemně věcné, studené, drsné, temné a mlčenlivě vzteklé a taky nelineárně odvyprávěné z různých perspektiv, což dodává jednoduché revenge story tajemství a napětí, umocněné hudbou. Člověk si u toho potěšeně vzpomene na spoustu sympatických macho filmů, od sedmdesátkových kriminálek, přes Nelítostný souboj a Odplatu, po zahlerovky a nedávného, rovněž solidně nasraného Nobodyho. Ritchie se tu utlumil a natočil tak svůj nejintenzivnější film. Víc takových, prosím.

Posun od deskovky k videohře a jejím specifikům (postavy vypravěčů, životy) je fajn a převrácení původního konceptu, kdy džungle přicházela za hrdiny a teď oni pronikli do ní taky. A Karen Gillan superfajn. Ale že by mě to nějak extra bavilo nebo mi to dokonce nedejbože přišlo vtipné, to ne. Rockovo hraní spočívá v neustálém sahání si na holou hlavu, Kevin Hart je přímo tragicky nevtipný, Jack Black hrající puberťačku se aspoň snaží.

Staví to na klasických ingrediencích jako tajemné zvuky v domě, temná rodinná historie nebo podivně se chovající senior, ale od začátku do konce to má slušnou svíravou, ponurou a znepokojivou atmosféru, kdy ve vzduchu visí něco hrozivého, a zároveň se to sympaticky vyhýbá lekačkám. Od závěru jsem čekal něco jiného, ale vlastně je fajn.

Ohraný a nezáživný thriller s nevýrazným dějem, postavami, akcí a vůbec vším.

Průměrný paranoidní thriller, u kterého jsem velmi rychle odhadl, jak dopadne a dokoukal ho hlavně proto, abych si to potvrdil. Dějově ani atmosférou to nestrhlo, vizuální pentličky fajn a Amy Adams se sice snaží, ale chtělo by to sympatičtější hlavní postavu a zbytek zajímavého castingu má zcela minimální prostor.

Animák se srdíčkem a hromadou nápadů a prvoplánových i fakt vtipných fórů servírovaných ve zběsilém tempu.

První polovina ještě jakžtakž jde, takový nevýrazný mystery sci-fi dobrodružňák bez silnější atmosféry, akce nebo hudby, kdy se divíte, že Kilmer nehraje hlavního hrdinu a že Brando vypadá, jak vypadá. A druhá už je nudný, znechucující bizár.

Sedmdesátková eko sci-fi se zajímavou zápletkou i pár nápady (honička motokár na vesmírné lodi, poker s roboty), ale s řídkým dějem, slušnou vizuální stránkou, legračně se pohybujícími roboty, úděsným ústředním songem a Dernovým intenzivně naivním hereckým výkonem.