Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 497)

plakát

Hořkých sedmnáct (2016) 

Příjemný coming of age s hrdinkou, která mohla být snadno otravná, ale Hailee Steinsfield to ustála a Woody ve vedlejší roli hraje Woodyho. Ale obávám se, že si z toho za chvíli nebudu nic pamatovat.

plakát

Black and Blue (2019) 

Ucházející policajtský film zkřížený s thrillerem o falešně obviněné postavě na útěku. Do Ayera tomu chybí propracovanější postavy a scénář ničím nepřekvapí, ale snaha vyprávět dospělejší příběh o skutečných problémech tu vidět je. Navíc je to dynamicky natočeno, akce má svoje momenty a povedlo se obsazení. Harris si získává sympatie jako idealistický nováček, který se ale umí o sebe postarat a Grillo jako zkorumpovaný polda (bohužel ničím výjimečný) jen potvrzuje, že se pro tyhle role narodil.

plakát

Sicario: Nájemný vrah (2015) 

Poprvé mi to přišlo prostě nudné, podruhé o pár let později jsem z toho byl nadšený. Spíš politický než akční thriller o ošklivých věcech, kde nikdo neřekne ani jedno slovo navíc, s krásně znepokojivou atmosférou a přesnými herci. Při jízdě kolony do Mexika až fyzicky cítíte pocit ohrožení. Ale to lezení do tunelu bych trochu prostříhal.

plakát

Zabíjení (1956) 

Noirový heist o ne úplně sympatické partičce a jejích velkých přípravách na vlastně nepříliš zajímavou loupež, při níž má být zabit pouze jeden dostihový kůň, ale dle očekávání se to zvrtne a mrtvol bude mnohem víc. Bohužel až v závěru a odbude se to tak bleskově, že radši nemrkejte, ať to nepropásnete. Bez legračního vypravěčova monologu a průběžného uvádění časových údajů bych se klidně obešel, ale nějaké napětí se tu místy najde a herecky je to taky slušné.

plakát

Kyslík (2021) 

Ach ty filmy, co vás nadchnou prvním záběrem, ale pak máte problém je dokoukat. Oxygen má fajn klaustrofobicko-parnoidní námět, natočený je hezky, ale že by mě nějak výrazněji zaujala hlavní postava, děj či Melanie... Kdybych si tam aspoň mohl dosadit některou ze svých oblíbenkyň.

plakát

Na prahu temnot (1987) 

"Noc má svou cenu." Upírské drama. A rozhodně jedna z nejzajímavějších i nejpohodovějších upířin. Inteligentní, civilní a od úvodní romantické scény se zvláštní atmosférou dodanou soundtrackem od Tangerine Dreams. A s polovinou castingu z Vetřelců, tj. s kvalitním obsazením. Sympatická záležitost a příjemný zážitek, ale nepříliš hororový a tak nějak nevím, jak to vlastně uchopit.

plakát

Voyagers - Vesmírná mise (2021) 

Začátek s genetickým vyšlechtěním a vychováním si ideálních dětských kosmonautů v laboratoři a jejich tajným ládováním antidepresivy, aby se při vesmírném letu delším než jejich život náhodou nezačali chovat jako lidi a nestřelili se do hlavy, je slibný. Myšičky záhy odhalí, co se jim přidává do kašičky, vysadí to a může se rozjet hodně zábavná, sexy i znepokojivá divočina. Ale nerozjede. Místo toho následuje předvídatelně nalinkovaná teenagerovská verze Pána much, kde dětskou krutost nahrazují explodující hormony. I tak se na to dobře kouká, ale pokud znáte Pána much, nic vás tu nepřekvapí a každopádně tu vše mohlo být vykreslenější, zamotanější a nepříjemnější, viz. třeba Divide, ze kterého mi bylo regulérně zle. Škoda, že to nenatočil Cronenberg nebo jeho synátor.

plakát

Sitting Target (1972) 

Kamerově parádní, hudebně taky a Reed a McShane jsou ve svých macho rolích psychopatického hovada a jeho floutkovského kámoše přesní. Horší je to se zábavností  jejich eskapád a dialogů a celkově líným tempem. Připadalo mi jako věčnost, než se postavy dostali z vězení (první třetina) a jejich pobíhání po svobodě, kde tu a tam někoho profackují, přefiknou nebo zastřelí, mě moc nezaujalo. S výjimkou podivné honičky s motorizovanými policajty mezi pověšeným prádlem. Závěrečná autohonička průměr.

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Debilní český název si opravte na přesnější Kurevsky nasranej chlap. Vztek hlavního hrdiny skrytý za jeho non-stop kamennou tváří (Statham zjevně obdržel od Ritchieho jediný režijní pokyn - nikdy se neusmívej) je přímo hmatatelný. A když průběžně exploduje, nemá to podobu propracovaných efektních bitek a přestřelek, ale chladnokrevných a bleskových hromadných poprav, kdy Jason bez nějakých předchozích pošťuchovaček prostě vytáhne bouchačku a o pět vteřin později leží celá parta padouchů s kulkami v hlavách a Jason se přesouvá k další. Je to příjemně věcné, studené, drsné, temné a mlčenlivě vzteklé a taky nelineárně odvyprávěné z různých perspektiv, což dodává jednoduché revenge story tajemství a napětí, umocněné hudbou. Člověk si u toho potěšeně vzpomene na spoustu sympatických macho filmů, od sedmdesátkových kriminálek, přes Nelítostný souboj a Odplatu, po zahlerovky a nedávného, rovněž solidně nasraného Nobodyho. Ritchie se tu utlumil a natočil tak svůj nejintenzivnější film. Víc takových, prosím.

plakát

Jumanji: Vítejte v džungli! (2017) 

Posun od deskovky k videohře a jejím specifikům (postavy vypravěčů, životy) je fajn a převrácení původního konceptu, kdy džungle přicházela za hrdiny a teď oni pronikli do ní taky. A Karen Gillan superfajn. Ale že by mě to nějak extra bavilo nebo mi to dokonce nedejbože přišlo vtipné, to ne. Rockovo hraní spočívá v neustálém sahání si na holou hlavu, Kevin Hart je přímo tragicky nevtipný, Jack Black hrající puberťačku se aspoň snaží.

Reklama

Reklama