MrCreosote

Dané téma si vyloženě žádá nekompromisnější a naturalističtější zpracování, než tuhle studiově úhlednou verzi stravitelnou i pro pro širokou diváckou obec. O deset let starší verze Přemysla Pražského mi v tom snad vyhoví.

Všichni jsou vyhlášení sedmilháři a pravda se stává pojmem, s nímž se dá zacházet dle libosti a vlít do něj jako do nádoby subjektivně zkreslené, pokrytectvím nasáklé verze jedné události. Když ale dojde na lámání chleba, prostá lidská slušnost a z ní vyplývající šlechetné činy nakonec zvítězí a my můžeme v klidu spát. Tedy alespoň podle Kurosawy. Sám se ztotožňuji pouze s první částí, jelikož režisérův humanismus nesdílím.

Film nejlépe vystihují tyto dvě věty z Divoké bandy Sama Peckinpaha: "I ti nejhorší z nás by chtěli být znovu dětmi. Ti nejhorší z nás možná především."

Nebylo by fér odbýt Selhání vyloučeno jako "Doktora Divnolásku bez humoru" a nechat Lumeův režijní počin bez dalšího povšimnutí. Čím to, že má Kubrickův film status legendy, zatímco na Selhání vyloučeno se pozpomnělo? I když děj obou snímků je praktiky stejný a stejně tak i rozložení postav, samotné zpracování nemohlo být odlišnější. Lumet také nepohrdne dobrým dialogem, ale i přes značnou upovídnost se mu pomocí čistě filmových prostředků daří stupňovat napětí a bez jakéhokoli odlehčení nutí diváka okusovat si nehty na rukou. K tíživosti pomáhá i stísněnost interiérů a celkový minimalismus - méně přeci často bývá více. Škoda pouze závěrečné prezidentovy patetické promluvy, ve své době měla své místo, v současnosti ovšem vyznívá jako vyčichlá fráze. Na předchozí otázku můžu odpovědět pouze tak, že Kubrickův Dr. Divnoláska má výhodu ve svém nestárnoucím satirickém humoru, který vykreslil absurditu situace výstižněji, než "pouze" nervydrásající Lumetův thriller. Rád bych si přečetl obsáhlejší text srovnávající oba filmy, dalo by se toho najít opravdu hodně k rozebírání.

Roztomilý béčkový padesátkový horůrek. Z těchhle přívlastků je jasné, že bát se příliš nebudete (o vraždách se tu víc mluví, než by se prováděly), ale alespoň si užijete charisma Vincenta Price, který dokázal každý film povýšit o úroveň výš.

No jo, stárnutí je svině, obzvlášť když si ho nechcete přiznat a v padesáti se obklopujete o dvacet let mladšími milenci jako za mlada. To pak během měsíce zestárnete minimálně o půlstoletí. Bohužel se k tomuto zjištění film ubírá neúměrně dlouho ve sledu roztříštěných epizod, kterým by slušelo pořádné zkrácení. Všechnu čest ovšem zaslouží maskéři, kteří vytvořili na svou dobu mimořádně kvalitní masky sedící ke stárnoucím postavám, obzvlášť léty sešlá protagonistka v podání Bette Davis vypadá politováníhodně i děsivě zároveň. Claude Rains v roli milujícího a přehlíženého manžela rovněž neselhal, a stejně jako v přeslavné Casablance nebo Pan Smith přichází si krade každou scénu pro sebe. Klidně bych byl pro novodobý remake, Pan Skeffington je totiž zbytečně usedlý a neúměrně natahovaný snímek, jehož námět by nám ale měl co říct i dnes.

Atmosférický gotický horor, kterým se minimálně po vizuální stránce musel inspirovat Tim Burton o pět let později v Ospalé díře. Branaghův Frankenstein ale není funkčním celkem - bije se v něm snaha o realistické podání konfliktu monstra a jeho stvořitele s opulentní výpravou, výraznou kamerou a apokalyptickými záběry, které nakonec tu minimalistickou strukturu narušují. Obzvlášť herci hrají natolik civilně a neafektovaně, že by novému Frankensteinovi slušelo komornější podání.

V podtitulu Železného stisku by mělo stát: "Film, při kterém bylo vystříleno více kulek než v obou světových válkách dohromady." Věřím, že ty všudypřítomné deště střel byly myšleny jako výsměch všem agresivním filmům (bojím se říct skutečnosti), v nichž se nejdříve střílí, a poté zase střílí. K téhle kriminálce postavené na struktuře road movie s mnoha dílčími epizodami to celkem sedí, prostředí Arizony a Nevady mám navíc strašně rád, takže menší chybky odpouštím a jdu opět hrát hrát GTA San Andreas (nedivil bych se, kdyby zdánlivě sebevražedná Eastwoodova mise insirovala právě tvůrce této hry).

Umírněnější a klišovitější předchůdce Angel Heart. Celý film je postaven na hutné atmosféře nočního města, což skvěle funguje do zde mnohokráte probíraného wtf závěru (že vrah zabije několik prostitutek, tomu bych věřil, ale že během tří minut odrovná tři policisty na ploše asi 50 metrů čtverečních, tomu neuvěří ani ten největší naivka). I přes to spokojenost.

Aneb jak se série o Harry Callahanovi s přibývajícími vráskami na Clintově tváři definitivně uchýlila do hájemství béčkových vod. Díky, Harry, bylo mi s tebou vždycky dobře, ale Sázku na smrt jde sledovat pouze o půlnoci rozvalený na kanapi s jedním přivřeným okem a otevřenou lahví piva v ruce.