Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (43)

plakát

Kvarteto (2017) odpad!

Pardon, ale na takové filmy nemám ani nervy, ani uši !

plakát

Hora mezi námi (2017) 

Asi chápu, že nejde vymýšlet donekonečna nové a nové příběhy a že se tím pádem děj filmů opakuje a stále dokola se natáčí hodně podobné kusy. Ale snad by šlo film natočit alespoň reálně a pokaždé s alespoň nějakou zajímavou zápletkou. Přitom začátek super, žádné půlhodinové kecání o ničem, jasný start příběhu a letadla, které samozřejmě spadne, samozřejmě v horách, samozřejmě v zimě, samozřejmě o něm nikdo neví, samozřejmě to přežijí všichni mimo pilota, samozřejmě bez vysílačky, samozřejmě se psem, samozřejmě sebou mají zimní výbavu a jídlo na týden... Od chvíle, kdy letadlo spadne, začne dlóóóóuhááá cesta po kolena ve sněhu, kterou nezbytně musí zpestřit milostný příběh (já si teda neumím představit sex s někým, kdo se týden nekoupal), nemluvě o tom, že člověk v takové situaci musí být natolik vyšťavený, že pochybuju, že by měl myšlenky na nějaké vztahové pletky. Jinými slovy dlouhý, utahaný, předvídatelný děj, který už je natolik ohraný, že trochu realisticky smýšlející divák skončí za hodinu umlácený pod sedačkou ve zbytcích rozsypaného popcornu.

plakát

Zahradnictví: Dezertér (2017) 

Rozmohl se nám tady takový nešvar... Zkušení tvůrci starších filmů, které jsou pilířem české kinematografie začínají blbnout a natáčí své sentimentální vzpomínky. Prachy na to dokážou díky jménu sehnat, takže nechybí kvalitní interiéry, exteriéry, solidní herci, hudba a vůbec provedení, ale film je dlouhý, nudný a šedivý. Chybí jakýkoliv zajímavý děj, příběh, zápletka, film není ani vtipný, ani dramatický, prostě nenabízí nic, kvůli čemu by se divák měl zvednout od telky a jít si za své kilo sednout do hlediště. Stejný podprůměr jako první díl trilogie, stejně utahané jako nedávno uvedené Svěrákovo "Strniště". Já se vlastně už ani nedivím, že je stále prázdné kino.

plakát

Po strništi bos (2017) 

Asi jako většina diváků jsem se na "Strniště" těšil a tak nějak automaticky doufal, že půjde zase o typicky svěrákovskou bombu, hladící po duši a zapisující se na věky do zlatého fondu české kinematografie. Jenže po hodině jsem se začal vrtět a po 90 minutách jsem to zbaběle vzdal a šel se věnovat něčemu jinému. Od začátku typická, svěrákovsky vedená kamera, výběr interiérů, exteriérů, svěrákovský smysl pro detail, hru stínů a světel... Prostě takovou atmosféru obrazu dokáže jen Jan Svěrák. Na jeho film se vždycky dobře dívá - z bordelu na sto let neuklizené půdě je najednou romantické zákoutí prosvícené paprsky slunce, atmosféra vesnice 40. let, interiéry bytů, industriální záběry... To všechno dokáže dostat na plátno s citem jako u nás asi nikdo. Jednoznačný palec nahoru má u mě za scénu z protektorátního cukrovaru, s běžícím parním strojem, mimochodem natočenou v expozici pražské bubenečské čistírny odpadních vod - jeďte se podívat ! Herecké výkony dospělých byly tak nějak standardní. Vadil mi jinak mnou oblíbený Ondřej Vetchý, nejspíš proto, že jsem z Obecné školy zvyklý na tátu Součka v podání Zdeňka Svěráka, super normálního rozumného tátu a Ondřej se v roli chová chvílemi pomateně, zbrkle, až trapně a mně to k postavě a jeho osobě nějak nesedí. Vadila mi věková disproporce manželů Součkových, navíc podepřená tajemným příběhem o nenaplněné lásce mezi paní a záhadným Vlkem - oba pánové by mohli být taťkové Terezy Voříškové, oba herci už nejsou nejmladší a Tereza není nejstarší. Hodně zajímavý byl Oldřich Kaiser, se zarostlou tváří, stále zachmuřelou, měl zase excelentní charizma a zase jen si u mě potvrdil svou univerzálnost a vyjímečnost. Vyjímečně dobré jsou dětské role - junioři byli fakt skvělí, bavili mě svými dospěláckými hovory a ocenil jsem jejich naprostou přirozenost. Ani ne tak u Lojzíka Grece, jako spíš u ostatních kluků z party. A v čem je tedy problém ? Tak nějak v příběhu. Film je prostě o ničem. Děj je obyčejný, nudný, ničím negraduje a nezaujme. Troufnu si napsat, že stejné dětství měl každý druhý kluk v té době a i když jde bezesporu o zajímavé vzpomínky, rozhodně nestačí na děj filmu, navíc dvě hodiny dlouhého. Když člověk, který má jinak svěrákovské filmy moc rád a považuje je za skvosty národní kinematografie po půlce vstane a film nedokouká, je něco dost špatně. Jméno, minulost a vyjímečná kamera plytký příběh nezachrání. Souhlasím s kritiky a hodnocením většiny uživatelů. Normálně bych dal asi tři hvězdičky, ale protože si myslím, že jméno nese odpovědnost za počiny nositele a není to samé, když upadne kolo u Škodovky nebo u Ferrari, dávám dvě a to jen s podmínkou, že další film bude zase bomba a už nebude z protektorátu.

plakát

Vetřelec: Covenant (2017) 

"Vetřelce" považuji už od útlého dětství za fenomén, zlom ve světové kinematografii a téma, které si zaslouží nejenom pozornost diváků, ale také citlivou a rozumnou ruku při natáčení pokračování. První až třetí díl - ať už byly jakékoliv - měly něco společného - vždy nový nápad, uvěřitelnost, napětí a tempo. Čtvrté "Vzkříšení" už možná trochu tempo ztrácelo a mělo nádech slabší cenové skupiny, ale budiž, dalo se mu věřit. Covenant už začíná být tak trochu otravný, utahaný a hlavně je z něj cítit, že tvůrci nevědí kudy kam. Především androidi filozofující už od začátku o stvoření světa - třeba k tomu někdy dojde, ale kdo se má na ně koukat - ještě že si to kucí spolu mezi mutanty nerozdali. Děj od začátku až trapně předvídatelný - během filmu jsem se několikrát přistihl, že jsem se stoprocentní úspěšností věděl co se stane a jak bude scéna pokračovat. Spousta scén je vykradená z předchozích dílů a smrdí vetřelčím klišé na sto honů. Dokážu připustit myšlenku, že se hostiteli připlácne na ksicht ruka, něco mu strčí do žaludku a za pár hodin z něj vyběhne malinký vetřelec - budiž. Ale aby podobně fungovaly nějaké "viry", které mu vletí do ucha, nosu, navíc takovým fofrem - to už je fantasmagorie. Proč hned na začátku musí kapitán uhořet v hibernátoru - vyspělá technika kterou si neumíme ani představit a najednou začne zevnitř hořet (proč ?), nejde otevřít (bezpečnost nadevše, hlavně že na to mají speciální přípravek). Zase ty řetězy - už v jedničce jsem si tak nějak klepal na čelo, když ve skladech visely od stropu desítky nějakých nevím na co určených řetězů. Na intergalaktické lodi budoucnosti. A tady zase - náklaďáky ve skladech připoutané desítkami řetězů, které by udržely kontejnerovou loď, přesto se při podezřele nazvaném výboji neznámé hvězdy náklaďáky posunou (!) - naprosto nesmyslné, těžké a neskladné řešení ! Náklaďáky z lodi padají dolů !!! Ve vesmíru ??? Co hůř - dost jsem tápal v ději, především ve smyslu mise, se kterou "zlý" android přiletěl na jinou planetu aby vzápětí zlikvidoval vše živé, seděl sám v jeskyni mezi zbytky mutantů a hrál na flétnu (co to tam vůbec má za smysl ???) a čekal na co ??? Že stvořil vetřelce, ale jak ? Kde vzal vejce ? Jako že něco zmutovalo, ale co ? Kdysi vejce snášela matka, tady zmizela kam ? A jestli měl děj předcházet prvnímu "Vetřelci", jak to, že mají lepší loď, vybavení, hibernátory... Vůbec popis celé události je rozvláčný, nepřehledný a ukňouraní filozofující androidi mě celou dobu lezli na nervy. K čemu je android, který stále zamyšleně čumí do prázdna, kuňká a přemýšlí o stvoření. Úplně nejlepší je nechat takového magora obsluhovat loď plnou lidí. Další podstatná vada na kráse je posádka koloniální (!!!) kosmické lodi - dá se předpokládat, že takové zařízení, byť v daleké budoucnosti, musí vždy obsluhovat lidé inteligentní, sehraní, cvičení ve všem možném - zkrátka elita společnosti, těžcí profesionálové ve všem. V předcházejících dílech jsem ten pocit celkem měl (i když tam furt hulili ;-). Covenanta řídí už značně nesourodá skupinka vesměs záhadných osob, kteří působí jako parta jdoucí na pivo a chovají se jako amatéři (zastupující velitel Covenanta klidně pošle loď do nestabilní výšky a kolegyně mu to schválí, jako kdyby se rozhodovali jakou pizzu si objednají) a pilotka výsadkového modulu nejdřív silný řeči při výsadku a přistání a za chvíli začne hysterčit poté, co se kolega vrátí s nákazou, potřebuje pomoc a ona pro jistotu celý modul rozstřílí na hadry (další modul samozřejmě nemají, vždyť vezou jen 2000 kolonistů - až dorazí k cílové planetě tak těch 2000 lidí dolů dostanou jak ?), tak musí nahoře rychle ve třech předělat nějaký transportér, posílit motory, vyměnit palivo - to vše za pár hodin - a s ním všechno zachránit - uf!). Navíc jde o nezajímavé postavy, které se objeví, něco je dřív nebo později zmasakruje a nezbyde po nich žádná emoce. Ve finále - samotný vetřelec, mimochodem na současné možnosti poněkud uměle digitální, si ve filmu ani moc nezahraje - bílé obludy jsou Bůh ví co (proč jsou podobní vetřelcům ???), prvního vetřelce zlikvidují za chvilku při startu záchranného modulu drapákem nakladače (to už tady bylo) a druhého docela snadno srazí několika náklaďáky zamotanými do desítek tunových řetězů do vesmíru (to už tady bylo několikrát). Celému filmu tak vévodí jeden teplající a druhý váhavý android a teplající navíc zvítězí... Proti tomuhle je "Vetřelec vs. Predátor" docela fajn biják, který má alespoň hlavu, patu a děj o něčem ! Moc se mi to nelíbilo, už bych si znovu nepustil. Dávám dvě ze sentimentu...

plakát

Zahradnictví: Rodinný přítel (2017) 

Velké překvapení se tedy opravdu nekoná. Za prvé považuji za drzost používat při propagaci filmu jakkoliv termín "Pelíšky" - s těmi nemá společného naprosto vůbec nic. Za druhé - námět by nebyl až tak špatný, jenže musel by být zpracován do poloviny stopáže průměrného filmu, tedy cca 40-50 minut. Násilným rozšlápnutím do nekonečných dvou hodin se z příběhu stala rozvláčná, otravná a ulepená nuda. První hodinu jsem vůbec nechápal souvislosti, o koho jde, proč byl zatčen, jak spolu souvisí... Přes dlouhou nudu při plácání o ničem se sice přece jen nakonec rozsvítí a divák pochopí oč šlo, ale přetrpět do konce je opravdu nadlidský výkon. Jediné co film tak trochu zachraňuje jsou jakž takž slušné herecké výkony, dokonce snad dětské víc než dospělé a zajímavé lokace, jenže ty samozřejmě rozvláčný utahaný děj nezachrání. Zkrátka - film mě nudil, nezaujal a utloukl k jedné upocené hvězdičce za účast.

plakát

Úkryt v zoo (2017) 

Dojmy z filmu bych tentokrát rozdělil na dvě části - nechci komentovat dohromady příběh a filmové řemeslo. První je příběh, který, stejně jako v ostatních filmech s podobnou tématikou je silný, dojemný, nepochopitelně neuvěřitelný a znovu a znovu mě přesvedčuje o hrůze na desátou, která v době 2. války ovládla nejen Evropu a zároveň o neuvěřitelné statečnosti lidí, kteří se zlu dokázali postavit. Každý podobný příběh té doby je stejně silný, stejně neuvěřitelný pro člověka žijícího v naší době. Druhá část by měla být o filmovém řemeslu. Na jednu stranu musím obdivovat stavby - varšavská ZOO postavená v PKOJF v Holešovicích musela dát šílenou práci a nikdy mě nepřestane fascinovat, co všechno se dá postavit jako kulisa. Musím asi ocenit, že se tvůrci taktně vyhnuli přímým dramatickým scénám, které k příběhu patří, musí být ukázány, ale velmi taktně jsou natočeny tak nějak nepřímo - žádná scéna nevyvolává u diváka šok, po kterém by se slabší povahy musely zvedat a odcházet. Je to dobře - film by mělo vidět co nejvíce lidí a ty není třeba děsit do morku kostí, nebo dokonce odradit. Nejsme na podobné hrůzy zvyklí a na surový film by nakonec nikdo nepřišel. Stejně tak byly taktně zvládnuty i scény z varšavského ghetta - přečetl jsem mnoho stránek o tomto pekle na zemi a film je jen slaboučký odvar skutečnosti. I tak jsou scény zabíjení zvířat a zacházení s lidmi v ghettu dostatečně drsné a jen potvrzují, co podobné filmy už stokrát potvrdily. Co mi ve filmu dost vadilo je, že všechny postavy mluví anglicky a nepřirozeně. Casting vybral řadu celkem kvalitních herců, kteří sice hrají dobře, ale jejich angličtina není přirozená - nemůže být, nejsou rodilí mluvčí. Nesedí mi, když Polák z Varšavy mluví anglicky (a ještě blbě), vojáci wehrmachtu zarytí do podvědomí typickou tvrdou němčinou také... Prostě zní to nějak divně. Asi jde ze strany tvůrců o úlitbu anglicky mluvícímu divákovi, který je nejspíš líný číst, ale mě to prostě skrz naskrz celý film rušilo. Šel bych klidně do dabingu originálními jazyky s titulky - dojem by byl daleko lepší. Slabší dojem jsem měl také z hlavní hrdinky. Jessica sice nehrála špatně, ale je na mě moc ukuňkaná - představoval bych si v její roli ráznější, výraznější herečku. Šlápnutím vedle byla i starší varianta Zabinských syna - na začátku sympatický klučina se během války promění v nepříjemného sádelníka, který se pravděpodobně celou dobu stravoval za rohem v mekáči - to tam nějak nepatřilo. Pokud je pro mě referenční, tématicky příbuzný Schindlerův seznam jasných 5, tak Úkryt cítím tak na 3. Ale vidět rozhodně doporučuji.

plakát

Bába z ledu (2017) 

K některým filmům musí člověk dospět věkem aby je dokázal pochopit. Bába je typickým dílem, které puberťáci zavrhnou, třicátníci vydrží, čtyřicátníci ocení a věk padesát a výše si vyloženě užije. Pokud chcete vidět komedii k popukání, zůstaňte rovnou sedět u telky. Film je příběh vdovy, která projde zajímavou životní peripetií - vztahem s lehce divným otužilcem a jeho slepicí, přitom sleduje boj vztahů svých dvou synů, kteří si vyloženě neví rady s životem a svými rodinami. Takže žádná velká sranda. Film klidně plyne, nikam nespěchá a pomalu servíruje klasickou životní filozofii, objev party bláznů, kteří plavou kilometr v ledové vodě a náramně si to spolu užívají, konflikt dvou nevyzrálých a diametrálně odlišných bratrů mezi sebou, v jejich rodinách a životech. Opravdu jsem ocenil, že film se nestydí přiznat skutečnou podobu zralých lidí, včetně intimní scény hlavních hrdinů - to je obecně ojedinělý jev a nevzpomínám na film, který by dokázal tak otevřeně přiznat, že nejsme dokonalí a už vůbec ne ve zralém věku. Žádné modelíny a Kenové v červených plavkách - normální starší pánové a dámy v plavkách, kteří, byť s rampouchem u nosu, si dokonale užívají že jsou a mohou být. Výborné herecké výkony, dokonale protivná Tatiana na zabití, hezká kamera a film o něčem. Líbil se mi smysluplný a dotažený konec, byť trochu smutný, ale vlastně v pořádku. Kino sedělo do konce titulků a to se stává opravdu vyjímečně - pokud diváci sedí do konce titulků, příběh se líbil. Film má jedinou a to dost podstatnou chybu - pánové tvůrci patrně nikdy nepoznali venkovské dvorky a jakýkoliv kontakt se slepicemi. Neexistuje tak čistotná slepice jako je Adéla - za každou slepicí se poměrně často objeví čerstvý slepičinec ! V celém filmu není ani jeden ! To je prostě blbost, vážení !

plakát

Masaryk (2016) 

Hodnotit filmy, které zachycují tak vážná témata není vůbec jednoduché. Pokud si člověk uvědomí, jak neskutečně tvrdou realitu a tragédii zachycují, zjistí, jak jsou naše současné problémy banální a že většina našich politiků jsou jen trapní saláti. Ve většině svých komentářů žehrám na současnou českou kinematografii, která produkuje jednu blbost za druhou, ale pokud se tvůrci pustí do vážných témat, mávnutím kouzelného proutku skoro vždy natočí film, který by měl povinně vidět každý několikrát a studenti by si měli dělat dlouhé zápisky do diváckých deníků. Aby prostě všichni do jednoho konečně pochopili, jaké hrůzy se před 70 roky odehrály a jak těžká a složitá doba to byla. Film jsem sledoval jedním dechem. Nemám moc rád některé superlativy, protože si je lidé zvykli používat na každou kravinu, ale výkon Karla Rodena a Olřicha Kaisera byl EXCELENTNÍ. Roden je výborný herec a zahraje cokoliv, to vím dávno, ale Oldřich Kaiser mi opět potvrdil, že je stejně skvělý a univerzální, jen pro podobné vážné role bohužel málo využívaný. I ostatní herci hráli skvěle a myslím, že film má výborný casting. Za všechny pro mě dokonale slizký Jiří Vyorálek a nádherná ženská s krásným úsměvem Arly Jover. Moc se mi líbily lokace - samozřejmě ty pražské, londýnské, ale nejvíc americké - prostředí psychiatrické kliniky, její okolí, pobřeží moře, kvůli pocitu. Výborná kamera, hry světel, stínů, ponuré prostředí dusné atmosféry doby a stejně výborná hudba. Film má Atmosféru s velkým A. Konečně jsem měl možnost pochopit, co předcházelo mnichovskému diktátu, všechny důležité okolnosti, složitá rozhodnutí s nejistým výsledkem a postoj politiků zůčastněných zemí. Prostě skvělý film, skvěle natočený a zahraný, ke kterému nemám odvahu a ani potřebu psát cokoliv negativního.

plakát

Proč právě on? (2016) 

Typická ukázka, jak se dobrý nápad a celkem slušné provedení dá umlátit nekonečnou délkou a spoustou zbytečných keců. Kdyby scénárista vyházel tu spoustu plků a žvanění, zkrátil film na hoďku a půl a ubral zbytečně moc sprostých slov, byl by film adept na pět hvězd a odchod z kina s dobrým pocitem. Můj dojem by se dal shrnout do stáleho čekání až se děj rozjede a ve chvíli, kdy se rozjede a vypadá to, že konečně frčí, zase sklouzne do keců a balastu. Přitom nápad super, herci bezvadní, nádherné prostředí luxusního domu, zajímavé osobnosti, roztomile plýtvající skorozeťák... Scéna s bezpapírovým hajzlíkem, zhulenou skorotchýní, některé hlášky a situace - člověk se i upřímně zasmál. Ale mezi tím vším prázdná místa a úplně zbytečně utahaný děj. Sledovat otce, který se musí vypořádat s tím, že dcerka si našla exota, všechny exoty okolo něj, kopulující kapibary, i ty sprosťárny by si člověk užil, kdyby ho mezi nimi neotravovala zbytečně natažená stopáž plná zbytečných keců. Je to mor ten čas navíc, když stačí nahrát o několik giga víc na disk a nemusí se plácat další kilometr filmu.