Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (43)

plakát

Štěstí je krásná věc (2020) 

Poněkud trapně přiblblý pokus o komedii. Nejsmutnější je, že ve srovnání s ostatní současnou českou "tvorbou" se divák alespoň sem tam trošku pousměje a film má sice blbý, ale alespoň nějaký děj. Vzpomínám, jak jsem kdysi kroutil očima u Kameňáků a Babovřesk a dnes vidím, že nebylo zdaleka nejhůř.

plakát

Poslední aristokratka (2019) 

Lehce nemastný a neslaný, mírně naivní a dětinský pokus o komedii s pohádkovým nádechem. Dá se vidět, přitom neurazí, ale rozhodně nenadchne. První polovina sice dějově celkem běží a nenudí, druhá polovina bohužel poněkud zhloupne, táhne se a ubíjí umírajícím nedějem. Podruhé bych do kina nešel určitě, v televizi jako kulisu k večernímu rodinnému mumraji si reprízu umím představit. Herecký průměr jinde nadprůměrných herců zachraňují hlavně dva výstavní lipicáni a celkovou atmosféru filmu sem tam kamera zámeckých prostor a velmi slušně vybraná klasická hudba. Jediným příjemným překvapením je pro mě Yvona Stolařová, která, narozdíl od tatínka Hynka a maminky Tatiany hraje normálně a nepůsobí po většinu filmu jako blbeček.

plakát

Ženská na vrcholu (2019) 

Utrpení, velebnosti... Doufám, že herci a ostatní personál měli alespoň slušně zaplaceno, protože to je asi tak jediné pozitivum, které film mohl přinést. Nuda na horách, ani veselá, ani vtipná, ani tragická, ani emotivní, ani barevná, ani černobílá, jen zase naprosto zbytečná a za pár týdnů zapomenutá. Splácaný neděj, bez ladu, skladu a příběhu. Jediné co bych ve srovnání s řadou dalších současných českých "skvostů" zmínil, že film není vyloženě trapný, neobsahuje vyloženě do očí bijící PP a herci se nechovají jako idioti. Jen Anička Polívkouc hraje trochu pipku, což mi k ní ani trochu nesedí. Kulíšci, jděte raději na rande, do hospody, nebo na rande do hospody.

plakát

Nabarvené ptáče (2019) 

Nikdo neomdlel ani neutekl a já taky ne. Film určitě zajímavý a u nás vyjímečný, ale že bych z něj byl na větvi nemohu říct. Šíleně dlouhý, prakticky žádný děj, kluka furt někdo jen buzeruje a mlátí... Taková tour mezi řadou různých způsobů, jak někomu ublížit, ale bez zajímavého děje a to já ve filmu nemám rád. Film se snaží šokovat, ale neumí moc vyprávět. V podstatě jediné kvůli čemu stojí za vidění jsou nálady a emoce, výborná černobílá kamera a jednou to bude většině diváků úplně stačit. V každém případě je určitě dobré občas si v naší rozcapené a rozežrané době připomenout, že bývalo daleko hůř. A pan Marhoul by si měl připomenout základy fyziky - čtyřicetikilový kluk prostě nevytáhne na strom šedesátikilového kozla ;-)

plakát

Decibely lásky (2016) odpad!

To ja taková blbost, že ani hezké písničky a hezké holky to nemohou zachránit.

plakát

Teroristka (2019) 

Mám rád návraty z kina s pocitem, že mě film nejen ničím nenaštval, ale navíc dokonce překvapil. Přesně to se po dlouhé době stalo včera. Na Teroristku jsem šel s absolutním nevědomím co mohu očekávat a dočkal jsem se na současnou českou kinematografii snad až zázraku. Film má všech pět hvězdiček pohromadě - má nápad, děj, je skvěle zahraný, s výbornou hudbou a má přesně to, co většina současných filmů nemá - přidanou hodnotu, která z průměrného dělá nadprůměrný. Nedávný úspěch Žen v běhu je výborný pro srovnání - Ženy mají nápad, děj, jsou dobře zahrané, hudbu, ale jsou takové normální. Teroristka je prostě ještě lepší. Přestože se kino převážně smálo, mně přes půlku filmu do smíchu moc nebylo. Děj mi v hlavě probouzel velmi čerstvé vzpomínky na nedávný prožitý boj o noční klid, ve kterém jsme se se sousedy dostali do naprosto stejné situace. Vietnamský podnikatel bezohledně rušil náš klid a odpovědným politikům to bylo šumák. Pokud si myslíte, že film je nadsázka a že se nic takového u nás nemůže stát, velmi se mýlíte. Naopak - i u nás, v relativně klidném srdci Evropy se do stejné situace můžete dostat a věřte - budou vás napadat naprosto stejné způsoby řešení jako paní učitelku. Nemám odvahu jakkoliv hodnotit výkon dua vážených dam Janžurové a Holubové - jsou jako vždy skvělé. Bezvadně zahrané jsou ale i ostatní role a podle mého cítění všem dokonale sedly. Nenapadá mě nikdo, kdo by ve filmu neměl být, nebo měl být vyměněn. Atmosféru filmu skvěle pomáhá držet hudba, laděná do stylu westernových klasik. Nádherný a inteligentní humor ve mně nikdy nevyvolal pocit trapnosti, jak tomu u českých filmů poslední dobou velmi často bývá. Překvapení je i závěr filmu - myslím, že tvůrcům se citlivě podařilo vybruslit z poměrně drsné situace, která by za normálních okolností končila buď ve vězení, nebo na hřbitově. Film končí vyloženě tarantinovským scénářem, kdy dobro zvítězí nad zlem a divák může z kina odejít nenaštván a naštvat se až doma u televizního zpravodajství. Za to tvůrcům sám za sebe děkuji - nepotřebuji se rozčilovat ještě u filmů. Film prostě doporučuji všemi pěti a sám se opět rád, i několikrát podívám.

plakát

Ženy v běhu (2019) 

A vono to de ! Není to žádný velký umění, ale film odsejpá, je o něčem, je inteligentně vtipný, nikdo není trapný a člověk jde z kina s pocitem, že se rád znovu podívá.

plakát

LOVEní (2019) 

Zajímalo by mě, jestli si někdy režisér před natáčením sedne do svého ušáku před zapáleným krbem, dá si na klín kočku, zapálí doutník a - odklepávaje popel kočce do kožichu - pomalu a pozorně si přečte scénář filmu, který chce natáčet. Myslím, že ne, protože potom by zkušený profesionál nemohl do filmu nacpat takových kopanců. Téma klasické, herci v rámci tématu vybraní dobře, hodně se mi líbila hudba (pozor - nikoliv trapné, dlouhé a neposlouchatelné karaoke scény) a moc hezky natočené lokace v Pardubicích. Děj se rozjede dobře, nahodí téma a začne se pomalu ale jistě kazit, trapnět a táhnout jako únavný smrad. Vyvrcholí nesmyslným soubojem rivalek na "Malé pardubické" , což byl tedy bobřík trapnosti a tady už jsem fakt kroutil hlavou a očima. A jako zrezivělý hřeb zničila logiku poloviny filmu následující svatba jedné z aktérek s úplně jiným chlapem. Ester se celou dobu tváří nešťastně, kysele, zoufale, rozpačitě, otráveně, nemastně, neslaně... Kdo se na to má sto minut dívat ? Film nemá spád, je utahaný, obsahuje řadu zbytečně dlouhých a nepříjemných scén a velmi málo emocí, které by měl a chce přinést. Zasmál sem se asi třikrát a trapně jsem se cítil asi desetkrát. Přitom z tématu internetových seznamek by se dalo vytřískat mnohem víc a mnohem zajímavějšího, ale tvůrci tuto možnost naprosto zazdili. Celkový dojem z pátečního večera je velmi rozpačitý a prázdný. Půl hvězdy za herce, půl za Pardubice a jednu celou za výběr hudby. Zbývající tři posílám panu Neckářovi - pokud někdy uslyší Prachaře zpívat Lékořici v závěru filmu, bude jich potřebovat celé nebe, aby měl kam odejít.

plakát

Bohemian Rhapsody (2018) 

Konečně jsem splnil pomalu celosvětovou diváckou povinnost a zhlédl Bohemian Rhapsody, na kterou jsem za doby, kdy vyprodává česká kina, neslyšel ve svém okolí negativní reakci. Film je určitě povedený a zaslouží si divácký zájem, ale já nějak nemám potřebu na něj příští týden běžet znovu. Výborný je určitě výběr herců, vyjímečný je výběr a výkon hlavního hrdiny. Rami si za svůj výkon rozhodně Oskara zaslouží a pokud ho nedostane, jsou Amíci saláti. Začátek filmu rozjede děj, představí vznik kapely, zrození krále a královny - tam mě film bavil a držel v pozornosti. Pak ale děj začne usínat, začne se příliš patlat ve Fredieho osobnosti, rozpolcenosti a multisexualitě. Dobře nastartovaný film o kapele Queen se změní ve zbytečně rozvláčnou a nic moc neříkající one man show, která přestane vyprávět o kapele a zároveň nic moc neřekne ani o hlavním hrdinovi, okolo kterého se ale celý děj nakonec točí. Chápu, že Mercury musel být geniální exot, chvíli k sežrání a chvíli na zabití, ale nemusel bych jeho rozpolcenost sledovat půlku filmu, bohužel na úkor smysluplného děje. Film sice nabídne zajímavé scény o něčem, ale je jich na můj vkus trochu málo. Navíc scény přicházejí tak nějak bez souvislostí, působí často jako vytržené z nějakého souvisejícího děje. Chápu, že Bohemian Rhapsody není dokument, ale o ostatních členech Queenu jsem se v něm nedověděl vlastně skoro nic - nic o zákulisí koncertů, nic o jejich rodinách a životě, přípravách, skládání a zkoušení nových písniček, které se staly legendami. Nebýt závěrečného koncertu ve Wembley, který se tvůrcům opravdu povedl a usínající děj zachránil jak obrazem, tak hudbou, šel bych z kina asi poněkud rozpačitý. Film určitě doporučuji vidět v kině s kvalitním zvukem. Až si ale budu chtít pustit Queen v celé jeho kráse, určitě to bude jako doposud původní záznam koncertu.

plakát

Špindl (2017) 

Další naprosto zbytečný, nezajímavý film, který, podobně jako mnoho jeho současníků zapadne po prvotním nadšení do zapomnění a prázdnoty. Většina blbých filmů je zajímavá alespoň něčím - jsou trochu vtipné, objeví se hezká příroda, nebo hezké erotické scény, třeba hezká hudba... Prostě něco, kvůli čemu by divák někdy v budoucnosti mohl zvednout ovladač a přepnout telku. Špindl není zajímavý vůbec ničím. Odpad to není, ale slaboučká, plytká a v koutě tiše doutnající jedna hvězdička ze soucitu a kvůli Andulce od Polívků. A také bohužel proto, že česká kinematografie skutečně dokáže v některých případech klesnout ještě níž.