Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (43)

plakát

Miluji tě modře (2017) 

Nedá se říct, že by to bylo vyloženě špatný. Ale takový nijaký... Musím vzít samozřejmě na vědomí, že to není úplně formát pro pány, proto jsem také více tolerantní v hodnocení, ale zrovna minulá zkušenost (Všechno nebo nic) je také vztahovka a líbila se mi moc. Romantická, celkem předvídatelná zápletka, hezké exteriéry, interiéry, má to děj, ale na můj vkus nevýrazný, ukecaný, bez nápadu, klišé. Vtipné to není skoro vůbec, sem tam střípek vtipu. Docela slušně zahrané, ale nějak mě to prostě nechytlo. Ke všemu nevýrazná, chvílemi až otravná hudba, dá-li se tak nazvat. Nejlepší scéna je ta z traileru, kde pan Táborský hodnotí situaci s proskočeným obrazem, hezké scény tance na šálách. Víc nic. Jo a hezký nahý holky, asi 20 sekund. Nudil jsem se a nic mi film nepřinesl. Vyloženě dámská jízda. Přínos české kinematografii se opět nekoná.

plakát

Všechno nebo nic (2017) 

Typický příklad, že i romanticko vztahový film se dá natočit tak, aby se na něj dalo koukat. Byl jsem jediný muž v kině, mezi asi dvacítkou dam a to ještě proto, že jsem personál kina, ale rád musím říct, že nelituji. Od prvních záběrů jsem nespustil oko z plátna, nikam jsem neodbíhal jako obvykle a celý film jsem zhltnul bez jediné pochybnosti. Za každou cenu se snažím najít alespoň něco, za co bych ubral hodnocení, ale nedaří se. Film je plný nějakého děje, řeší vztahové zápletky, které jsou ze života a mohou se stát - ano, je to trochu červená knihovna, ale zdaleka není tolik přeslazená, naivní a nereálná jako obvykle. Opravdu skvělý výběr herců, zejména pánové Żebrowski a Deląg - super nápad sáhnou po méně známých tvářích z Polska - jsou neokoukané, neskutečně charizmatické a do příběhu sedly jak prdel na hrnec. I dámy Pauhofová a Issová, ač okoukanější, hrály nádherně a bez rozcapování a přehrávání. Mimochodem - první film v historii, kde Luděk Sobota hraje normálně někoho normálního (asi stárne). Co mě vyloženě nadchlo je hudba. Naposledy jsem takové nadšení z hudebního výběru cítil v Románu pro ženy. Naprosto skvěle vybrané skladby, film je jich plný a muzika je tou pověstnou třešničkou na dortu celého díla. Další superlativy si zaslouží kamera a vůbec řada záběrů, jak z interiérů, ale především z exteriérů - na film se prostě hezky dívá. Ve srovnání s tvorbou poslední doby má film děj a to po celou dobu a má smysluplný a nějaký konec. A na závěr - film je inteligentně vtipný, vtipy nejsou trapné a nucené. Děkuji za ně, konečně jsem se po dlouhé době zasmál a neříkal si přitom, že to je zábava pro blbečky. Můj pocit z téměř dvou hodin mého života je, že jsem je nepromarnil (a kdyby nám trochu zvedli prachy v kině a zlevnili popcorn, tak jsem v sedmém nebi). Nemám co bych vytknul a s radostí dávám plný počet.

plakát

Manžel na hodinu (2016) 

Staré moudré přísloví říká, že v nejlepším se má přestat. Hodinový manžel byl to nejlepší a Manžel na hodinu už vzniknout neměl. Pokračování navazující na právem úspěšnou první oddechovku, která sice nebyla nějakým převratným dílem, ale měla nápad, vtip a hlavně nějaký děj. Autorům se sice podařilo navázat a pokračovat tam kde jednička skončila, ale tak nemastným, neslaným a nudným způsobem, že jediné na co se dá ve filmu koukat jsou holky v plavkách a Zdena Studénková. Děj jsem manželce odvyprávěl během jedné minuty a to ostatní, čím je film násilně naplněn jsou už jen plky, skákání od jednoho k druhému přes třetího, pokusy o vtípky slabé jako urologický čaj a divný konec. Vadil mi i vzhled řady herců - Bolek Polívka, Zuzana Norisová, David Novotný by si měli uvědomit, že jsou herci, dívají se na ně statisíce lidí a měli by podle toho vypadat. Vadili mi jehovisté, kteří se ve filmu nevím proč objevovali - naprosto zbytečně a trapně. Na druhou stranu musím ocenit myslím hodně dobrou kameru - Nymburk není žádné extra krásné město, ale v Hodinovém manželovi a jeho pokračování díky dobré kameře má kouzlo a šmrnc. Na film jsem se podíval, párkrát se pousmál, ale vydržel jsem to jen kvůli holkám v plavkách. Nymburk znám jako své boty, v nymburském bazénu jsem se učil plavat (a za těch 30 let se tam vůbec nic nezměnilo) ale ani to mě neobměkčí. Dnes za jedna.

plakát

Pasažéři (2016) 

Občas se při hodnocení filmů dostávám do situace, kdy tak úplně nechápu, proč jsou ostatní hodnocení tak nízká, proměnlivá... Dnes mám tento pocit zase. Skoro dvouhodinový film udržel moji pozornost po celou dobu. To se jen tak nestává. Od začátku jsem musel skládat jednu poklonu za druhou designerům intergalaktické lodě, interiérům, designu hibernačních lůžek, menu ovládácích panelů, plavek hlavní hrdinky... Řekl bych, že designéři filmu se vyřádili až nadčasově a pobyt na takovém místě bych považoval za luxusní dovolenou. Myslím, že žádné dílo tak dokonalý design kosmické lodi ještě nenabídlo. Další pozitivní pocit jsem měl z herců a jejich výkonů - nikdy a nikde jsem si nemyslel, že hrají špatně, přehrávají a co hlavně - ve chvíli, kdy řeší hlavní hrdinka obrovské zklamání ze záměrného probuzení, rozuměl jsem oběma a cítil jsem jako na vlastní kůži co prožívají. Stejně tak, ve chvíli, kdy hlavní hrdinka zjistí, že i přes všechna zklamání nemůže bez hlavního hrdiny zůstat sama, zase jsem jim rozuměl. Prostě atmosféra situace, samoty, prázdnoty, pak boj o záchranu a nakonec rozhodnutí zůstat dalších 80 roků sami... Tomu všemu jsem rozuměl a možná jsem jim někdy i záviděl. Do třetice bych ocenil vůbec nápad, myšlenku, provedení, atmosféru... Prostě film se mi líbil, vážení ! Ano - můžeme řešit věrohodnost a řešení jednotlivých situací, jestli je možné to a to... Jenže pak bychom mohli rozpitvat každý film do detailů a zjistit, že vlastně většinou jsou podobné filmy do jisté míry blbosti. Prostě mně se film líbil a nemám jediný důvod ubírat hvězdičky. A jsem za to rád a rád se na film znovu podívám. Jen doufám, že se něčeho podobného nedožiju a v klidu to doklepu tady, nohama na Zemi.

plakát

Láska nebeská (2003) 

Fenomén, který v rámci žánru nebyl a asi jen tak nebude překonán.

plakát

Pohádky pro Emu (2016) 

V dobách, kdy je nejčastějším strašidlem v médiích čert Bábiš a EET Mimozemšťan, potřebuje národ přejít na jiné myšlenky, hlavně okolo vánoc, aby nám úplně nehráblo. Letos nám přinesl odreagování Anděl Páně, Bezva ženská a trojlístek uzavírají určitě Pohádky pro Emu. Od samého začátku ve mně příběh probouzí vzpomínky na symbol listopadové revoluce Kolju, dokonce bych si troufnul tvrdit, že jde o volné obšlehnutí. Příběh prakticky stejný - okolnosti zařídí, že dítě zůstane bez rodiče a musí se postarat osudem dohnaný otec, který ovšem nemá ani páru, že mu po Praze běhá potomek a žije si klidný život v zahraničí. Počáteční šok vystřídá rychlé vystřízlivění a řešení situace, do které se řada z nás mohla snadno reálně dostat a není vůbec co závidět. Nechybí protivná sociální pracovnice, daleko horší a protivnější, než stará známá Zubatá, nechybí spřízněná ženská duše, která pomáhá bitvu vybojovat, nechybí rodič hlavního hrdiny a nechybí happyend. Fakt Kolja. Nejdokonalější z celého filmu je herecký výkon Ondřeje Vetchého. Pro mě je Ondřej český Tom Hanks - zahraje cokoliv, s obrovským charizma. PPE neodehrál - on je prostě prožil. Aňa hrála také skvěle, asi jako Geislerová, pro mě výborná Andulka Polívková, protivná a jedovatá Vilma Cibulková. Ostatní herci odvedli standardní výkony. Obrovským plus byl pro mě pocit opravdovosti hlavních rolí - herci se chovali tak, jak by se ve skutečnosti na 99% chovali lidé v reálných situacích - nikdo nepřehrával a nikdo se nechoval jako idiot (teda až na pana Čtvrtníčka, ale jeho roli chápu jako výstřelek štábu po dvoudenní pařbě, během které zapomněli točit a potřebovali se pak rychle, ještě nalití, zbavit morčete). Výborná je hudba. Připadá mi jiná, než na jakou jsme v českém filmu zvyklí a hodně mi připomíná americké filmy typu Beethoven, Sám doma... Nějak si od té "emerické" podoby nemůžu pomoci, ale líbila se mi. Lokace jsou normální, žádné extra prostory, ale příběhu stačí. Rozhodně film nekazí, ale ani na nich film nestojí. Na filmu mi trošku vadí délka - trvá skoro dvě hodiny a klidně bych ho o čtvrt hoďky zkrátil. Ale budiž, to není žádná katastrofa. Na co jsem si ale po celou dobu příběhu nezvykl, byla postava Emy. Nehrála úplně špatně, ale byla taková nemastná, neslaná, působila strojeně. Moc toho nenamluvila, ale když promluvila, působilo to na mě jako role z ochotnického divadla někde na vesnici. I výrazově mi připadala obyčejná, nezajímavá, protekční. Troufnu si napsat, že jde o nejnudnější hlavní dětskou roli v historii české kinematografie. Ve filmu jako je PPE bych očekával človíčka, který mě o moc víc vezme za srdíčko, trošku živější, ukecanější, víc emocí, víc hraní. Jinak ale musím filmu vyseknout poklonu a jak je mým snad dobrým zvykem, děkuji panu režisérovi, že se udržel a nenacpal do příběhu nějakou trapnou reklamu, či jinou vlezlost (Rááádio Impulsssss vydržím!). Za Emu ubírám hvězdu, další půl hvězdy za zbytečnou délku, ale, že jsou ty vánoce, podmínečně nechám 4.

plakát

Anděl Páně 2 (2016) 

Podobně jako velká část filmového národa i já jsem očekával, jaký film bude. Hlavně proto, že česká kinematografie se zmítá v mělkém bahně, okolo kterého svítí reklamní billboardy a vidět hezký český film je prakticky náhoda. Národ tak trochu zmagořil, houfně se řítí do kin a vlastně se není čemu divit - nové kvalitní pohádky, na které jsme zvyklí prostě nejsou. Začnu klady - výborné lokace, atmosféra, kostýmy, skvělá hudba navozující atmosféru vánoc, některé bezvadné herecké výkony. Líbí se mi provedení nebe - je originální a výstižné. Dvojici Dvořák-Trojan nemá smysl komentovat, je prostě po čertech andělská, skvělý Bolek Polívka, kterého jsem nenáviděl už od první výpovědi opozdilé švadlence. Překvapila mě Vica Kerekes, u které jsem zvyklý role vždy podbarvené její ženskostí. Tady představuje skromnou mamku švadlenku, neprovokuje výstřihem a hraje jako v pohádce. Děkuju panu režisérovi, že nenacpal do děje žádnou reklamu, jak bývá v českém filmu poslední dobou tradicí (andělíčky hrající si s Legem bych nerozchodil). A teď trochu kritiky, protože kritika je matkou pokroku. Líbil se mi humor, inteligentní, dvojsmyslný, ale stále jsem si říkal, že většině vtipů nebudou rozumět děti a to ani starší. Což je u pohádky dost zásadní chyba. Obecně mám pocit, že AP je pohádka daleko víc pro dospělé a to ještě pro diváky s větším rozhledem. Jak výstižně napsal(a) kolega(yně) z jednoho komentu níže - "nahláškovaná pohádka pro dospělé". S tím koresponduje i výběr herců na některé menší role - těží z dnešní popularity a divák se zatetelí štěstím, že vidí právě známou osobnost, jenže za pár let nebude nastupující generace diváků vědět o koho jde. Nápad vytvářet role podle skutečného jména herce je sice originání, ale filmu nic nepřinese. Děti stejně vědí houby o koho jde a jak se jmenuje a dospělí si sice možná řeknou: "Aha, Martin Huba hraje svatýho Martina, a jéééé - Pepa Abrhám hraje svatýho Josefa!!!", ale to je asi tak vše. Naopak - scény se jmenovci svatých jsou umělé, do děje vnucené a celkem o ničem. Připomínají Kameňáky - mám vtip, tak mu vytvořím scénu a z těch scén splácám nějaký děj. Nacpat do filmu za každou cenu co nejvíc osobností, které jsou právě v kurzu a dát jim malé štěky jen proto, aby se kamarádi objevili je zbytečné a kvalitní pohádka to nepotřebuje. Film pak působí jako silvestr na Nově a ztrácí trvanlivost. Ač jsem se často i pobavil, bylo to hlavně díky vtipným "hláškám". Samotný děj mě moc nezaujal. Začátek byl utahaný a přehláškovaný, děj se trochu rozeběhl až na zemi, ale i tam se zbytečně vlekl. Celý příběh je jednoduchý, nevýrazný a film těží daleko víc z vtipů, provedení a hereckých výkonů, než z příběhu. A nakonec zdrcující kritika! Dělat z filmu předvolební kampaň pro prezidentské volby nemáte zapotřebí ani vy, pane Strachu, ani pan Horáček, sedící na výsostech pár vteřin na konci filmu. Tohle prostě do filmu a navíc do pohádky nepatří! Představte si, že ve starších klasických pohádkách by se takto objevovali tehdejší politické "špičky" ve snaze se zviditelnit. Vedle krále v Princezně se zlatou hvězdou by postával Antonín Zápotocký, v kočáře s králem Jaroslavem Marvanem v Šíleně smutné princezně by cestoval i Gusta Husák narvaný v dobovém kostýmu a jako zlatý hřeb by mohl být aktuálně Miloš Zemanů digitálně vmáčknut do Kozího příběhu se sýrem jako hradní strašidlo. Prostě NE!!! Takže v telce se znovu podívám, ale že bych sdílel předvánoční andělí mánii, to určitě ne. Tenhle film je jen dobrý.

plakát

Fantastická zvířata a kde je najít (2016) 

Nevím, jestli jde o mé pomatení smyslu, nebo záměrnou producentskou manipulaci, ale měl jsem celou dobu pocit, že má jít o příběh navazující (nebo předcházející) příběhům o HP. Fantastická zvířata mají s Harrym společnou jen ideu světa kouzelníků, několik fragmentů a letmé bezvýznamné zmínky o Brumbálovi a Bradavicích. Jinak vůbec nic. To jen aby si příznivci HP nedělali moc iluze. Já jsem si je dělal a to jsem neměl. Asi stárnu, ale vadí mi dlouhé filmy s rozvláčným dějem. Film trvá dvě a čtvrt hodiny a dějově by se vešel v pohodě do hodiny jedné. Je tak nějak dějově prázdný, o nic moc nejde a to nic je šíleně roztahaný. Hodně času zaberou zajímavé scény se zvířaty, ale zase ne tak moc, aby zaplnily nekonečnou stopáž. Tolik kritika a konečně něco pozitivního. Kvalitně provedený film, výborně zpracované prostředí New Yorku začátku 20. století (asi tak nějak), výborná animace jak zvířat, tak různých kouzel, demolic, antidemolic, skvělá hudba. Film je celý tmavý a prostředí tak nějak šedivě ponuré, barvy přinášejí právě jen různá podivná zvířata a tak jsou asi to jediné, co je z filmu na pět hvezdiček. Dítě pod 12 let nemá smysl na film brát, nepochopí nic, starší dítě by se asi taky převážně nudilo a nejsem si jistý, jestli by efekty se zvířaty dokázaly vykompenzovat dějovou nicotu. Dvě hvězdy za provedení a nápad budou stačit, znovu bych na film určitě nešel. Cítím se navíc poněkud podveden prezentovanou návazností na příběhy o HP, v tomto případě mám obavy, že jde spíš o producentský tah, jak dostat lid do kin, čili tak trochu podraz.

plakát

Bezva ženská na krku (2016) 

Když jsem přemýšlel jaký film vlastně je, přistihl jsem se v jádru duše na pochybách, že to až taková bomba není, ale na druhou stranu, ve srovnání s ostatní českou tvorbou jde o slušný počin. Což je ovšem mimochodem docela smutné. Trailer mě naladil na slušnou komedii, pozitivní oddychovku s pozitivním obsazením. Začátek docela slušně nastartuje příběh zřejmý už z traileru a první třetina docela navazuje. Slušný humor, žádné složité souvislosti, příběh ze života. Jenže po třetině film začíná ztrácet tempo a děj poněkud zpohádkovatí a zklišovatí. Naštěstí se nepropadne uplně do blba a vydrží koukatelný do konce. Bezvadný Ondřej Vetchý by se nemusel až tak moc mračit a mohl by se chovat trochu rozumněji - občas jsem měl pocit, že je až moc bubák, dělá blbosti (viz nesmyslné tajnůstkaření vůči synovi) a k jeho osobě mi zakouslý obličej a mega tvrdá palice nějak nešla. Petra Hřebíčková je hezká ženská a dobrá herečka a myslím, že tato role jí sedla - líbila se mi. Ostatním hercům není moc co vytknout, snad jedině pan Táborský, který má jinak můj respekt jako výborný herec, se dost často choval přiblble a bohužel jsem mu roli moc nevěřil. Humor ve filmu byl, nedá se říct, že bych se mlátil celou dobu smíchy, ale zase - ve srovnání s ostatními pokusy českého filmu z poslední doby byl humor alespoň vtipný, ne trapný, jak tomu často bývá. Film má děj a nějak skončí, dokonce hezky a tak to mám rád. Je to prostě taková průměrná oddychovka, ze které neomdlíte, ale rozhodně nepůjdete z kina naštvaní. Určitě doporučím film vidět, dámy bych asi požádal, aby do kina vzaly spíš kámošky, než partnery, užijí si to všichni víc. Kdyby česká kinematografie za něco stála, dal bych tři hvězdy pro dobrý průměr. Ale protože jsme tam kde jsme, doporučuji a dávám 4.

plakát

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (2016) 

Velké a dlouho očekávané překvapení ! Originální, velmi zajímavý nápad, propracovaný do detailu. Asi nemá moc smysl uvádět provedení, technologicky zvládnuté postavy a strašidla, výborný výběr herců, pro mě především Samuel L. a mimořádně sexy Eva Green, skvělou scénickou hudba, skvělé lokace, protože tohle všechno moderní film obvykle zvládá na výbornou. Co ale jako megaplusy musím rád uvést je nápad, děj, atmosféra a konec. Nápad je originání, podivné děti jsou tak podivné, že jsem si u některých říkal, jak tohle může někoho napadnout. Hezké je, že podivnost dětí vychází najevo postupně, dítě po dítěti, u některých se o jejich zvláštnosti dozvíte skoro až na konci. Stejně tak časové smyčky, ve kterých sirotčince žijí, zlo a netvoři, to všechno bylo nové, neokoukané. Jediné, co bych poněkud vytknul (ale je to čistě můj subjektivní pocit, způsobený možná nedostatečným výkonem mozku), že chvílemi bylo ve filmu poněkud "přesmyčkováno" a ztrácel jsem se při chápání, jak a kde smyčky fungují. Nápad se podařilo rozvést do děje, zcela vyjímečně tak, že přes dvě hodiny jsem se nenudil. Film je dlouhý, ale stopáž je naplněná smysluplným příběhem. To se v poslední době stává jen vyjímečně a málokdy se filmu podaří udržet mojí pozornost po celou dobu. Atmosféra filmu je dokonalá - smutně ponurý začátek přejde do sluncem zalité smyčky sirotčince. Slunce ale nesvítí dlouho, atmosféra houstne a ve chvíli, kdy si padouch přijde pro slečnu P., měl jsem pocit, že je vše v háji a přijde masakr, jako obvykle. A přesně tento pocit dokonale zvrátí konec - jinak další velký problém současné kinematografie. Zatímco ve většině filmů je konec odfláknutý, spatlaný, nelogický, tady se děj promění z deprese v pozitivní a dokonce humornou bitvu podivných dětí s padouchem a netvory. A bitva skončí dobře a dokonce zamilovanou tečkou. Prostě pohádka jak má být, ale navíc nová, neokoukaná a zajímavá. Za mírné negativum bych považoval již zmíněné přesmyčkováno a trochu se mi chtělo blinkat do popcornu při hostině padouchů, při které konzumují hory dětských očí - pohádka tady za prvé ztrácí pohádkovost, přechází zbytečně do hororu mezi hromady dětských mrtvolek a za druhé je to fakt hnus, velebnosti. Vidět film prostě musíte, doporučím zvýšenou pozornost při vysvětlování smyček a asi bych nevzal na film dítě do deseti let - netvoři jsou opravdu dost strašidelní, miláčka byste pak nemuseli měsíc dostat od sebe z postele. A hvězdiček samozřejmě 5.