suzanne1997

Musím se smát ještě teď. Výborný film, musím říct, že mě ve finále pobavil. Jaké to asi je nevědět, který z dvou mužů je vlastně otcem Vašeho dítěte? Těžko říct, ovšem tohle zpracování si zaslouží pochvalu, tvůrci zde použili nadsázku a humor, což nesmírně oceňuji. Není snad nic, co bych tomuhle filmu vytkla, ale ve srovnání s jinými komediemi mi tato přišla taková neúplná, jakoby jí něco chybělo. Proto doporučuji, ale plný počet hvězd ode mě neuvidíte. Tak se podívejte a ohodnoťte sami, vždyť každý z nás má právo na svůj názor. A konec Vás zaručeně více či méně překvapí.

Výborný nápad na dokumentární sérii o zahradách, avšak nemohu jej pochválit. V jedné z částí účinkuje žena, která se stále převléká, ale musím říct, že tato část se mi velice líbila. Dokumenty začaly zlehka a vypráví příběhy jednotlivých zahrad. Toto se o druhé z částí říct nedá. Jde o to, že tvůrci natočili až přílišnou komedii o otci a synovi, kdy syn je poněkud přerostlý, chová se jako puberťák a oba se přitom chovají, jako by pobrali všechnu moudrost světa. Chápala bych, kdyby do role syna obsadili mladšího herce, jenže takto se z celkem příjemného dokumentu stává šaškárna na entou. Abych nezůstala jenom u té kritiky, měla bych pochválit především nádherné zachycení zahrad a všeho podstatného, co v okolí najdeme. Série jako takové nejsou špatné, dojem z nich však dost kazí fakt, že tvůrci druhé řady naprosto pohořeli v příběhu, který zahrady doprovází a tím nemyslím jejich příběh, ale ty dva ňoumy, co zahradami provází.

Krásný, ale smutný film. Nemá cenu popisovat, tenhle film prostě musíte vidět. Oni dva dostanou druhou šanci a to se mi líbí, naopak co se mi nelíbí je ten polosmutný konec. Víte co, podívejte se a posuďte sami, protože já nemůžu. Skrz slzy toho totiž není moc vidět.

Nevím, co si mám o filmu myslet, jka si jej správně vyložit. Ale co se mi na něm líbí je, že Jed i když zprvu myslel na sebe, peníze a přitom se mu podařilo tak trochu sejít z té správné cesty, dokázal se najít vyléčit a pochopil, že to nejdůležitější v jeho životě jej nečeká na cestách, ale doma. Líbilo se mi, jak autor popisoval téměř celý jeho život a to včetně špatností s nadhledem a tak, aby to člověka zaujalo. Musím napsat, že tenhle film mě oslovil, tedy ne tak, že bych se na něj chtěla dívat pořád dokola, to ne, ale něco na něm bylo. Jako negativum bych možná uvedla Jadovu náklonnost k práškům, jestli se to tak dá popsat, ale to k tomuhle filmu prostě patří. Nemůžu doporučit ani odrazovat, protože ani já se na tenhle film zprvu nechtěla dívat, vždyť já ani nevěděla, že existuje. Takže nezbývá vám nic jiného než ať jej posoudíte sami.

Jak bych to asi napsala, tenhle film ve mně vyvolává docela dost rozporuplné pocity, jednou se chci smát, protože souboj mezi matkou a snachou je prostě k popukání, jindy mi film připadá velmi pochmurný, jako deštivý podzim, třeba v situaci, kdy se rozhodne udělat pro sebe, ale i pro své okolí tu správnou věc. Nevím, jestli jej doporučit nebo ne, co bych ovšem rozhodně brala pozitivně byla náklonnost vůči otci, který stejně jako Larita toužil po svobodě. Rozhodnutí, zda-li shlédnout tento velmi rozmanitý snímek nechám na Vás, za sebe mohu jen dodat, že mne velmi překvapil.

Tenhle film byl jako na houpačce, v jednu chvíli si myslíte, že víte, co bude následovat, jindy nikoli. Kim provází diváka válečným Afgánistánem, kdy se pořád snaží ulovit nějaké téma pro skvělou reportáž. Ze třech měsíců se najednou stanou dva roky a jí začíná život tam připadat všední. Potřebuje jak se říká vypadnout a to se jí také povede. Na tomhle filmu mi něco nesedělo, chvilku se na něj dalo dívat a hned nato jsem byla ráda za tlačítko pro posun. Film mi prostě připadal táhlý, místy komplikovaný a zamotaný a nepsala bych o něm jako o nějak výjimečném počinu. Doporučení psát nebudu, sama totiž nevím, jestli film doporučit nebo ne. Vždyť já ani nevím, jaké hodnocení mu mám dát, takže tohle je z mého pohledu asi všechno.

Film, který mluví sám za sebe. A můj komentář v tomto případě není vůbec důležitý. Jde o osud několika lidí, kteří si ne vždy vybrali tu správnou cestu. A všichni si svým způsobem zasloužili, co měli. Takže z mé strany mají tvůrci jednině pochvalu za sice ne příliš radostný film, ovšem s výbornou tématikou a pěkným zakončením. Doporučení dnes ovšem dávat nebudu, protože to ani nemá cenu, myslím si však, že děj i samotný konec stojí za shlédnutí a zamyšlení nad osudy hrdinů.

Během toho, když píšu svůj komentář, přemýšlím, jaké hodnocení mám vlastně dát. Tenhle film se mi líbil, byl jiný, energický, v žádném případě se netáhl a co se mi na něm nejvíce líbilo byl vztah dvou lidí, respektive tří. Becca se stále nemohla rozhodnout a najít sama sebe, Emilly se zase nedařilo odpoutat se od smrti své matky a Nate byl u obojího. Kdybych měla najít chyby, musela bych jo hodně hledat a stejně žádnou nenajdu. A proč? Tenhle film se mi prostě líbil. A jeho konec se mi líbil ještě víc, mohu prozradit jenom to, že Becca našla sama sebe, lásku, a tím nemyslím jenom lásku k muži, ale především lásku k dítěti, a novou rodinu, kterou nemá jenom na půl roku. Takže pokud máte chuť, podívejte se. Nezabere Vám to déle než dvaaosmdesát minut.

Já nevím, co napsat. Snad tohle. Co může být krásnějšího než pouto mezi zvířetem a člověkem? Ochota obětovat se ostatním a víra jenom v to dobré. Tenhle film se mi líbil právě proto. Rosie si ty dva oblíbila a oni ji. Byl vlastně příběh starého muže, na kterého zapomněly jeho vlastní děti, příběh špatných, ale především dobrých vzpomínek. A díky skvělému zpracování, šťastnému konci, tedy jak se to vezme, a Rosie jej mohu jenom doporučit.

Nemůžu jinak než hodnotit svým hodnocením, v tomhle filmu byla opět nalezena láska a i přes všechny komplikace a nástrahy, které jim život přichystal, zůstali spolu. Nemá cenu psát, co se mi nelíbilo, protože taková věc u tohoto filmu neexistuje, naopak velmi se mi líbila myšlenka a ztvárnění postavy jeho ženy, která měla rakovinu. K tomuhle filmu bych napsala: Velmi krásný, příjemný a dobře natočený film. Doporučovat nebudu, stačí, když se sami rozhodnete, podívat se.