hanagi

Tohle nejsou srabácké tři hvězdičky, ale jen přesné vyjádření mého pocitu, že film zůstal někde na půli cesty. Chtěl toho sdělit více než nakonec dokázal. A zvolil formu, která mu v tom měla být nápomocná, jenže mu časem zlámala vaz. Velká škoda!

Nebudu až tak drsná... Brabec to s kamerou umí, akorát se někdy až moc opakuje a jde po té prvoplánové líbivosti. Pak ať se nediví, že mu to někteří zazlívají. Kýč je ale silné slovo. Spíše stojí za úvahu, jestli Máchova báseň vystačí jako dostatečně nosné téma na tak dlouhou stopáž.

Nebavilo mě to. A to jsem se opravdu snažila. Jediným plusem je herecké obsazení ženských postav, které i s tím málem dělají zázraky. O to trapněji ale působí Martin Dejdar, který na tu vyšší ligu herecky prostě nemá.

Ano, tolik hereckých osobností a jediný, kdo působí přirozeně, je Woody Allen. Určitě dobrý důvod k tomu, dělat si to po svém a sám.

Předsudky a tmářství mají hluboké kořeny. A to si myslíme, jak jsme civilizovaní a tolerantní... A i když má Světlonoc trošku pomalejší rozjezd, další události už nabírají rychlý spád. Líbí se mi myšlenka a líbí se mi způsob, jak se s ní pracuje. I to, jak skvěle to vypadá a jak je vyprávění "obrazem" důležité.

Autoři seriálu si nechali do široka otevřená vrata k další sérii... To jediné vysvětluje ten pitomý, zmatený konec. Je jen otázkou, jestli se na to někdo bude ještě chtít dívat.

Ta sociální nespravedlnost mi tentokrát nepřišla až tak důležitá, protože už dlouho jsem neviděla film, ve kterém by bylo tolik lásky... té neokázalé, bezpodmínečné a pečující.

Tenhle film by mě bavil mnohem víc tak před třiceti roky, dnes už je to sdělení docela vyčpělé. Takže se budu opakovat, ale hodně zachraňuje Landovský, jako jediný skutečný herec a milá přítomnost Vlasty Třešňáka.

Die Rebellion na mě působí jako pečlivě stylizovaný (jednak důrazem na estetiku, ale i použitím už zmíněného vypravěče) smutný film. Haneke nám tu depresi přesně dávkuje, takže nás sice trápí, ale na rozdíl od svých jiných děl nešokuje. Od začátku je jasné, že cesta Andrease Puma nepovede ke štěstí. A to se nemůžu zbavit pocitu, že režisér svého neprůbojného a pokorného hrdinu k jeho rebelii tak trochu donutil, aby ho na konci měl tam, kde ho chtěl mít - na té "poslední štaci".

Okouzlila mě vztahová linie mezi postarším, unaveným zabijákem a mladičkou, ale osudem těžce zkoušenou dívkou. Nebylo těžké jim uvěřit a jejich vyvíjející se křehký vztah byl mnohem zajímavější než všechny akční scény. Jenže, to by nesměl přijít ten stupidní konec.