BloodyVamp

Pochmurné, velmi atmosferické drama s krimi zápletkou. Tak by se dal charakterizovat nový Cronenbergův film, který je tentokrát přístupnějším větší mase lidí, typický cronenbergovský rukopis tu najdeme pouze v pár scénách (scéna s ustřihováním prstů mrtvoly, porod), ale i tak docela na stará kolena "vyměkl. Film stojí na vynikajícím hereckém výkonu Vigga Mortensena, který se rolí mafiánského řidiče konečně zbavil aragornovské nálepky. Pochválit musím i přesvědčivou Naomi Watts, která snad nikde nehrála špatně či charizmatického Armina Mueller- Stahla. Vrcholem jsou bezesporu sekvence zasvěcování do mafie a mrazivě realistický boj v lázních. Škoda jen samoúčelného konce, který dojem filmu kazí.

Nejslabším článkem nových Ninja želv je paradoxně slaboučký a přímočarý děj, kde je od začátku jasné, že záporáci dostanou za vyučenou a želvičky si dají na počest vítezství jejich oblíbenou pizzu (nebo snad ne?). Příběh má neskutečný spád od začátku do konce, epickou hudbu Klause Badelta (na samostatný poslech ovšem natolik nefunguje), vydařenou akci a povedené hláškování. Potěší návrat starého dobrého klanu foot (zde mě potěšil náznak budoucího děje, možná uvidíme opět Trhače !), nadupané finále, které připomene ty nejlepší epizody a všudypřítommný humor. Z hereckých výkonů bylo pro mě jako fanouška buffyversa příjemné slyšet hlas SMG v podání April, která je tu k mému překvapení velmi sexy. Animace postav možná alespoň zpočátku trochu zarážející, ale to je snad nejmenší, co mi na filmu vadilo. Opravdu příště nahradit příšery z jiných dimenzí starými známými. Mně nechybělo téměř nic. Velmi silné 4.

Podivný western, který má takovou spoustu nelogičností, až je to hanba. Přitom se Yuma rozjíždí tak dobře, posledních 15 minut je pak velkou (a nechtěně směšnou) logickou dírou, za kterou by se scénáristi měli stydět. Připadlo mi to skoro jako parodie na western. Za zmínku takhle snad stojí několik opravdu povedených přestřelek, herecký výkon maniakálního Bena Fostera a samozřejmě jako vždy charizmatický Russel Crowe. Christian Bale je bohužel těžce průměrný, v Batmanově kostýmu se zkrátka cítí líp. Výsledkem je podivný sentimentální mišmaš, zvláště kvůli tak špatnému závěru. Takto se jedná o oddychový western, který sice přinesl něco nového, ale znovu se na něj nepodívám. A to ani kvůli vynikající Beltramiho hudbě, za kterou byl skladatel nominován na Oscara.

Tato dějově nablblá honička mě zaujala svým rychlým tempem, působivými triky, vynalézavou akcí a boží scénou v městě Mayů. Násilí je poměrně brutální a explicitní, ale není tu pořád a za každou cenu. Myšlenkově do sebe přece jen něco má. Poukázat musím na fakt, že herci skutečně mluví jazykem Mayů a ne angličtinou, jako v nedávné frašce 10 000 BC. Takto dějově řídká, ale adrenalinová jednohubka, která má něco do sebe. 70%.

Vynikající historické drama odehrávající se v průběhu posledních měcíců 2. světové války v netypickém Holandsku. Provokatér Paul Verhoeven velice dobře zrežíroval složitý, rozsáhlý především rafinovaný příběh o mladé ženě, která musí překonat všechno. Výprava je luxusní, Verhoevenova režie nadstandartně dobrá a přehledná, tempo vyprávění svižné a děj rychle ubíhá. Film to je rafinovaný, zábavný a krutě cynický zároveň. Od nepříliš zajímavého úvodu se Černá kniha diváku zarývá do kůže čím dál víc a víc a po zajímavém konci bude rezonovat divákovi dlouho v hlavě. A to je jen dobře. Několik drsných, sugestivních scén z hlavy nedostanu (masakr na lodi, polití výkaly...) Musím pochválit vynikající herce- zejména titulní Carici van Houten a Sebastiana Kocha v roli hodného nácka. Co bych naopak vytkl, je bohužel moc zamotaný a překombinovaný děj (ono hledání hlavního zrádce-záporáka je v konečném důsledku ne moc logické). 90%.

Téměř dokonalý, chytlavý divácký zážitek, k jemuž k samotné dokonalosti schází slabší (až moc překombinovaná) poslední třetina, kde Death note mírně ztrácí dech. Ovšem vynikající, maximálně nervy drásající finále dojem opět umocní. Boj 2 charakterů nebyl dlouho podán tak strhujícím způsobem. Je to zčásti horor, zčásti fantasy, ale převážně zajímavá detektivka se zběsilým tempem. Ovšem mírně mě zklamal fakt, že autoři poněkud zabili potenciální zajímavou myšlenku, jestli je Light, který zabíjí zločince skutečně zlý nebo dobrý. Představoval jsem si, že si s tímto motivem pohrají a pohrají si s Lightovou psychikou. Svou nejednoznačností to přímo vybízelo. Dojem ještě umocňuje působivá hudba, při níž mnohdy hezky mrazí (zvláště sborové party efektně použité při vraždách či šokujících odhaleních).

Skvěle rozehrané iluzionistické drama na pozadí historických událostí konce 19. století. Sledujeme tu věčné soupeření dvou mužů (Bale a Jackman) o to, kdo bude mít dokonalejší kouzelnické představení. Jeden z nejpovedenějších aspektů na filmu je, že nevíme komu ze dvou kouzelníků fandit dřív. Těžiště fandění se neustále přesouvá, tu Borden, ale ne Angiers a napětí se neustále stupňuje. Nolanovi vskutku napsali a natočili filmový kus bez kazu. Vše podtrhne geniální závěrečná pointa, k jejímuž plnému docenění je ovšem třeba film zkouknout znovu. Celý příběh je nesmírně komplikovaný a Nolan vyžaduje, aby divák dával po celou dobu pozor. Jinak je ztracen. V Dokonalém triku funguje totiž každičké soukolí, ať již to jsou vynikající herci (kromě ústředního dua Bale-Jackman je tu co by třešnička na dortu charizmatický David Bowie v roli vynálezce Nikoly Tesly) či zdařilé triky. Výsledkem je fascinující podívaná od začátku do konce. A těším se, až si film pustím znovu. A znovu.

Knihu jsem nečetl. Scénář je plytký až běda, postavy povrchní a vše zachraňuje Jeremy Irons, skvěle animovaná Saphira, některé podařenější "letecké" sekvence a skvělá hudba Patricka Doyla.

Dechberoucí naturalistická pohádka, mísící 2 světy- pohádku a drsnou, brutální realitu. Pohádka je světem úniku Ofélie před zvěrstvy kruté reality. Obě linie jsou vyprávěny srozumitelně, přičemž více zaujme linie pohádková než boj fašistů s partyzány. Všechno je příliš depresivní, bolestivé, drsné a beze špetky naděje. Musím před nekonečkou del Torovou fantazií smeknout. Vše umocňuje fantastická hudba Javiera Navaretta. Napodruhé to bylo za 100%.

Fontána a dechberoucí audio-vizuální orgie a poutavá existenciální alegorie s poutavým příběhem v jednom. Nosným motivem je také velký příběh lásky, jež přetrvá navěky. Dodnes se jedná o nejlepšího Aranofskyho dílo, které je skutečně hypnoticky dokonalé, bez jediného kazu. Ať je to již jen zdánlivě komplikované hraní si se symboly, syntézu několika náboženství v jednom celku, ale i o uchopení univerza jako takového. Přiznám se, že jsem dodnes nepřišel na všechny významy jednotlivých scén, a to jsem film viděl čtyřikrát. Nejlepším momentem bezpochyby zůstává bezchybně vygradovaných asi posledních 15 minut, během kterých divák skutečně pocítí ten pocit Nirvány, který prožívá hlavní hrdina na konci snímku. Hudba Clinta Mansela je organickou součástí filmu, bez něj by se Fontána neobešla. Právě ona je vypravěčem příběhu, proto jsou scény tak geniální a tvoří neoddělitený celek. Divák již dnes netouží po zbytečně složitých příbězích a vyprávěních, stačí mu jednoduchá premisa obalená do obrazů, jež zdánlivě nedávají smysl.