Gregor_Samsa

Je v tom trochu Sergia Corbucciho a trochu všech dalších westernových bardů. Alpy jsou na podzim s prvním sněhem krásné a vše se schyluje k nevyhnutelnému střetu. Přímočaré, stylové, lehce Tarantinovské, velmi žánrové. A taky John Woo v tom je. Není to western století, ale charisma má. Některé věci nelze zapomenout a všechno má svůj čas; i v horském alpském údolí. 80%.

Tam někde vysoko v horách může vzniknout láska, dostane-li šanci, a stane-li se tak, může shořet a zmizet tak rychle, jak stéblo trávy vržené do horské bystřiny. Je to nádherný příběh v krásných horských sceneriích; ještě jednou se zamilovat, možná touží on – poslední pokus, napadá ji. Zoufalství a láska; někdy k sobě mají tak blízko... 90%.

Po takovémto filmu si člověk vždy uvědomí existenci komfortní zóny, ve které žijeme. Není to nejlepší Eastwoodův film a asi ani nebude patřit k nejlepším válečným filmům vůbec, přesto má v sobě silné scény, přibližuje krutosti, zbytečnosti a nesmyslnost války, a ukazuje, jak je těžké s touto nabytou zátěží žít. Někdy zbytečně doslovný a vlastně velmi přímočarý a jednoduchý příběh; uvěřitelný portrét jednoho střelce, který se dostal do války a dokázal se z ní vrátit zpět, aby nakonec zaplatil daň, která tak nějak musela viset ve vzduchu... 70%.

Pro mě naprostá srdcovka; hudba Bruna Coulaise je naprosto úžasná, záběry himálajské krajiny dechberoucí a ten příběh, co se odehrává na plátně, chytá za srdce svou upřímností a opravdovostí. Karavana je připravena, vyražme na cestu! 100%.

Milé, úsměvné, vtipné, místy velice vtipné. Po letech mi došlo, od kdy že to Bill Murray hraje ten svůj stereotyp. A dobře hraje – mám ho rád. Vlastně jsem nepochopil, proč se to stalo a jak s tím oním jedním dnem, buď to vysvětleno nebylo, nebo jsem to prostě nepobral. Ten spolužák ze střední byl fakt na pěst – pořádnou. Znám takové. Nedělní večerní zábava; 60%.

Nečekané, stylové, jiné. Dobrá jízda podzemím. Vyšumí z hlavy za pár let... ale ten první průlet - je dobrý. 60%.

Mám sever rád a chodit v tundře v barvách přicházejícího podzimu je krásná kratochvíle. A vím, že to je příležitost vše promyslet, uchopit, probrat, uležet i nechat odeznít. To pravé přetrvá, to zbytečné ztratí svou naléhavost. A tak jsem chápal a věřil mu – i když trochu bláznil. V horách se kalhoty tak často nestahují – a vlastně, to ani v nížinách... 70%.

Ta úvodní ranní scéna byla krásná; ano, takhle mohou probíhat nedělní rána. V ten moment jsem jim věřil i přál. Jak ale ubíhaly další dny i měsíce, lámalo se něco nejen v nich, ale i ve mně. Tohle přeci víme, že na dálku věci nefungují. Tohle víme... 60%.

Svěrací kazajka nevyhnutelného a krutého osudu; vášeň, co může spálit vše; kompromisy, které by nemusely bolet, ale bolí. Zakázané ovoce nejvíce chutná, zvlášť když není spoutáno rozumem. 90%.

Zneklidňující, mnohovrstevnaté. To podstatné se odehrává mimo vyřčené věty a je na nás, abychom interpretovali. Když Valentine ráno spí jen v titěrných kalhotkách po těžké noci, dusno divadelní hry a její náboj je najednou velmi hmatatelný. Nikdo nechce zestárnout a mít vše pod kontrolou činí život jednodušším. Ne nutně však šťastnějším... 90%.