Gregor_Samsa

Hodně silné, co si pamatuji, a Jan Kačer působil jako opravdový frajer. Na naše poměry překvapivě dobré, netrendové, režim vynechávající. Jeden z klenotů z 60. let... 90%.

Pamatuju si ty jména z dětských let. Starý blikající přijímač, extatický hlas televizního komentátora: Kasatonov – Fetisov – Krutov – Makarov – Larionov... a gól! Velmi zajímavý dokument s pohledem nejen do nitra přípravu sovětského týmu, ale zejména neuvěřitelných peripetií s odchodem do NHL a s happy endem v podobě vítězství Stanley Cupu za Detroit. Silné, pravdivé, poučné a občas dojemné! 80%.

Má to velmi klidný rozjezd, který nastolí takovou skoro rodinnou a velmi pohodovou atmosféru, ale pak se to celé zvrtne a Liam je nepřísnější ze všech přísných. Důvěřuj, ale prověřuj, říká se, my to dobře víme a Liam evidentně taky. Albánci to úplně nedávají a v některých momentech jsem si přidal jako ve filmu s Dolphem Lundgrenem (Joshua Tree). Není to thriller, na to je to příliš málo uvěřitelné, a není to přiblblé béčko, na to je příliš vtahující. Po těžkém pracovním dni na večerní odreagování velmi vhodné za předpokladu, že děti buď ještě nejsou, nebo už spí. 70%.

Milá klasika, ke které jsem se dostal po letech. Legendární scény snídání vepřových přírodních řízků s pivem - i takhle stylově lze začít den. Pepin křičel moc a návštěva správní rady je vždy událostí, z které nelze moc získat, jen něco ztratit, takže se musí obezřetně a velmi opatrně - to znám i já. Vylezme na komín! Takový poklidný poetický večer s lahví plzeňského to včera byl... 90%.

Krásné, éterické, symbolické. Na jezeře / houpe se / loďka malá... Tenkrát, když jsem film viděl, jsem strávil několik dnů hledáním Ji-Barkova soundtracku, který se k filmu velmi hodí. Emocionálně velmi silné, je-li člověk v tom správném rozpoložení. Po jaru přichází leto a po podzimu zima. To nejlepší z Kim Ki-Duka, chtělo by se říct - a společně s 3-Iron je tomu skutečně tak...

Poctivé, syrové, plné těch správných klišé. Když už nelze nic získat, jen ztratit, je třeba to učinit s grácií, stylově a velmi odpovědně. Po tomhle filmu mám chuť podívat se na starší Liamovy akční opusy, které jsem ještě neviděl... 70%.

Poctivé, silné. Nepomrkává to nadhledem, nabízí řadu klišé, ale nenudí tupou předvídatelností. Sean Penn má stále charisma. Dokonalé to není, ale na velkém plátně na dvě hodiny zaujme i zabaví. 70%.

Nebylo to zlé. Na zaplácnutí večera a žádné přemýšlení velmi vhodné. Celkem povedené. Vlastně to mohlo být o dost horší. Místy vtipné. Arnie stylově prkenný, tak jak ho máme rádi. Takový akční vývar těch nejlepších klišé, který občas překvapí nápadem a neotřelou scénou. Za ty dvě hodiny to stojí :-). 70%.

Po letech znovu – a s pořádnou dávkou nostalgie. Mám tenhle film mnohem radši, než další Ondříčkovy opusy. Nejen proto, že zde nestraší a humorem nejiskří Macháček. Střelecký ostrov na podzim je krásný a Muchowovy dvojzvuky s echem mám zaryté pod kůží. Být v pohodě a parkovat jsem už skoro zapomněl, ale teď se usmívám, vzpomínaje na devadesátá léta a začátek tisíciletí. A Colorfactory mám hluboko v podvědomí; pustím si je tak jednou za dva roky, ale tuhle jejich první (českou) desku mám fakt rád. V Kmotře jsem už dlouho nebyl a pohled na Roxy bez Lokálu vedle je hodně archaický. Nostalgie... 80%.

Snílci; takoví občas jsme. Sedávat na útesu nad mořem, dívat se na vlny a toužit po něčem, co nemůžeme nikdy mít. Vsadit vše na jednu kartu, která asi nemůže nikdy přijít. Z příslibů a domněnek stavět jistoty a skutečnost. Bez lásky se nedá žít. Ne všechny cesty ale musí nutně dobře dopadnout... 80%, Febiofest 2015.