Gregor_Samsa

Takovej velmi povedenej film s mile autisticko-supermanskym hrdinou, co na rozdíl ode mne pochopil taje podvojného účetnictví a krom toho má spoustu dalších zálib a koníčků z dětství, které se mu hodí. Třeba střílení a bojové sporty. Na jednoho je toho skoro až dost, říkal jsem si, ale nakonec jsem to Benovi uznal, a to včetně jeho slabosti pro Aničku taky-účetní, co mi tolik připomínala Zoe „House of Cards“ Barnesku, tedy až na to, že Anička tady přeci jen vypadala o něco méně naivně a o něco více žensky, než Zoe v příběhu s Kevinem. No. Není to nijak objevné, tenhle film, a ta dějová linka je vlastně hodně jednoduchá – ale je to dobře natočené, vysoký standard, vtáhne to. Dobré, velmi dobré. [90%; 2016-11-13 CinemaCity Galaxie Háje]

No heleďse, prostě taková milá zbytečná komiksová <|>ovina, která naštěstí nemá stopáž více jak dvě hodiny, zato k tomu ale multikino přidá dvacet minut zoufalých upoutávek na ještě zoufalejší zoufalosti. Jasně, nejsem cílovka, ale takovýhle pocit ztracenýho času jsem fakt nečekal. Jako nemůžu upřít aristokratické Cumbersherlockovo herectví a občas je to i (velmi) vtipné, ale odkaz na Avengers v půlce mi skoro ukázal na dveře ze sálu. Prostě jsem žádný Marvelokomiksy nečetl, nechtěl číst, nebudu číst, nic mi to neříká, nechápu to; přijde mi to takový – zbytečný. Jo, jsem stárnoucí gáj. A možná jsem jen měl long day a možná jsem měl zůstat o něco déle v hospodě. Ale neberte mě jakože ve zlym, šedesát procent za profesionalitu ve všem a těch zbylých čtyřicet je prostě daň za to, že mě to nechytlo a nechyt‘ bych, ani kdybych byl z benzínu a v kině hořelo. Prostě azbestový divák na komiksovym pseudoskvostu. [60%; 2016-11-08 CinemaCity Galaxie Háje]

One against many, jeden proti systému aneb když vnitřní pravidla a principy jsou více, než cokoliv jiného. 1973, čas letí jako blázen, ale v něčem je tenhle film pořád stejně živý – asi hlavně v tom, že takovéto situace nelze nikdy úplně vyhrát a že systém málokdy odpouští. Kulisy New Yorku jsou kouzelné, vidět to město padesát let dozadu i dojme – třeba na Coney Islandu prodávali párky v rohlíku už v té době. Al Pacino je takový hipster sedmdesátek, tedy takový polohipík, hodně zvláštní mundůry nosí a i jinak je takový rozevlátý – ty holky bere hodně s nadhledem. Ale síť pravdy a pavučina korupce se kolem něj omotává, z tohoto vlaku fakt není lehké vyskočit... [80%; 2016-10-23 Home sweet home]

Když jsem Tombstone viděl poprvé na konci devadesátek, přišlo mi to o dost přitažlivější než unylý Wyatt Earp Kevina Costnera. Teď po dvaceti letech je fakt, že to je prostě taková westernová střílečka, nic víc, nic míň. Přestřelka u O.K. Corralu je hustě přísná, a Doc Holliday na konci si Ringa pěkně ukradne pro sebe. Dalo by se to určitě sestříhat a je fakt, že atmosféru Nesmiřitelných to prostě nemá a nemůže mít. Ale je to takové poctivě trochu-béčkové, dobře natočené, prostě takoví Sunset Riders na plátně. Škoda, že jsem to před dvaceti lety nebo kdy neviděl v kině, na velkém plátně a s dobrým zvukem by to bylo lepší. No. Takže odškrtnul jsem si to a jsem rád, že jsem to znovu viděl. Takovej milej sobotní film, když jsou večer dvě hodiny času... [70%; 2016-10-22 Home Sweet Home]

Hodně hustej biják. Definitivně to předčilo očekávání, která jsem po letmo prolétnutých vesměs velmi opatrných recenzích měl. Rozjíždí se to zvolna, možná by se tam dalo někde střihnout. Dobré zakomponování dobových obrazů, vhodně zvolený filmový materiál (nebo postprodukční grain efekt). Letná je fajn, ale neruší, herci jsou taky fajn, snad jen Jamie hraje Jana trošku moc naivně; Josef je naopak hodně přísnej, jakože hodně. Od atentátu do konce je to jízda, nezastaví se a nenechá vydechnout, ani náhodou. Během filmu a po něm si člověk znovu v plné síle a nahotě uvědomí to hrdinství. A hrůznou zběsilost války. A dobro a zlo v nás. No. Takže vlastně jediné, co prostě vadí a vadí celkem dost, je ta angličtina... (samozřejmě její použití chápu). [90%; 2016-10-07 CinemaCity Galaxie Háje]

Takovej hodně dlouhej parádní trek, chtělo by se říct. Půjdu se podívat, jaký byl ten skutečný příběh, podle kterého film vznikl. Peter Weir to natočil dobře, i když možná trochu dlouze. Sibiř je dost nechutné místo, hlavně ten gulag s člověkem dovedl asi dost zacloumat. Šance jedna ku miliónu, tak by se to asi nějak dalo shrnout, ale přesto to těmhle borcům vyšlo. Poctivej film o tom, že svoboda je nejcennější. Těžko o tom něco více psát a nesklouznout ke klišé a frázím. Zajímavé obsazení herců; Colin mi tam seděl velmi, jakože nehrál hlavní roli a vůbec tam byl spíše do počtu. Jasně že to je v mnoha ohledech přitažené za vlasy, ale to utrpení a touhu jít dál a dostat se pryč to vystihuje dokonale. [80%; 2016-09-25 Home sweet home]

Nižší očekávání a o to lepší výsledek. Pro mě zatím nejlepší biják 2016. Velmi povedené; twist příběhu první a druhé části je nečekaný, zajímavý – a chtěný. Krásná hudba – Asiaté ty smyčce umějí melancholicky i krasosmutně rozeznít a Jo Yeong-wook byl super už v předcházejícím opusu, kde zněl Vivaldi a trhaly se zubní stoličky. No ale zpět ke Komorné. Korejsko japonské reálie jsou jen kulisou. Mistr knihkupec je celkem švihlej magor, takže je s podivem, že z toho jeho schovanka vyšla mentálně bez větší poskvrny. S A. jsem se bavil, jestli scény z dívčího lože musely být tak explicitní – já jsem za, jednak je to povedené pokoukání a druhak ta explicitnost do příběhu a obecně k Park Chan-wooki tak nějak patří, i když tentokrát je tam méně krve a o to více dívčího toužení, roztoužení a vytoužení. [100%; 2016-09-24 Kino Světozor].

Dobré to je, o tom žádná, ale nejlepší seriál ani náhodou a ten ultra hype okolo je trošku zbytečný. I když Dr. Sova před lety taky dost táhnul, takže to celkem chápu. Pro mě příjemné reminiscence Dračího doupěte a telekineze („Hraničář“ byla hezká postava v české verzi), soundtrack se synťákama taky fajn. První díly asi lepší než dojezd, kdy už to bylo takové dost natahované. Upside down world jsem úplně nepobral, přiznám, ale chápu, že na to někdo může koukat se zatajeným dechem. Mělo to taky méně klišé, než to mít mohlo – to bylo fajn. Takže suma sumárum, z jakékoliv strany, je to takový lehký nadprůměr. Uvidíme co další série, jestli se nechám zlákat. Je to dost rizikové – že to vyčpěje jak agentka Skálová. [70%; 2016-09-04 Home sweet home]

Jako takhle. Nejprve bez té nostalgie – film jako celek po 35 letech už moc neobstojí. Je to táhlé, scény často křečovité, patetické, takové old-school nemoderní. Vyčnívá z toho samozřejmě Poledourisova hudba, ta je jednoznačně nadčasová, a k tomu krásné záběry a souboje, co i v dnešní době mají grády. Arnie je ťuhýk, borec, mlaďoch a tvrďák, prostě Arnie jak ho známe a jak si ho budeme vždycky pamatovat. No a teď s tou nostalgií – tam je to prostě naplno, solar plexus zásah, vzpomínky na první „krvavý“ film, obrovská sekera, kterou když vzal Arnie do ruky, tak tenkrát v osmdesátkách sál vydechl úžasem, zimomriavky byly i dnes večer, to když ty krásné melodie hrály do patetických scén. Závěrečná bitva mezi náhrobky je klasika nesmrtelná stejně jako polívka vyblitka v jeskyních pod horou. Poutavé dobrodružství, které jsem rád viděl po letech znovu na širokém plátýnku! [80%; 2016-08-12 Kino Světozor]

Americky artové a většinově přístupné a polopaticky vyprávěné a mile sladkobolné. No, Noah Chomsky opravdu není můj hero, spíše naopak, ale borci to ve filmu celkem zvládali. V podstatě takový krásně vyprávěný příběh o jednom sociálním vyloučení, mohl bych napsat, kdybych chtěl být k příběhu a nápadu negativní, a povídání o „soužití s přírodou“ atd. si nechám od cesty, protože pozitivní moc být nechci. Sweet Child of Mine hezky do sluníčkova, chvilku mi trvalo, než jsem tuhle halekačku poznal – mile vybatikovaný song. Ale jo, mělo to něco do sebe. Aspoň že nebyli vegetariáni, mě teď napadá, a to popíjení červeného bych tátovi a děckám taky uznal. Milý film k zasmušenému nedělnímu podvečeru. [60%; 2016-08-12 Kino Světozor]