B4TM4N

(Hodnocení po dvou dílech) Cirkus Bukowsky, ač se snaží působit sebesympatičtěji (to znamená současně), bohužel zůstává spíše v rovině technologického dema, které ukazuje, že "zdroje tu jsou". Atmosféra, kamera, zvuk - na naše poměry top class. Dokonce se seriál odehrává v opravdové české krajině! - je to zvláštní, ale kdy si naposledy vybavujete nějakou domácí tvorbu, zasazenou do reálného časoprostoru místo nostalgicky vykastrované bubliny? Pomineme li však řemeslnou stránku věci, dostáváme se na svrab námětu a scénáře, který ani celkem snesitelný herecký ansámbl nějak zvlášť nepozvedne: už jenom ta debilita používat v detektivce 2013 vnitřní monolog hlavní postavy je malá domů kopnutá navíc do autu. Stejně tak se rozhodně v severské škole nenosí neschopnost napsat ženskou postavu (či se vůbec obtěžovat nějakou alespoň deuteragonistku do děje zapojit), nebo usadit děj do aktuálního společenského rámce (cirkus? jako opravdu???). A takový zlojed jako Hanzlíkův devadesátkový kapitalista by si zasloužil aktualizaci minimálně do současného milénia.//////////////// (Po shlédnutí první série) Od třetího dílu se Cirkus scénáristicky přeci jen trochu stylově vyčistí a začne poměrně poctivá, zároveň však dosti klišoidní krimi. Oproti nepochopitelné světské selance úvodních dílů je to však poměrně pozitivní nakročení přes malý český rybníček alespoň někam k hranicím s Bundesrepublik Deutschland - ke konci už se Pachl tak rozjede, že sází rozpačité citace Pulp Fiction s něco-jako-akčními scénami. Technická úroveň zůstává nadále špičková, což vlastně seriálu zpětně škodí: očekávání zákonitě stoupá. Proto si myslím tento počin zaslouží jedině srovnání se zbytkem světa, do kterého chce zcela logicky patřit, ne v rámci našeho tvůrčího bahna: není přece horšího činu, než plácat po prdeli jasného underachievera.

Zbastlit tohle Greengrass s Ginou Carano, mírně by si přihnědnul textil i Gareth Evans. Ale jenom mírně.

Zatím velmi podivný kastrát, který se Sedláčkovi s Kosatíkem rozpadá pod rukama. Mohutné nakročení přesně mezi nicotu a ambice.

Gervaisova verze etické (r)evoluce, která i přes svou nedostatečně zabroušenou naivitu dokáže oslovit. Bohužel rozhodně ne řadového diváka, na to je Derek paradoxně až moc populistický a dojímavý - což dokazuje slabší pilotní díl, který ještě neobsahuje mnoho z později kontrastně peprné druhé strany mince. Co se nedá Rickymu upřít, je odvaha jít do podobného konceptu takřka na vrcholu své popularity. Jen ale aby své pozitivně-evoluční moralistické apelování, které od něj posledních pár let pozvolna probublává, nepřehnal. Krutý ironik v něm je mnohem cennější než populistický dobrozvěst.

Hollywood goes left.

...neskutečně zabité video. Tenhle flow-opus si zasloužil zcela jiný, netuctový drbání.

Strhující film, který se dokonalosti vyhnul tím, že se lekl vlastního (domnělého) syžetového minimalismu. Bohužel, jedna mrtvá dcera přebývá.

Po nesmělém začátku a velmi zbytečných epizodních vrazích, kombinovaných s nesnesitelně podávaným způsobem Grahamova "procítěného vyšetřování", se nakonec seriál dosti pevně usadí. Vztah Hannibala a Willa totiž funguje perfektně, zejména díky božskému Mikkelsenovi, který tak konečně dává zapomenout na pro mě nepochopitelně adorovaného Hopkinse. Rychle další chod, prosím!___Druhá řada znamená znatelný posun směrem k autorskému sebevědomí. Otěží se plně chápe Hannibal a místo zbytečných epizodních vrahů postupně nastupuje upřímné přiznání si: chtěli jsme točit (gastro)fetiš estetizovaného násilí.___Třetí série, zejména ve svém florentském uvodu pod taktovkou Vincenza Nataliho, sahá na samotný Olymp esence Harrisovy předlohy. Druhá polovina pak není o mnoho slabší, zejména díky dechberoucímu Drakovi Rcicharda Armitage. Pokud je toto konec, Hannibal odchází jako seriálová legenda a Hopkins může být konečně zapomenut.

Typický morálně-politický kýč, který je u nás zvykem o minulém režimu točit - tentokrát díky hostující režisérce dokonce svůdnější, než obvykle. Památka a nepopsatelné sebeobětování Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří se coby dobrovolné lidské pochodně (či starozákonní hořící keř - nerozumím, proč tato symbolika) snažili alespoň na chvíli politicky emancipovat otupělé masy, je zde pošlapána lživě hřejivým překroucením do studentských nepokojů roku 89. Neboť pokud by tento oslí můstek ve filmu nezazněl, vyjevila by se teprve v celé své hrůze realita roku 69: a to sice naprostá apatie většinové společnosti, která o ní ovšem rozhodně nechce slyšet. Proto tvoří Palach pouze počáteční a konečné uvozovky filmu, je redukován do role nikdy neexistujícího fetiše boje za práva a svobodu kolektivního vědomí. Zbývající mezilehlé tři hodiny jsou pak vystaveny jako klasické soudní drama se sympatickou právničkou hollywoodského typu v čele solidního ansámblu našich předních herců. Opět můžeme sledovat souboj člověka se soukolím byrokracie podpírané jednou správnou stranou. Zde se však naneštěstí ukáže lichost všech těchto jednoduchých obžalob bolševismu: pokud jsme seznámeni se současnou situací v našem současném systému, a podíváme se třeba na výbornou Nemoc tretej moci od Piussi (pravda, mapující situaci na Slovensku - ale ono není vůbec kulturně vzdálené), zjistíme, že aparát za posledních 40 let ani nezměnil argumentaci (vykázání "nesedících" apod.). Hořící keř nepřináší do diskuze o naší minulosti vůbec nic, pouze ukazuje, že je možno točit lépe než Hřebejk. Divím se, že takový myšlenkový kastrát pozůstalí autorizovali, neboť opět pouze v symbolické rovině opakuje selhání mas jejich chlácholením, že to "nakonec přece dopadlo".

Místy až nesnesitelně naivní duel, jehož hravý vizuál přetéká vzhledem k souběžné kanonádě Chomskyho slov přehršlí nápadů, které tak musí nutně utrpět. Vlastně je to takový oduševnělý večerníček.