B4TM4N

V rytmu elektra sypající akce, které někdo zapomněl dát do vínku trochu emocionální naléhavosti. Ale Saoirse je skvělá, taková fiktivní dcera Umy Thurman.

James Stewart, připomínající svým bodrým bobrolovcem spíše vystoupení Erica Idlea, a spousta patosu kolem. Jinak ale velmi výpravné dílo, nacpané až po strop všemi myslitelnými hvězdami a hvězdičkami westernového žánru. Jako třešnička na dortu, se pak jeví jakákoliv akce, která je pokaždé uchopena velmi nápaditě a kvalitou i četností splňuje pravé šafránové parametry.

ZNATELNĚ lepší než poslední dva díly, přesto díky nezatíženosti potterománií zůstanu u tří hvězd. Film sice na svou stopáž pozoruhodně, téměř zázračně uteče, ale na konci si uvědomíte, že se vlastně vůbec nic nestalo. Yatesovi se podařilo velmi dobře vytvořit atmosféru napětí a očekávání, do čehož se občas až nevkusně zamotává více či méně humorná lovestory vložka; v rámci příběhu ale až na posledních deset minut nedojde prakticky k žádnému posunu, celá úvodní scénka ničení Londýna je sice hezká, ale absolutně bezúčelná...celý film prostě působí tak nějak seriálově - jako typický vycpávkový díl, chystající půdu pro následující snímek. Doufám, že vyvrcholení bude stát za to - rozjeté je to velmi zajímavě.

První polovina vypadá slibně, Bruce je nestárnoucí...ale pak dojde dech veškerému filmovému dění a Sly jim natrhne prdel.

Kvalitní...ale netáhne. Především vám bude chybět jediný sympatický charakter a to se u gangsterky opravdu moc často nevidí.

Vykročení k poselství tentokráte přes stezku temnoty, s vykročením do scénáristického prázdna. Ale celé je to hezky podmázlé.

Neskutečný výkon mladého DiCapria (na to, jak nemám rád role hendikepovaných ve filmu) v jinak docela obyčejném, i když místy půvabném snímku.

Veskrze dobrá hudba, úžasné baletky, Egg-O...a rádoby tvůrčí mišmaš, aneb ghetto boy jde do artu.

Film, jehož kvalitám paradoxně nejvíce ubližují Oscarové nominace. Na ty, kromě Geoffreyho Rushe, objektivně vzato zdaleka nemá (alespoň ne letos) a například po stránce režie jde o velmi zdrženlivé, klasické pojetí, které je do té míry sterilní, jako prostředí královské rodiny. Kdyby se Králova řeč stala ve vší tichosti úspěšným klubovým filmem, neměl bych s filmem větší problém a klidně bych ty hvězdy dal čtyři. Ale pokud bych měl ocenit přínos filmu kinematografii, jakožto dílu opěvovanému, dívám se pouze na další vytoužený věšák na medaile s berličkou tělesného postižení. Což je jistě hezké, ale filmařsky neskutečně prvoplánové.

Kristus jako chlap, co vynalez novej druh kořalky...Neskutečná one-man show jednoho sečělého, militantního důchodce, ke které se náhodou připletl študák s kamerou. Nic víc, nic míň.