Proposition

Nicku Cave, ty jedeš...bylo to tak vždycky a jak nasvědčuje tohle proniknutí do filmového světa, ještě dlouho to tak bude. Takřka neobývaná pustina oplývající zvláštní krásou, sestava zvláštních hrdinů, syrovost, podmanivá hudba a dialogy...kde já jsem to už viděl? Bylo to černobílý a vařil do toho Neil Young a byla to dokonalost. Čímž nechci říct, že by si snad Proposition půjčovalo něco z Mrtvého Muže, to ani náhodou. Jen ten styl je dost podobný. Cestou z kina jsem schválně vyhlížel Měsíc, ale bohužel, bylo zrovna zataženo;) (23.09.2006)

Baladický western, který svou atmosférou připomíná o poznání slavnějšího Jirmuschova Mrtvého muže. Nebudu mudrovat nad tím, který z nich je lepší, ten Jirmushův kousek je určitě vícevrstevný, ale dojem na mě udělali oba dva. Napsal jsem vícekrát, že k westernu jako žánru nemám kladný vztah, ale kdyby vypadaly filmy tohoto žánru tak, jak se s nimi vypořádal Hillcoat, neměl bych s nimi v podstatě žádný problém. Spaggetti westerny kdysi vrátily skomírajícímu žánru zábavnost, experimentátoři, jako je Hillcoat nebo Jirmush, jim přinesli i velkou přidanou hodnotu v podobě kvality. Návrh kombinuje baladické vyprávění o nelítostném souboji bandy desperátů s policejním šéfem, který chce do zapadlé končiny přinést civilizaci a fungující zákon, s naturalistickými až brutálními momenty, kde nešetří krví ani vyostřenými scénami plnými násilí. A určitě se vyhýbá obvyklé chybě v podobě černobílých charakterů. Tady jsou všichni tak nějak špinaví a dobro, pokud to vůbec je dobro, vítězí jen tak náhodou. Snímek je zajímavý i vykreslením neblahého charakteru šíření evropské civilizace na úkor domorodých obyvatel. Celkový dojem: 90 %. (23.06.2012)

Neortodoxní zážitek ostrý jak oštěp Aboriginců. Hudba, poetika a srdce z útrob Jeskyně - forma, duše a mozek z hlavy Kopce kabátu - krev, špína a syrovost z lůna terra australis. Vítejte v symfonickém souznění krutosti a krásy jedné australské Balady pro bandity.. Přes výše napsané a prvotřídní herecké výkony (především kapitán R.Winstone) však nakonec slabší zpětná vazba, než jsem očekával. 'No' said the planet as it started to weep / 'Yes' said the rider and laid down his gun.. (16.06.2011)

Proposition mně připomnělo hlavně Patt Garret a Billy Kid od Sama Pickinpaha, kdy Boba Dylana vystřídal Nick Cave, ale jinak vše zůstalo při starém. Natočené, zahrané a taky zazpívané je to moc pěkně, ale jen kdyby ten film nebyl tak "zlý". To, jak nakládá s kladnými nebo aspoň neutrálními postavami, mi bylo vyloženě nepříjemné. Zatímco zloduši (dají se vůbec u tohoto filmu nějak pevně vymezit?), kam šlápnou, tam tráva rok neroste, tak hrdinové (?) jsou pasivní až hanba. Chápu, že to byla polemika nad samotným bytím, ale tímhle způsobem mě tvůrci nanejvýš pěkně otrávili. (19.04.2008)

Costnerova Krajina střelců naruby skrze notně špinavější okuláre. Komorní, drsná, upocená hra o pomstě na silně emocionální poloose, jednoduchá, přitom obrovsky silná - jak formou, tak i obsahem. Hluboké životní vystřízlivění, v němž je "rodina nade vše" podřízena heslu "jsou věci, které je třeba udělat". V prostředí zaprášených prérií a desperát se zkaženými zuby to za asistence Caveova hudebního podkresu chutná jako měsíc proleželý utopenec s horou cibule. 85%. (27.07.2006)