B4TM4N

Absolutní piedestal popcornového komiksu. Joss Whedon je natolik chytrý tvůrce, že dokázal vkočírovat smečku velmi nesouměrných a nesrovnatelných individuí do jedné řádně šlapající mašiny, která tak nějak ospravedlňuje existenci slabších marvelovských prequelů. Složitá expozice "verbování" je poměrně elegantně zvládnutá a od okamžiku, kdy se na plátně poprvé rozeřve ten zelený pán v nikdy neprasknoucích kalhotách, dostanou Avengers neskutečný drajv vrcholící ničením Manhattanu a skákáním po mrakodrapech (absolutně skvělý je potom kontinuální průlet kamery celým roztroušeným bojištěm se zápasícími geroji, různě rozesetými po bitevním poli). To vše samozřejmě notně opepřenou skvělými "špičkovacími" scénami, které ještě více opepřují koexistenci jednotlivých superborců (v tomto opět vede Hulk a samozřejmě vtipálek již notoricky známý, Downeyho létající plecháček). Pokud pro vás byli Watchmeni či Nolan příliš "nekomiksoví", tohle je jejich dokonalý žánrový protipól (až na kvalitu, samozřejmě). Druhý opravdu dobrý Marvel (jasně, ještě X-Mani, ale ti mají pro mě takový v podstatě "DC look"), který ukazuje možnost, jaké karty hrát proti dospělejším DC genialitám.

Dost možná nejlepší "duologie" vůbec. Dynamická "divadelní" prezentace dramatu se po přesunu do Paříže ještě více zdokonalila a smekám oběma protagonistům, jak se s touto náročnou dramaturgií vypořádali. Dlouhé pasáže procházení se po do správné míry "všedních" exteriérech jsou díky správnému tvůrčímu rozhodnutí narušovány minimem komparsu. A dialogy? Ty jsou samozřejmě opět skvostné.

Rocky live.

Velmi překvapivé, jak je Cesta v mnoha ohledech dnešní: ztvárnění Měsíčňanů mnoho nepokročilo, dramatický útěk do lodi...A samozřejmě naivita časů minulých, vykrystalizovaná v kouzelné scéně pochrupování si na Měsíci pod širákem, chumelenice nechumelenice.

Duch osumdesátek, to je to, oč tu běží. Přešlapávání mezi takřka meditativně laděnou rovinou citu a cti a následné naskočení do velmi brutálního drajvu nožů, vidliček a brokovnic je vybalancováno ve velmi přesném mixu. Paradoxně je Drive jeden z mála filmů, který by mohl být delší - určitě by se snesla nějaká bonusová "šoférská" akce. Ale možná, že by to tempo filmu nesneslo. A na něm celý tento počin stojí: rytmické budování atmosféry, až po úplné souznění s hlavním hrdinou, skrze pasáže snově bezeslovné a postupné přilévání kýblů krve do divákova ohně...Vše do sebe pěkně zacvakává, až na rádiový postup LA Clippers do play off!

S odstupem všech těch let a prodlouženou Blu-Ray verzí na obrazovce jsem sám pro sebe překvapivě došel k závěru, že pokud existuje nějaká esence "velkofilmu", je to právě LOTR. SW, Matrix, Batman...nic epičtějšího není. A navíc Společenstvo zcela jistě předkládá nejvyváženější podívanou, co se mixu akce/emoce/Frodo-vopruz týká.

Velmi vtipné srovnání!

Těžkotonážní sádlovitosti se ztrapňují pod neskutečně jízlivým drobnohledem pana moderátora. Skvělej výplach.

Před shlédnutím tohoto snímku jsem měl velké obavy, aby u mě Lars neztratil svou auru dokonalosti. Nestalo se tak. Ačkoliv Selma (úžasný eskymácký diblík - či snad cvalík? - Björk) svou povahou zapadá do Trierovy Zlaté trilogie, zbytek filmu však spíše retroaktivně uzavírá "dvojdílnou trilogii" americkou. Díky své čisté (romantické? naivní?) duši se nechá postupně semlít většinou svých "přátel" a konečně i americkým systémem "lidové" spravedlnosti. Ač by se to z popisu filmu nezdálo, je místy nesmírně hravý: našince především zaujmou vcelku trefně (v porovnání se všemi ostatními odkazy, které nám kdy nějaký tvůrce ve filmu zanechal - holt ono není moc důvodů, proč nás nějak více obejvovat...) používané čechismy (výše zmíněný "cvalík" s anglickou výslovností je obzvláště úsměvná perla). Dále je zde část, které jsem se nejvíce obával, a to muzikální čísla: nemůžu se rozhodnout, zda k jejich grotesknosti dospěl režisér z pozitivního přístupu k americkým "stepovačkám" (a reprezentují tedy záblesky naděje), a nebo jimi (pro mě velmi pochopitelně) pohrdá - a symbolizují tedy absurditu celé americké happy společnosti. Co se týče obsazení, tak Björk kromě občasného pokukování do kamery (pokud to teda není nějaké to Dogma!) rozhodně nezklamala a je taková...velmi osobitým způsobem roztomilá. Z dalších je to především Catherine Denevue a Peter Stormare, no a nesmí se zapomenout i na tradiční mistrovy spolupracovníky v epizodních rolích. A kdyby na konci alespoň na okamžik nevykoukly slzy, tak by to nebyl ten správný ryzí Lars! (Když už jsem u toho: kde je tu jaké tlačení na pilu? Zajímalo by mě, co by tak dle zdejších představ měl člověk v popisovaných posledních okamžících dělat. Asi stát jak Pierce Brosnan...)

Jasný vrchol nové trilogie, neporovnatelný s původní trojicí filmů: i tato poslední, zcela jistě nejvypjatější část se nese ve zcela jiném duchu, jede na vlně technologických možností a nemá vyšší filosofické ambice. Osobně si myslím, že by bývala chyba, kdyby i bezmála "30 let poté" přišel Lucas s trojicí identicky laděných filmů, pouze v novém kabátě. Žánr sci-fi se za tu dobu podstatně změnil (a co vlastně ne?) a v zájmu soudobého diváka okleštil filosofické přesahy ve prospěch líčení barvitých (a samozřejmě barevných) světů. SW3 je, stejně jako předchozí dva díly ve své době, naprostá technologická špička. Na rozdíl od předchůdců se k nám postupně neplíží, ale rovnou nás uvrhá doprostřed megalomanské bitevní vřavy. A již od začátku dává najevo jednu věc: Anakin je svými schopnostmi zcela nadřazen všem ostatním postavám. To je důležitá změna oproti předchozímu dílu: z postavy pyšného učně se (alespoň zpočátku) tváří jako připravený, skromný Vyvolený. Jak ovšem můžeme pozorovat napříč celou trilogií na fyzických proměnách kancléře Palpatina, zlo si pomalu ale jistě najde cestu k jeho ovládnutí (což vyústí ve velmi zábavnou, absurdní situaci: Samuel L. Jackson opustí plátno, aniž by alespoň jednou někoho motherf-wordoval). Lucas se celkem s bravurou vypořádával se situací, na kterou nutně všichni fanoušci čekali celý film, to jest zrození Darth Vadera, i s jeho následným odosobněním se divákovi: Vader klesá na samé dno možných lidských sympatií (od věty "Execute the order 66!" jde divákovi mráz po zádech) a ve finále ze skvostného rytíře zbude (nejen) etický mrzák. Konec filmu je již zcela v souladu s duchem původní první (čtvrté) epizody. Bezmoc zbytku Světlé strany je nastíněna a kruh se s přesným zacvaknutím uzavřel. Bravo.