Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (488)

plakát

Banda - Série 4 (2024) (série) 

Tak bohužel přesně ty stejné problémy, které si už nesla odnož v podobě Gen V, se přesně přenesly i do této 4 řady. Celou dobu jsem tak pátrala, že o čem to vlastně už je. Nejen, že to nemá už žádný pořádný směr a jen to ždíme dokola to stejné, ale navíc to bylo fakt dost nudné a stává se z toho parodie sama sebe. Ty neustálé liberalistické politické narážky už jsou dávno vyčpělé, stejně tak jako sexuální vtipy a humor, který už je prostě otravný. Je to jakoby si řekli, že lidem se to líbilo a smáli se tomu, tak to ohulme o 200% a odteď tím vycpeme každý díl. Není zde žádný pevný cíl, žádná postava se nikam neposouvá, běhají sem tam bez výsledku, dávají se jim totálně dementní boční linky, které mě fakt vůbec nebrali a z velké většiny je to co se tam celou řadu odehrává jen výplň. Proč už tvůrci téměř všech novodobých seriálů neumí za 1) říct svým výtvorům sbohem, když je načase a za 2) mít už dopředu naplánovaný příběh skrz všechny série, tak aby se to přesně jako teď neplácalo od ničeho k ničemu. Fakt naprosté zklamání, tenhle seriál ve svých začátcích naprosto válel a 3 hvězdy dávám spíš jen z lásky k těmto začátkům, páč jinak by to vyfasovalo míň.

plakát

Beetlejuice Beetlejuice (2024) 

Sice oceňuji, že se Burton držel relativně při zemi, ale jinak je to přesně ten druh pokračování, kdy si člověk řekne ''proč to vlastně natočili?''. Máme tady totiž paradox v tom, že na jednu stranu je tam až příliš mnoho postav a až příliš mnoho dějových linek. A na druhou to celkem nudí a nemá to vlastně téměř žádný pořádný děj. Odehrává se tam spousta různě nahodilých linek, které jsou buď úplně zbytečné, včetně některých postav anebo nejsou dostatečně doladěné právě protože se tam toho odehrává až příliš a tak není prostor. Do toho si samozřejmě neodpustili neustále odkazovat na první díl, ať pomocí používání stejných vtipů, postav, skladeb (při scéně s pohřbem jsem vůbec musela protáčet panenky) anebo napodobování stejných scén. A přitom to nejzajímavější, co se tam pro mě odehrávalo, bylo právě to, co bylo nové. Hlavně ta celá linka s Belucci anebo ukázání trochu z Beetlejuiceovi minulosti. Kdyby to ponechali jen u toho, víc to rozvinuli, vyškrtli celou linku s Lydiiným novým vztahem a svatbou, linku s otcem Astrid a ještě tím pádem víc využili postavu Defoa jakožto detektiva, tak to mohlo fungovat dle mě opravdu mnohem lépe. Prostě to kouzlo prvních dílů se strašně těžce dá znovu najít a znovu zachytit. Tady je tomu stejně tak, nemá to už ten náboj a jen se to snaží kopírovat, co už bylo a v tom je ten hlavní problém. Co se výkonů týče všichni super, až na Winonu Ryder, která prostě už neví co dělá. Sice tady byla mnohem snesitelnější než je třeba ve Stranger Things, ale ty její přehnané grimasy a přehrávání už jí evidentně zůstanou na věky. Za to O'Hara opět skvěle nevyrovnaná a labilní, kdy její kouzlo a charizma stále nevyprchalo. No a to samé platí samozřejmě pro maestra Keatona, který vklouzl do postavy Beetlejuice tak, jako kdyby to bylo teprve včera, kdy vyšel první díl. Jako Beetlejuice tedy opět naprosto fantastický, poutavý, vtipný, nic nepřehání, není karikatura, prostě úplně stejný jako v prvním díle. Je tedy potom škoda, že s tolika potencionálem, i snahou v podobě tolika skvělých masek, rekvizit, skutečných lokalit a praktických efektů nebylo naloženo lépe.

plakát

René - Vězeň svobody (2021) 

I kdyby Třeštíková natočila dokument o výrobě skla, tak i tak by to bylo natočené poutavě, takže v tomto ohledu si nemůžu stěžovat, je prostě skvělá, ale bohužel jak byl René nezajímavý alibista už v prvním díle z 2008, tak je nezajímavý alibista i v druhém. Je to věčně nespokojený, negativní a ztěžující si člověk, který neví co vlastně chce, normální produktivní život je pod jeho úroveň a je příliš líný najít si něco pro co se nadchnout a čím si to žití a pohled na sebe zhezčit. A je celkem úsměvné, kdy po dekádách žití po věznicích střídaných žitím po kamarádech, případně nějaké hezké mladé nánynky, kterou bůhví čím vždy uhranul a kopáním se do pozadí zpestřeném hulením 200 cigaret denně, ho nejvíce život začal bavit, když se usadil a začal chodit do práce. Tak hlavně, že takový život je vopruz, prej. Neříkám, že mi ho v závěru i tak nebylo trochu líto, ale holt jak se říká 'jaký si to uděláš takový to máš'.

plakát

Longlegs (2024) 

Film, který bude rozhodně trpět na příliš vysoká očekávání způsobená hysterií ze Států, kdy všichni ještě před tím, než se to vůbec dostalo celosvětově do kin, to neoznačovali jinak než za nejlepší horor za posledních x let. Horor, stejně jako komedie, patří k těm více subjektivním žánrům. To, co bude děsit jednoho, bude nudit druhého a Longlegs je přesně toho zářným příkladem. Jedná se totiž o velice komorní a pomalý film, který děsí svou atmosférou nežli lekačkami. Má to hodně nepříjemných vizuálů, přetrvávajících záběrů, kdy nevíte kam se koukat, zda se něco objeví nebo zda ve vás pouze chtějí vyvolat pocit paranoii. To jsou ty nejsilnější kvality celého filmu, po vizuální stránce neskutečně nepříjemné společně s fantastickou kamerou, výkony (Nick Cage hvězda všech hvězd) a mrazivé ozvučení. Ovšem co zde už tak dobře nepracuje je samotný příběh, který je relativně dost předvídatelný a ničím moc neohromí + v závěru je to až moc polopatické, kdy to vlastně vyslepičí přesně o co se tam celou dobu jedná, což bych preferovala nechat to víc zahalené. Bohužel třeba oproti The Blackcoat's Daughter, taktéž film od Perkinse, který má dost podobnou tématiku, ve mě Longlegs v závěru moc nezanechal, Ale jinak se jedná o opravdu solidní počin a pro mě jakožto milovníka pomalého atmosférického hororu je Perkins rozhodně v top příčce režisérů, jejichž jméno si vždy spojím s kvalitou. Jeho styl natáčení a vyprávění je velice osobitý a těším se na další projekty.

plakát

Vetřelec: Romulus (2024) 

Tak jsem tak pořád váhala co tomuhle vlastně dát. Dvě hvězdy jsou možná moc přísné, tři zase moc štědré. Tak asi něco mezi. :D No, kde začít, páč už jsem dlouho nebyla tak naštvaná z filmu jako zde. Nemůžu říct, že bych se na to super extra těšila, ale musím přiznat, že když jsem viděla v průběhu minulého i letošního roku fotky z natáčení, všechny ty úžasné kulisy, masky, miniatury a obleky Aliena a pak četla Alvarezovi komentáře jakým směrem to chce vést a jak to chce vrátit k původním kořenům, tak ve mě vzplála jiskřička naděje, že bychom snad konečně mohli dostat zase pořádného Aliena. Ovšem když Alvarez zmínil, že to chtěl vrátit k původním kořenům, tak by mě opravdu nenapadlo, že tím myslel, že vykrade absolutně celou Alien sérii a splácá si z toho vlastní film bez jediné originální myšlenky. Člověk může nadávat na Promethea a Covenant jak chce, ale aspoň se ty filmy snažili o něco nového. Tohle je prostě prachsprostá vykrádačka, kdy jestli tak možná 10 minut z celého filmu je originálních. SPOILER  1) problém s Androidem, který přestane poslouchat lidi neboli Alien 1 a Ash 2) zlý Android musí vypadat jako Ash z Alien 1, páč přece lidi musí udělat "jeee to je Ash!!!'' 3) scéna s facehugery ve vodě neboli Aliens a Ripley s Newt v laborce 4) zdi musí být popatlané slizem s uvězněnými mrtvými lidmi, páč to bylo v Aliens při první střetu mariňáků s Alieny 4) mutant dítěte člověk a inženýr z Promethea neboli Alien resurections mutant Aliena a Ripleyové 5) jakoby happy end kdy se hlavní postava ukládá ke spánku, ale není to opravdový konec neboli Alien 1 konec  6) Android Andy řekne "get away from her you bitch" neboli Aliens kdy to stejné na konci řekne Ripleyová královně - a takhle by člověk mohl pokračovat donekonečna KONEC SPOILERŮ  Já rozumím tomu, že je prostě těžké natočit něco originálního a nevím do jaké míry člověk za tenhle paskvil může vinit Alvareze, vzhledem k tomu, že producentem byl Scott a bez pochyby mu do toho nějakým způsobem kecal. Takže těžko říct koho to je nakonec vlastně film. Ovšem hry a knížky neustále dokazují, že téma Alien není vyčpělé a stále se dají vymyslet fantastické příběhy. A už mě prostě nebaví koukat na nové filmy a pokojit se i s tím minimem pozitiv co to má, s tím se spokojit a ještě to obhajovat. Studia, scénáristé, režiséři atd atd musí chápat, že se mají začít opět snažit, páč o předražená hezky zabalená lejna jim fakt většina lidí nestojí a to že to vypadá krásně opravdu nenahradí tupý a prázdný příběh s ještě tupějšími a prázdnějšími postavami. Konec mému rozvášněnému nas*anému žvanění, děkuji. :D

plakát

Deadpool & Wolverine (2024) 

Rozhodně to není dokonalé, ale sakra musím dát plný počet už jen za to, jak úžasné bylo vidět Jackmana opět jako Wolverina. To by se člověk i rozplakal. Ano, Logan je opravdové a dokonalé rozloučení, tohle je spíše takový hezký fanservice a dorozloučení, společně pravděpodobně i s Reynoldsovým Deadpoolem. Děj tady není podstatný a je tak základní jak to jen jde, ovšem ta dvojka Deadpool a Wolverine funguje tak fantasticky, že to je člověku úplně šumák. Má to sice pomalejší rozjezd, ale jakmile se to dostane konečně k představení Wolverina, tak pak to šlape celkem svižně až o konce. Jak už tady mnoho lidí uvedlo, nejvíce si tento film užijí fandové Marvelu, protože je tady opravdu neskutečný přehršel všemožných odkazů jak na komiksy, tak hlavně na staré Marvel filmy, převážně X-meny. A pokaždé když se tam někdo objevil, tak jsem měla úsměv od ucha k uchu, obzvlášť u jedné postavy jakožto jednoho z mých nej z dob dětství jsem si málem crvnkla do gatí   SPOILER Snipesův Blade :¨) KONEC SPOILERU.   Celkově je tohle spíš taková hezká vzpomínková akce, než úplně pokračování Deadpoola a problém pak nastává v tom, že Wolverine je až příliš skvělá a emočně silná postava, která si automaticky ukrade každý film, kterého je součástí. A velký podíl na tom má samozřejmě jako vždy fantastický Jackmanův výkon. Takže jsem byla víc vtáhnutá do jeho postavy, než do samotného Deadpoola. :) Ale jinak jsem si to rozhodně užila, opět super soundtrack, super bojové scény a skvělý humor (který si užijete bohužel mnohem více pokud umíte anglicky, přece jen vtipy se velice těžce překládají, kolikrát to ani nejde úplně přeložit, takže titulky často nedávali skoro žádný smysl). Ale super a pokud je to úplné finále, tak velice důstojné.

plakát

Satanské tango (1994) 

Hurá, sláva konečně jsem to dokoukala... a že to dalo opravdu hodně námahy a asi celkem 5 sezení. Ze začátku asi toliko, žádný film nemá právo na to být téměř 7,5 hodiny dlouhý. Mohl by to být ten nejlepší film na světě a stejně by mě nikdo nepřesvědčil, že taková délka je opodstatněná. O to hůř, když se nejedná o nej film na světě, ale o Satanské tango. Tento film je celosvětově oslavován do nebes a mluví se o něm jako o filmu, který musí vidět každý, kdo si říká opravdový fanoušek filmu. Myslím, že to samo o sobě přesně vystihuje nafoukanost a aroganci nejen samotného Tarra, jakožto režiséra tohoto megadíla, ale i každého fanouška, který s tímto výrokem souhlasí. Když shrnu těch pár věcí, které se mi zde líbili, tak by to bylo asi hutná depresivní atmosféra, ještě víc depresivní prostředí a herecké výkony. Děj je tady prakticky nulový, pokud tedy nepočítám ty 10ti minutové záběry na to jak někdo někam jde, jak někdo někde sedí a kouká nebo jak kamera pomalu projíždí chvíli po rozblácené cestě, pak po holém poli, pak po holém lese atd atd. A z toho se víceméně skládá celý tento film. To maličko co se zde odehrává, je ve stylu alá domysli si o čem to vlastně je a co ty dialogy znamenali. Co jsem tak koukala, tak nikdo nemá žádnou pevnou představu a odpověď na to, že o čem to celé vlastně je. Někdo si myslí, že to má náboženské podtóny, jiný, že to vlastně není o ničem a co člověk vidí tak prostě je, tedy že nic nemá žádný vyšší smysl, nic není jinak než se na první pohled zdá. A s tímto druhým názorem souhlasím asi nejvíc. A už právě jen proto, že Tarr i jeho film ztrácí váš drahocenný čas něčím tak pro mě plytkým a bez podstaty, bych rozhodně nikomu nikdy nemohla s čistým svědomím doporučit, aby se na to podíval taky. Tyhle pseudo geniální výtvory prostě nejsou pro mě.

plakát

Arcadian (2024) 

Velice standartní hororový příběh, který jsme viděli již stokrát, v tomto případě nejvíce připomínající již několikrát zmíněné Tiché místo. Ovšem co pro mě zde působilo snad ještě mocněji a proč vůbec píšu komentář, byly ty zdejší příšerky. Naprosto úžasný a originální design, kdy vůbec nevíte kde to má hlavu a kde patu, ale pohled to je nepříjemný a funguje to fantasticky. Opravdu takovou husinu, co jsem měla při první scéně kdy se ukáží, to už jsem neměla dlouho. Samozřejmě jako ve většině případů, méně je více a i zde rozhodně fungovali lépe, když je ukazovali spíše sem tam bez doprovodu hudby, takže to akčnější finále bych určitě oželila, i přesto, že na malý rozpočet to stále vypadalo velice slušně. Takže pokud chcete vidět velice zajímavý monster design, tak na to určitě mrkněte.

plakát

Kiseidžú: Sei no kakuricu (2014) (seriál) 

Pozor spoilery. Začátek je super - invaze emzáckých parazitů zavrtávajících se do lidí a tím je ovládajících a živících se požíráním normálních lidí sice není nic originálního, ale jakožto milovník The Thing a jinak veškerého ujetého body hororu, jsem byla vskutku nadšená a nemohla se dočkat co z toho bude. Ovšem každým dílem to bylo víc a víc zklamání, že to nejen nesměrovalo kam člověk doufal, ale vlastně to nemělo moc žádný děj. Bylo tam pár hlavních záporáků, kteří neměli úplně moc prostoru, bylo tam přespřiliš opakujících se konfliktů, které se v jednom díle vyřešili, aby zase začali nanovo v dalších dílech (hlavně ta celá linka s Murano, která začala být velice rychle otravná, jelikož to bylo furt dokola), mělo to hodně dílů, které moc k ničemu nevedli a celkově vlastně tak nějak člověk nechápal, co je cíl. Zabít parazity. Ano, ale co dál? Protože na to, že tam teda řádila nějaká monstra žeroucí lidi, tak byli všichni obyvatele nějak podezřele v klidu, takže asi to nebylo tak dramatické nebo co. :D A to je hlavní problém celého seriálu. Není tam moc cítit žádná velká urgence, záporáci mi byli celkem ukradení, postavy ploché a jediné co stálo za zmínku a co v člověku něco vyvolávalo byl vztah mezi Migim a Shinichim, kdy bylo hezké pozorovat prvotní Migiho bezohlednost a chladnost měnící se ke konci k respektu a kamarádství k Schinichimu. Ale jinak toho seriál bohužel nemá co víc nabídnout. Mohlo se z toho vytřískat značně víc.

plakát

Terrifier 2 (2022) 

Tomu říkám upgrade. Zatím co je jednička opravdu skrz na skrz amatérská a jediné co stálo za řeč byl Klaun Art a na očividně malý rozpočet dobře vypadající gore, tak zde je znát, že se rozpočet rozšířil a tím pádem to dostalo i nějaký příběh, větší množství lokalit a přibyl ještě víc komicky brutální gore. Jako jednohubka dobré, délka trochu přestřelená, mohlo to být tak o půl hoďky kratší, ale jinak opravdu obdivuhodný posun v kvalitě. Jsem na trojku i celkem zvědavá. + Clown Café mi bude znít v hlavě ještě nějakou dobu. :D