nash.

ABBA byla fenomén. Jediná popovka, která se mi jako pubertálnímu rebelovi dokázala vklínit mezi Kissáky, Sabbaty, Zeppelíny a Doors. A nejen vklínit, ale zůstat tam. Dodnes mám pro ni slabost a tenhle film je jako stroj času. Po letech mě přenesl zpátky do doby, kdy jsem ho viděl poprvé, užíval si hudbu a ještě stíhal držel palce Ashleymu, aby pronikl přes toho otravného bodyguarda. A navíc, stále to tam je. ABBA je stále nezaměnitelná, a stále má v sobě to úžasné kouzlo a energii, které zcela postrádá 90% dnešní popovíé produkce.

Neskutečně bláznivá, ujetá a zábavná komedie s originálním příběhem, zběsilým tempem a humorem chrleným nejen kulometnou kadencí, ale také silou. V neuvěřitelných dějových zvratech tu divoce rotují dětinská taškařice, pubertální vtípky na hranici trapnosti, gagy uzmuté z němých grotesek, černý humor, parodie celé řady filmových žánrů i vypravěčských postupů, narážky na desítky filmů (od Gojiry, přes Vesmírnou odyseu 2001, Indiana Jonese, Robocopa, Útěk z New Yorku, Návrat do budoucnosti, Exorcistu až po Drak přichází). A aniž by ta rotace jedinkrát zpomalila nebo přestala být zábavná, vynořuje se z ní postupně, díl po dílu, překvapivě vážný, dojemný a působivě vystavěný příběh, odhalující co a proč se děje. Zdánlivě chaotické putování Sasshiho a Arumi světy sci-fi příběhů, válečných dramat, klasických gangsterek, počítačových her, pohádek, romantických příběhů i pravěku tak získává smysl a dokonale do sebe zapadá. A přitom je to pořád neskutečná prča.

A to navzdory druhé povídce, která občas silně pokulhávala.. První a poslední jsou nádherné, jemné, laskavé, vyprávějí o lásce s porozuměním a v podobách jaké snad každý z nás v životě poznal a zažil. Nebo alespoň já ano. :-)

Těšil jsem se na zábavně ujetou šílenost plnou efektní akce ráchající se v hromadě efektů. Na vizuální žranici, ze které by se o dějepisářky pokoušely mdloby. Místo toho jsem se dočkal šílenosti nečekaně nudné, které efektní akce a hromada efektů nebyla celkem k ničemu. Walker, jakási mladá verze Liama Neesona, nebyl zrovna dvakrát sympaťák, scénář kulhal na obě nohy a režisérovi se nedařilo dostat film do tempa. Některé efektní záběry jsou super, vlaková scéna je slušná, včetně pointy, "koňská" scéna je zase správně ujetá. Ale bohužel to nestačilo. O dějepisářky se možná mdloby pokoušely, ale to je tak všechno. Atmosféra byla nulová, příběh netáhl, chyběl nadhled a závěrečná bitva byla trestuhodně odbyta několika nudnými zpomalenými záběry.

Krimi thriller s netradiční zápletkou a přes občas pomalejší tempo solidně gradujícím napětím. V druhé půlce sice lehce ztrácí dech, ale Eastwood před i za kamerou ho naštěstí dokáže s pomocí kvalitní herecké party přehoupnout přes laťku žánrového průměru. Lepší než předchozí Eastwoodova Půlnoc v zahradě dobra a zla, ale horší než následující Pravda zabíjí, přesto nenudí a bavil mě dokonce i napodruhé.

Jim Carey je živel. A s ním také celá ta ujetá zápletka stojí a padá. Jeho gagy, fórky a hlášky obsáhnou celou škálu kvality, od trapných na jednom konci spektra po geniální na konci druhém. Jako celek však dokázaly vklínit prvního Ace mezi komediální klasiku devadesátých let. "Můžu ti udělat ze života peklo." - "Promiň, ještě se necítím na vážný vztah. Ale díky za nabídku."

..a tomuhle se fakt někdo dokáže smát?

Další z nekonečného množství variací Popelky se tentokrát sice obejde bez macechy i střevíčku a vystačí si jen s vychytralou sestrou, ale zase to celé obohacuje o cyranovský motiv, takže proč ne. Nenudí a v čase vánoční pohody je příjemným doplňkem rozsvíceného vánočního stromečku.

Milé, ale něco tomu přece jen chybělo, takže to vlastně celé tak trochu působilo jako duch filmu, který se dožaduje pozornosti jakoby netušil, že je duchem. Naštěští nechyběla sem tam nějaká vtipná nebo jinak vydařená scéna a na Reese je vždy radost pohledět, ať už je hmotná či nikoli. Takže v pohodě.

Nenáročná podívaná, kde pohodářský továrník pozná po bankrotu kdo je opravdový přítel a jeho syn zachrání před bankrotem chátrající lázeňský penzion. Komické to příliš není a romantické už vůbec ne, protože vztah Adama a Evy je tak upozaděn, že ho divák během filmu vůbec nezaznamená, a to až do chvíle kdy je mu v samotném závěru předložen „překvapivý“ vztahový zvrat. Hana Vítová protivnější než obvykle, Kryštof-Veselý vážnější než obvykle a v závěru má člověk pocit, že tu bylo víc tance a zpěvu než příběhu.