nash.

Přestože první Matrix považuji za výborný film, který mě svého času nadchl, jeho kouzlo bohužel vyprchalo s druhým dílem a už se ho nepodařilo resuscitovat. Ani této povídkové sbírce, ve které jsem ocenil několik nápadů, občas animaci, ale jinak mě to nechalo víceméně chladným. Nenašel jsem v ní totiž nic, co bych mohl označit za přidanou hodnotu k původní filmové trilogii. Jen další a další variace známého, většinou na úrovni fanfiction. Vyjímkou jsou snad jen povídky Za hranicí, Druhé znovuzrození a Matrikulován, které měly své kouzlo, nápad, silné emoce a působivou atmosféru. Ovšem ani ty nejsou tak silné, abych měl potřebu si je někdy zopakovat.

Vánoce zase trochu jinak. Napínavé, působivé a v několika momentech i dojemné televizní drama, skvěle rozehrané v prostoru dvou místností, ve kterém pochyby o jeho věrohodnosti nabourává fakt, že je natočen podle skutečné události, byť pochopitelně s jistou dávkou filmařské licence (třeba skutečná Elisabeth neuměla anglicky). Zdánlivě obyčejný, přesto silný a strhující příběh, podtrhující nesmyslnost války, oslavující sílu mateřské lásky, naději i obyčejnou lidskost.

Vrátit se po letech do odlehlé laboratoře dr. Campbella bylo nečekaně příjemné. Příběh, který nenudil, odehrávající se v nádherných kulisách, podkreslený parádní hudbou, a pak to hlavní, dvojice, mezi kterou to opravdu jiskřilo. O což se postaral nejen úžasný Connery, ale i Lorraine Bracco, rozehrávající v konkurenci úchvatné džungle a šarmantního Skota nenápadné tání naštvaného ledovce z laboratoře. Napínavé i zábavné, pohodové a bez hluchých míst. Prostě paráda.

Smrt mu sluší. Brosnan se vrací k akci poctivou žánrovkou, která možná není tak velkolepá jak slibovaly trailery, ale zato po čertech razantní a nekompromisní. Bývalý elitní destruktor je vtažen do hry, která ho připraví o to nejcennější. To je velmi silná motivace. Takhle nějak bych si dovedl představit „Návrat Jamese Bonda“. Svižně ubíhající podívaná balancující mezi špionážním thrillerem a drsnou revenge story, která ani na okamžik nenudí, nešetří krví, ani nečekanými zvraty, nesnaží se podlézat mládeži přístupností, intelektuální kritiku má na háku, a mě jako fandovi akce i mstitelů dává přesně to, co chci. Brosnanovi role sedne dokonale a dává jí vše co potřebuje. Eleganci, razanci, drsný povrch, dobré jádro i vyváženou míru kladů a záporů, když bez mrknutí oka dokáže přejít od elegantního ochránce vdov a sirotků k vyšinutému zabijákovi bez zábran.

Tak všední a prázdné jako sám život osamělého důchodce. Přesto pocitově silné, pomalu plynoucí od jedné situace, která nutí k zamyšlení, ke druhé. Hořké, přesto se najde i místo lehce úsměvné. Poklidné a zdánlivě vizuálně šedé, přesto občas osvěžené probliknutím nějakého obrazového nápadu nebo vtípku (třeba Marat). Rozhodně to není film, který bude bavit každého, a rozhodně každého neosloví. Nicholson sice velmi často zůstává Nicholsonem, ale stejně často dokáže v roli stárnoucího muže, který přichází o vše na čem mu v záleželo a postupně si uvědomuje marnost svého života, rozehrát výtečnou epizodu, strhující moment, které výtečně doplní pohled do Schmidtových pocitů otevřený v dopisech africkému chlapci. Velmi silné, plné emocí, které dokáže předat nenápadně, přesto rozeznít silně a s dlouhým dozvukem. Film, který se jen tak z hlavy nevypaří.

Jsem rád, že patřím k těm, kteří jsou schopni užít si povedený film místo toho, abych v něm hledal hnidy. A Interstellar dobrý film je. Je skvělý a vychutnal jsem si ho do posledního metru imaxovského obřího plátna. Jistě, je tu několik sporných momentů v logice, je tu nějaký ten zbytečný zlozvyk, jako třeba lens flare při záběrech ve vesmíru, je tu řada styčných bodů s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, počínaje robotem s osobností, konče „hvězdnou bránou“, ale co na tom. Stejně tak říkám, co na tom, že příběh tu a tam zapadne do uježděných žánrových kolejí. Nemyslím, že by to byla lenost nebo neschopnost tvůrců, spíš jde o zdařilý dějový urychlovač umožňující soustředit pozornost na jiné, důležitější momenty příběhu. Pokud něco filmu ublížilo, byly to poslední trailery, které filmu zmařily několik důležitých momentů překvapení. Přesto je Interstellar výtečný film. Pozvolna se rozjíždějící vesmírná jízda s několika nečekanými zvraty, řadou dech beroucích momentů, strhujících scén i pocitově velmi silných okamžiků, ve kterých se dokonale prolínají a doplňují velkolepé vesmérné scény s téměř komorními scénami pozemskými, které patří k velkým kladům filmu. To vše ve vizuálně i akusticky mňamózním provedení. Podívaná ve velkém stylu, který mě vtáhla silou červí díry, přesto překvapivě lidská. Podívaná, při které se mi několikrát zastavil dech úžasem, sevřel žaludek napětím a několikrát mi zvlhly oči dojetím. Jsem rád, že jsem dokázal film tímto způsobem užít a ty skoro tři hodiny pro mě nebyly zklamáním a ztrátou času, ale velkým zážitkem, kterým navíc poskytuje řadu témat k diskusi (včetně diskusí nad jedním paradoxem typickým pro tento žánr). Spolu s Počátkem patří Interstellar z mého pohledu k nejlepším Nolanovým filmům.

Sen pro všechny fanoušky Elle Faning, nuda pro všechny ostatní. Byť nepostrádá jistou atmosféru a možnost naplnit to celé vlastní myšlenkou.

Důstojné pokračování Tatínkovy slávy, které si zachovalo stejnou atmosféru i všechny ostatní klady předchozího filmu. Kouzlo prázdnin je stejně magické, kouzlo Provence stejně silné, vyprávění stejně poetické, navíc se přidává první láska s celou svou krásou, komikou i hořkostí, kterou si také nejspíš prožil i mnohý z nás, byť v jiné době a s jinými detaily, fascinující procházka lidskými charaktery cestou podél kanálu, další prázdniny se spoustou nádherných momentů, ale také hořkou tečkou. Tvrdým knokautem reality, který rozbije kouzlo dětského světa a přichází tak nečekaně, že doslova vyrazí dech a sevře srdce. A já stále nevím jestli ji mám brát jako klad filmu, který ho povyšuje, nebo zápor, který ho sráží.

Dokonalá ukázka toho jak lze vměstnat veškerou poetiku dětství, lásku k rodičům a krásu Provence do jednoho filmového, nebo spíše literárního díla. Laskavé, milé, zábavné, dojemné i humorné, okouzlující, s magickou atmosférou prázdnin a nostalgie starých časů, kdy se ještě tolik nechvátalo. Film, který opravdu voní tou nezaměnitelnou vůní léta a prázdnin, kterou si pamatuji i já, přestože z úplně jiné doby, úplně jiného kraje a úplně jiného koření.

Poslední velký Harlinův hit je i po letech originální akční peckou, která potěší oko i srdce diváka. Od strhujícího prologu po záveřečný duel vzrušující a skvěle šlapající jízda. K tomu majestátné horské vrcholy jako originální kulisa, Sly ve vrcholné formě a výtečně odporná smečka padouchů v čele s dokonalým Lithgowem. Dokonalá žánrová klasika, které rád odpustím všechny přešlapy.