nash.

Samozřejmě to má, jako každý amatérský fanfilm, nedostatky. Námět výborný, ale scénář by potřeboval přepsat, zejména dialogy které tahají za uši nebo jsou nechtěně komické, střih by potřeboval pořádně přitvrdit, hercům by prospělo trochu se uvolnit a zejména první půlce výrazně chybí tempo. Na druhou stranu je tu ovšem řada velkých plus. Ve druhé půlce má film parádní atmosféru, která mě vrátila do let kdy jsem MtG hrál, znovu ve mě oživila všechny ty pocity zažívané na turnajích, a také mi umožnil vrátit se do míst, kde jsem také hrával, včetně dnes již neexistující herny Dungeon, kde jsem sám prožil asi to nejlepší magicové období. Bavilo mě strhující finále, kdy jsem měl sto chutí vzít karty a jít to taky zase zkusit. A už jen za to si zaslouží film a jeho tvůrci ocenit a pochválit.

Vyhodit do vzduchu parlament, to občas napadne nejen revolucionáře v diktaturách jako je ta filmová. Zejména, když většina toho, co vidíte, tak dokonale odpovídá současné realitě, že z toho mrazí. A pak do toho vstoupí charismatické vtělení Guye Fawkese a po krátkém akčnějším intru to všechno povýší na inteligentní a v mnoha ohledech fantastickou jízdu, která stejně jako každá správná symfonie vygraduje do efektního velkolepého finále. I když nejsilnější moment filmu se odehraje poté, co Evey opustí celu. Geniální Hugo Weaving dokáže uhranout a okouzlit i v masce a s překvapivou lehkostí a elegancí se během dvou scén stává jedním z nejpůsobivějších mstitelů, které jsem v poslední době viděl. Ovšem stejně výtečný je i Stephen Rea a John Hurt. Je to lehce naivní, ale i to se nakonec stává součástí toho kouzla, které z Vendety dělá jeden z těch filmů, na které člověk nezapomene, rád se podívá znovu a především, nesmí nikdy dostat ten bláhový nápad pustit si jen malý kousek, protože pak zaručeně uvízne u obrazovky až do závěrečných titulků.

V prvních minutách jsem měl pocit, jsem se propadl časem do těch báječných let, kdy jsem si užíval dobrodružství Goonies, jenže pak mi došlo že ve skutečnosti koukám jak ET potkal TO. Parta kluků a jedna holka, tajemné zlo, městečko, mizející lidé, trosečník co chce domů, armáda. Krásně to do sebe zapadalo, atmosféra, která se nad vším vznášela se převalovala z ET do TO a zpět a občas byla až omamně retro osmdesátková. Bylo to napínavé, hravé, dobrodružné i zábavné a ještě k tomu to všechno podkreslovaly všechny ty skvělé pecky od Blondie, ELO nebo Cars. Kluci hráli výborně, a když vzpomenu na svá školní léta, tak při pohledu na Elle Fanning nebylo těžké uvěřit, že se do ní zamilovali. Všechno fungovalo a zdaleka nebylo tak plytké jak se občas přetvařovalo. Závěr sice trochu tohle všechno naboural, třeba už jen zbytečnou doslovností několika detailů, ale celkem vzato, to bylo velmi dobré, doslova bych řekl chvalitebné.

Solidní akční jednohubka, která neurazí, ale ani nezanechá v paměti žádnou výraznější stopu. Prostě klasická, slušně natočená vybíjená, ktertá ničím nepřekvapí. Postavy, ať už jsou to borci sebevětší, jdou jedna po druhé na porážku a kdo je zrovna na řadě poznáte podle toho, že se náhle začne chovat jako idiot, často v protikladu k tomu co říkal a jak se choval předtím. Na druhou stranu kulisy džungle tomuhle mysliveckému filmu svědčí, atmosférou připomíná prvního Predátora, který je tu ostatně i zmíněn. Pobavil mě použitý "hudební" motiv z Vetřelce, odkazujcí na jejich filmové i mimofilmové prolínání, nenudil jsem se, ale vracet se určitě nebudu. Takže Lovu zdar a Halali..

Jistě, představený svět by se dal logickými argumenty rozmetat, své slabiny má i výprava a scénář, ale přesto, počínaje Hunger Games konče Hostitelem přes všechny ostatní variace tohoto tématu, se mi Divergent líbil nejvíc. Režie je velmi dobrá a přes všechny vady tematu dokáže být i strhující, velmi dobře fungují zkratky kterými načrtává fungování světa i jednotlivé charaktery. Některé nenápadně nahozené otázky jsou ve druhém plánu tak nečekaně aktuální až mě to překvapilo a některé jsou dokonce nečekaně osobní. Ovšem hlavní zásluhu na vydařeném výsledku má především hlavní postava Tris a její představitelka. Hezká a především nesmírně sympatická. Její přerod z šedé myšky, její touha roztáhnout křídla, je podán tak, že jsem ji nejen rozuměl a dokázal s ní její emoce prožít opravdu silně, ale také mě donutila držet jí palce. A pak. Ona mi tak hodně moc připomínala mou dceru, vzhledem, některými gesty, ale také tou umanutou odhodlaností, odvahou i dalšími povahovými drobnostmi, že jsem ji prostě v Tris viděl. O to víc jsem si film dokázal prožít.

Spidey má prostě na plátně smůlu. Proti jedničce to sice je mnohem lepší, akce je nabušená a má spád, ale Garfield zůstává jako Peter stále stejně nevýrazný, nezajímavý a nesympatický. Stejně jako nudný scénář postkládaný z těch největších žánrových klišé, ještě navíc neúnosně protahovaných, takže i těm nejvypjatějším scénám poněkud "padá řetěz". Všechno tak kromě akce zachraňují padouši. Ať skvělý Foxx nebo mladší kopie DeCapria Dane DeHaan. Jsou jediní, kterým se daří propašovat do jinak poměrně scénáristicky ploché přehlídky efektů nějaké ty emoce a napětí. A samozřejmě Emma Stone, patřící k nejsympatičtějším postavám tohoto zbytečného restartu. Není jich však dost na to, aby Spidey mohl byť jen na okmažik pomyslet, že by se vyrovnal ostatním letošním comicsovým peckám. Zejména když to s Gwen tak podělali. Už v comicsu jsem to vždycky považoval za chybu a marně doufal, že dojde k nápravě. Celkem vzato, na rozdíl třeba od druhého Kapitána Ameriky zůstává Spider-Man stále prázdný a nemá moc co nabídnout. Tedy kromě dalšího geniálniho camea, které si střihne Stan Lee.

Nádhera a balzám na duši s tradične "mijazakiovskou" atmosférou pozvolna plynoucího, a jen zdánlivě bezvýznamného příběhu, a několika naprosto úžasnými scénami (muzikanti, návštěva krámku), které někoho jako já umí "rozložit na prvočinitele". Krásně nenápadný příběh o dospívání a nádherné, ale také nesmírně těžké snaze vyprávět příběh, a také trochu o první lásce, která to všechno má na svědomí. Jemný a dojemný, milý a úsměvný, přesto svým způsobem vážný a jen velmi okrajově se vydávající za hranice ukliďnující civilnosti do fantaskních světů, typických pro Mijazakiho příběhy. Krásné a nenásilně předávané poselství, o tom že materiální hodnoty, za kterými se žene současná společnost nejsou tím, o co má smysl usilovat nadevše.

Solidně vystavěný špionážní thriller, ve kterém vzácně nejde o akci a přestože tu jedna efektní je, je zcela zbytená a příběh by se bez ní obešel. A možná by to bez ní bylo i lepší. Takhle působí jen jako úlitba současnému trendu a svým způsobem vlastně nabourává atmosféru, kterou si film po celou dobu buduje. Jinak film, který lze shlédnout s uspokojením. Napětí by se dalo krájet, přestože se mluví zvolna a nikdo nikam neběží, Owen v hlavní roli je spolehlivě přesvědčivý, z nadhozených konspiračních hrátek mrazí, procento padouchů je téměř kritické. Přesto to není film, který by uvízl v paměti, a ke kterému bych měl někdy potřebu se vracet. Prostě chutná jednohubka.

Je to zvláštní, ale přestože mám rád francouzké komedie, přestože, kdysi dávno mě četnické komedie bavily, kouzlo se někam vytratilo a ani u třetí části, kterou jsem si v rámci nostalgické chvilky zopakoval, se ho znovu nepodařilo přivolat. Po celou dobu jsem si uvědomoval, jo tohle je vtipné, jo to tohle byl dobře vymyšlený a udělaný gag, ale přeso se mi ústa do úsměvu moc často neroztáhla.

Příběh o inteligenci a drogách, ve kterém kupodivu nevystupuje jediná kladná postava. Výborný námět, dramaticky postavený na faktu, že po droze sice rostou nové synapse a analytické myšlení řadí na raketovou rychlost, sociální inteligence i charakterové vlastnosti však zůstávají na původní úrovni, což z člověka vytváří skutečné monstrum. Tento motiv je však pouze konstastován a zůstává zcela opomíjen a nevyužit, takže to nakonec zase skonči jako obyčejný thriller plný honiček, zlých chlapů a rvaček o pilulky. Alespoň ho občas ozvláštní kamerovými hrátkami se zoomem a barvami, abychom viděli jak bychom viděli, kdybychom taky zapnuli mozek. Škoda námět měl našlápnuto vykročit ke strhující originální podívané.