forsberg

Byla jsem prcek, když mě vzali na Mary Poppins, neuměla jsem ještě ani písmena, takže mi dědeček musel číst titulky....jenže já ho moc nevnímala. Bylo to tak neuvěřitelně barevné...víc než si kdy dítě vyrůstající v normalizační šedi umělo představit. Nevím, asi už Mary Poppins děti tak neomračuje, ale mě ta hudba, kouzelná kabela Julie Andrews a dlouhé nohy Dicka Van Dykea fascinují dodnes.

Vesmírné drama za zvuků thereminu! Skalníci! Temníci! Lepé děvy! Kyslík na měsíci! A konečně taky vím, kde vzal inspiraci tvůrce těch příšerných oblečků ke spartakiádní skladbě Poupata.

Křesťansko- budovatelská agitka. Měla bych jí poslat do horoucích pekel, ale ona je tááák roztomilá. Skvělý Werichův komentář a velice šarmantní ďábel.

Vítězství je jisté, porazíme imperialisté. Na souši i na moři zlikvidujeme agresoři. Ejchuchů, i ve vzduchu.Tohle byla padesátá léta, doba kdy ještě lidé věřili, že usilovné budování a práskání nehodných spoluobčanů povede k lepším zítřkům. Záměrně nechávám bez hodnocení. Česká televize by si zasloužila víc než 5* za uvedení téhle zrůdnosti pro další generace a komunistická strana by si zasloužila něco mnohem horšího než jen hodnocení "odpad".

"Nejdřív pověsíš na šňůru ty mne, a až budu viset, tak slezu a pověsím zas tebe," řekla kočička pejskovi. Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli držet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska. Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo".....nerozluštěná záhada mého dětství. Někde jsem četla, že Čapek do téhle pohádky vpravil jakýsi koan, aby se malým dětičkám při usilovném přemýšlení rozbřesklo a byly osvíceny. Což se u mne totálně minulo účinkem, dodnes přemýšlím jak tam mohli viset oba dva. Ale pohádka je to náramně pěkná.

Nádherný dokument, dodnes neuvěřitelně živý. Až při jeho sledování mi došlo, že Eskymáci jí ryby syrový. Úžasná pasáž kdy si děti hrají na sáňky.