ostravak30

Tři ženy, tři alkoholičky. O to je to horší, že minimálně dvě rozhodují o životech lidí napřímo. Všechny tři nakonec mají problémy v práci, ale prokurátorka je přeci jen obalena v imunitě. To je přesně ten důvod, proč by imunity u takto postavených lidí měli být zrušeny. Alkohol je zábava, ale zlý pán. A právě ženy v postaveních by to měly chápat. Tím spíš, když na ně veřejnost pohlíží kritickým okem. Ne každý na to ale má. Rodina, práce, starosti... Sledujeme vlastně skvělý film, tři příběhy, vzájemně se neprolínající a nenavazující na sebe. Jenže dál...dál není nic. Takových by mohly být tisíce a pokaždé by přišly s něčím originálním. Důvod, proč začali pít, průběh, konec...

Sedm schodů k moci je o případu, který se v Česku opravdu stal, jak všichni víme. Nejvtipnější jsou samotná jména, která (ne)mají odkazovat na reálné představitele. Petr Nečas - Tomáš Vichr - alespoň tvůrci zůstali u počasí. Premiér Dub - Topolánek - strom jako strom. Více než samotný fakt, že se ze samého společenského dna někdo může dostat až do premiérské kanceláře je pozoruhodné to, jakou cestou musela Anička jít a co všechno postupně dělala. Z hodné holky se stala výstavní mrcha schopná úplně všeho. Ale to je moc. Jakmile jí někdo ochutná, je opojná. Za zmínku ovšem stojí, že zpočátku ji k řadě krokům navedla či popostrčila její kamarádka, která se pak dost divila, co se z Aničky stalo. Zajímavý je ale seriál i tím, jak zobrazuje politické prostředí. Státní zakázky, lobbisté, vztahy mezi opozicí a vládou, ale i třeba novináři. Pozoruhodné, že se tvůrci nebojí poukázat na tzv. novinářské svině. Tohle je bohužel politika a nedělám si iluze, že kdekoli na světě to funguje jinak. Eva Podzimková hraje cílevědomou Aničku skvěle. Dobře jsou obsazeny i další posty. Jedinou výtku bych měl ke krátkosti seriálu. Tahle přímočarost je spíše na škodu.

Tak toto je skutečně veselohra v pravém slova smyslu se vším všudy, protože tohle se nedá brát vážně. U toho se musí člověk jen smát. Eva Gerová, jak to snad uměla jen ona, předvádí jedinečnou dětinskost. Naopak František Krištof-Veselý hraje tak, že i na tehdejší dobu to muselo působit bizarně, pokud by však divák nebral v potaz, že se jedná o komedii. Jinak by totiž klidně někdo mohl říct, že se chová jako homosexuál. Opět jde o záměnu jednoho za druhého, ale hlavně na pokojích. Zkrátka taková, dnes by se řeklo ulítlá, ztřeštěná komedie.

Ne přímo o samotné události, ale o situaci v Terezíně byl natočen i koprodukční film Poslední motýl režiséra Karla Karel Kachyni. Helena Třeštíková zaznamenala svědectví mnoha lidí o šílených věcech, pro dnešního člověka nepředstavitelných. Vzdát se svého dítěte, poslat ho na smrt, samotné čekání na ni, když víte jistě, že přijde. To se ani sebelepším filmem a hereckými výkony nedá přenést. Jsou to šílené věci. Zpovídaní lidé byli svědky, ale též dětmi a ty vždycky všechno vnímají trochu jinak. Bohužel...jak se po válce ukazovalo a stále ukazuje i v současnosti, lidé se nepoučili a dál na sobě páchají zvěrstva. A podotýkám, že toto slovo by již mělo být nahrazeno, neboť zvíře by takové hrůzné činy neudělalo.

Film je animovaným debutem Mika Barta a Jamieho Gallanta. Čekal jsem trochu opravdovější cestu piráta, ale ta zde funguje především ve fantazii a v představách. Tvůrci poukazují na to, že s trochou představivosti se dá bojovat i s piráty dneška jelikož zlovůle je kolem nás dost. Přeci jen to skutečné dobrodružství ale chybí. A určitě ne každý bohatý je bezcharakterní hov.do. Na druhé straně nevím nic o poměrech v Kanadě v 50. letech. Zajímavé je, že svůj první scénář napsal i Brad Peyton jinak režisér velkých snímků a herec Donald Sutherland na prahu 80.

Vůbec první počin režiséra Oleksije Šaparjeva a scénáristy Alexeje Pantělejeva. Skutečná animace už ze světa mizí a nahradila ji digitální práce. To se v tomto seriálu projevuje celkem hodně a třeba u zvířat je to dost patrné na srsti, která nepůsobí ani trochu reálně. Seriál se pokouší zobrazit nejen příhody zmíněné holčičky, ale i její rodiny a zvířecích přátel, především tučňáků, ledního medvěda, který má mít formu lehkého záporáka, racků a dalších. Později se objevuje i polární výzkumník a nakonec seriálu i dinosaurus. V závěrečné sérii se pak děj mnohem více věnuje zvířatům a průzkumníku než místní polární rodině. Člověk by neměl jen kritizovat a tak jedním z plusů je rozhodně ekologický apel, který se sem tam objeví. Pro doplnění - mé dceři (6) se seriál nelíbil a nebavil ji, což samozřejmě není určující kritérium, děti jsou různé...

Mimo film šlo o vůbec první televizní počin Jana Bonaventury. V pořadu se objevily písně, které mají zajímavé aranžmá. Hlavně jsem vlastně ani jeden song neznal.

Kavárna by mohla působit ještě zajímavěji. Pravda je, že film vyznívá jednoznačně jako propaganda a kritika starých časů. Policie je zkorumpovaná a místo, aby vyšetřovala hledá jen obětního beránka, majitel restaurace je autoritář, který se chová k zaměstnancům nefér. Celá ta situace ale vyznívá nepříznivě pro Vacka i proto, že je komunista. Těžko popiratelným faktem ovšem zůstává, že kdo viděl více než jeden prvorepublikový snímek, nebýt toho, že je hlavní hrdina komunista, klidně by se mohl v takové podobě natočit o 20 let dřív a nikdo by to nepoznal. Samotný případ působí také podivně. Jindřiška by klidně mohla svědčit, ale byla zkrátka označena jako spolupachatelka. Ovšem svědectví Sváti uznané bylo. Přitom mohla žaloba tvrdit, dle dosavadního stylu líčení, že jde o dalšího spolupachatele. Nebo o někoho, kdo lže. A to přesto, že měl tu bankovku. Tu mohl klidně sebrat až po činu. Karel Höger ovšem opět skvělý, zajímavé mini role tu mají Miloš Kopecký a Vlastimil Brodský. Na snímek se dá celkem dívat, ačkoli je v mnohém přehnaný. Kdyby nebylo v některých parametrech tak tlačeno na pilu, zdál by se ještě uvěřitelnější... Jak pro Miroslava Hubáčka tak pro Jiřího Mareše šlo o první scénář.

Tomu se říká debut. Tomasz Wiński poprvé režíroval i produkoval a všichni scénáristé si napsali první scénář, který hnedle dostal cenu. Jenže já se musím smát, kterak se v naší zemičce stále natáčejí odvážnější a odvážnější filmy v situaci, kdy statistiky říkají, že mladí lidé nemají zájem o sex (https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/537292-porodnost-klesa-mladi-lide-uz-nemaji-takovou-chut-na-sex-rikaji-odbornici); (https://hitradioorion.cz/aktualne/u-mladych-klesa-zajem-o-sex-zajem-casto-nemaji-ani-o-vztahy); (https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-proc-mladi-lide-prestavaji-mit-zajem-o-sex-40328632)! Rozhodně se tedy nedá říct, že by se snímek trefil do probíhající nálady a  lifestylu současné generace. Pokud vztah nefunguje, a ani v sexu ne, tak asi nemá cenu ho zachraňovat. A rozhodně ho nevylepší organizovaná a tolerovaná nevěra. Petr to totiž postupně také nezvládá. Na volný vztah musí být povaha. Ocenit se dá, že se tvůrci vyhnuli stereotypu o tom, jak daný fakt nezvládá právě a hlavně žena, jelikož jsou to ony, které nakonec většinou žárlí. Film je kvalitně obsazený, M. Hofmann dohromady s E. Křenkou tvoří neobvyklý filmový pár. Za úsměvnou zmínku stojí, že si E. K. zahrála v jednom roce jak v pohádce, tak v tomto polo pornu...

Divadlo na Provázku patřilo svého času k našim nejlepším divadlům. Už jsem B. Polívku párkrát v pantomimické hře viděl, ale tady mě to neoslovilo. Podle reakcí diváků se i oni jen málo bavili a dost by mě zajímalo, zda by všichni pochopili oč jde, kdyby si to předem nepřečetli. Dost jsem se nudil a málem usnul. Trochu mě překvapilo, že se ve hře objevil s Dášou Bláhou, o níž jsem ani netušil, že se pohybovala na prknech brněnského divadla.