ostravak30

Je asi velký rozdíl mezi tím nevidět od narození a zrak postupně ztratit, což ze všech smyslů je nejspíš tou nejhorší ztrátou. Film může působit trochu naivně, protože od počátku je vlastně jasné, jak to celé dopadne. Je totiž taky otázka, co chtěla postava Vladislava Beneše dokázat. Překvapilo mě, jak rychle ho dívka přestala bavit. S prvním zklamáním ale ženy rychle pochopí, že frajerství je lákavé jen chvíli, ale pak je lepší někdo, s kým lze očekávat nějaké jistoty. Ty dva navíc dost pojilo. Škoda, že Lenka Pichlíková si po tomto filmu už moc nezahrála...

Nezvyklé drama na 30. léta. Tím spíš, když jeden z hlavních hrdinů - otec, zabije vlastní dítě. Pak už se trochu chová jako Viktorka u splavu. Tedy neřve, ale zblázní se a prchá do lesů. Od té chvíle už jde drama trochu stranou. Marja se snaží udržet hospodářství a tak vezme zavděk i Janem, který se umí postarat, ale ona ho nemiluje. Což se časem musí projevit a tak se i stane. Pravda je, že mnohdy snímek působí, jak by byl němý a nejpůsobivější, krom hrůzného, ač nechtěného činu, je místo natáčení. Krásné okolí a příroda, tady můžeme jen litovat, že nemáme barvu.

O  Henrim de Toulouse-Lautrecovi vznikl později třeba film Lautrec, který je tomuto dost podobný. Jak už z názvu vyplývá John Huston film postavil především na obrazech za slavného podniku, aby vykreslil, jak a v čem se utápěl slavný malíř. Mohl být ještě větší a slavnější malíř, ale ta nehoda změnila vše. Nebo právě naopak. Opět nahlížíme pod pokličku tehdejší společnosti a konvencím, do níž Lautrec nezapadal ani vzhledem ani chováním. A on se chtěl odlišovat, způsoby tedy určitě. Možná, že i na truc všem posměváčkům nebo Bohu samotnému. Zajímavé je, že i tak měl plno žen, tehdy zkrátka umělci byli v kurzu. José Ferrer je ve své roli skvělý, ale nemyslím, že by byl lepoší nebo horší než Régis Royer.

Krteček asi neví, že liška toho už jinak na výběr k snědku nemá. Nejprve je hrdinou on, pak nechává vyniknout jiné, rozhodně to ale není jeho poslední setkání s liškou...

I když to podle zdejšího hodnocení nevypadá, Busterův svět není vůbec tak špatným filmem. Faktem je, že se u něj asi víc pobaví dospělí než děti. Buster je totiž hodně nápaditý klučina, kterému lépe než kouzlení jde vymýšlení výmluv a to mu ještě naplno pracuje fantazie. To vše přispívá k opravdu úsměvným situacím. Neméně zábavné jsou i další postavy, třeba jeho otec. A upřímně řečeno si myslím, že kdyby hlavní hrdina využil své přednosti, mohl se věnovat trapnomagii, která se třeba u nás stala ohromně populární.

Jako by se filmaři chtěli vrátit do tradic žánru noir. Detektiv, který pátrá po zmizelé osobě a přitom odhaluje něco mnohem víc. Detektiv, který divákovi nabízí svůj pohled na věc a komentuje vše od nalívání si panáka po pár střípků z minulosti. A v podobném duchu se odehrává i tempo, které je klidné, pomalé. Není divu, John Travolta nepůsobí zrovna svěže a jediný kvalitní stařík je zde Morgan Freeman, jehož záporná role je pro něj netradiční. Stejně netradičně pak působí černoch jako bohatý podnikatel dané doby. A ještě podivněji působí obtloustlý Brendan Fraser.

Je nás hodně a podle toho to vypadá i s odpadky. Horší je, že nám to nevadí. Kdysi jsme odpadky neřešili, dnes konečně víme, že jsou velký problém. Tím spíš, když jimi zamořujeme moře, louky, lesy, prostě každý kout. Když stojím na zastávce, najde se hned několik jedinců, kteří odhodí vajgl do trávy nebo obal od tyčinky, chipsů... Žijeme jako prasata a je nám jedno, co bude dál, po mě potopa. Četl jsem i návrhy na vyvážení odpadků do vesmíru s tím, že by se na financování podílely všechny státy, jejichž odpadky by se vozily do vesmíru. Jistě, když je nekonečný a planeta už zamořená je, proč nezamořit jiný prostor. Naštěstí už existují způsoby, jak odpad likvidovat a objevují se i vynálezy 21. století, jak s ním nakládat. Dokud ale budou existovat exoti, kteří nepochopí k čemu jsou koše, bude s tou naší Zemí složité. V minulosti nás nebylo tolik, teď jsme na 7 miliardách a stoupá to...

Poslední scénář Karla Feixe působí trochu jako taková podivná pohádka. O muži, jež dostal dar řídit počasí. Proč on? Proč dostal tuhle možnost, to už se Bůh nudil? Každopádně mi to hned připomnělo populární heslo, že komunisté poručili větru, dešti. Film je skvěle obsazen, exceluje zde Jiří Sovák. Jde nejspíš o promyšlenou satiru, jen škoda, že zajímavou pouze začátkem a koncem. Prostředek se dost opakuje a posléze začíná být stereotypní až nudný. Postav, které si vzali tvůrci na paškál je hodně. Asi nepřekvapí, že po řídícím laně toužil farář, baron je tu za podivína, který už moc neví, co říká. Výbornou roli měl naopak Josef Bek. Koho tím tvůrci mysleli, když poukázali na to, jak to vypadá, má-li veškerou moc jediný člověk je asi jasné. V době natočení už byla v plném proudu destalinizace a začalo se uvolňovat. Líbily se mi kulisy. Ty působily až ladovsky a i jiné dekorace se povedly.

Jako milovník Cimrmanů jsem si na své přišel. Přeci jen mít možnost se podívat do zákulisí legendárního divadla je něco, čím jsem nepohrdnul. A zcela jinak to vypadá očima někoho, kdo v něm sám i hraje. Tím spíš, když nešlo jen o humorné minuty, ale i smutné. Líbí se mi, že se stejným nadšením, s nimž herci začínali pracují dodnes a nejsou jediní. Týká se to i nových a mladších herců. Faktem zůstává, že dokument nevypovídá zcela o chodu divadla, jen spíše zaznamenává (ne)všední okamžiky. Pro trojici  Filip Nesládek, Marek Šimon a Ondřej Veselka se jednalo o debut na různých pozicích a myslím, že to je dobrý začátek. Marek Šimon by takhle mohl natáčet dál a možná by přinesl něco zajímavého i v dalších filmech nebo by se dal Divadlu Járy Cimrmana věnovat celý seriál. Jistě by si to zasloužili. Humor, který předvádějí na prknech, jež znamenají svět totiž drží i v zákulisí a mezi sebou...

Kdyby se jedno o film z 50. let, byli by tvůrci podezíráni z pokusů tvořit agitku apod. Přeci jen se hornická profese v prvorepublikových filmech objevovala jen zřídka. Zpočátku jde navíc o milostné drama. Ale díky dobrému obsazení lze i trochu toho zmiňovaného patosu přežít. V době okupace se jednalo o typologicky zcela jiný film než které se běžně natáčely. A všude, kde musí kolektiv spolupracovat, při tak těžké robotě, jak bychom řekli u nás, tím spíš, musí jít osobní vztahy stranou. Faktem je, že závěr je lehce naivní, ale celkově to vypadá dobře i s napětím i s dramatem jako takovým. A Československo je v tomto filmu prezentováno zase zcela jinak než v ostatních filmech.