ostravak30

Já se ani nedivím, že si hodně lidí myslí, že 16 bloků je remake filmu Železný stisk. Viděl jsem oba  místy to tak působí. Akorát, že Bruce Willis tady opravdu působí unaveně a otráveně. Ve světle jeho filmů posledních let to vlastně tak špatný film není. Ačkoli někdy mě překvapilo, jak důmyslní mohou zkorumpovaní policisté být, když například Jack Mosley kouká ze střechy na rozdělující se skupinku a najednou se jeden z nich objeví za jeho zády. Mezi filmy B. W. bychom našli lepší, ale i horší kousky. Tohle je takový lepší akční a napínavý průměr, který pokazí i lehce obligátní závěr, kdy policista si klasicky nahraje padouchovo přiznání a pak ho pustí těm správným lidem.

Hotel smrti je opravdu špatný film, kde nefunguje skoro nic. Od počátku je složité se v něm orientovat, protože film se odehrává v několika dějových rovinách, u kterých trvá než se spojí. Samotný Nicolas Cage zase tak velkou roli nemá. Jenže strašné jsou dialogy, scénář a nakonec i samotné tempo člověka doslova uspí. Než se v samotném závěru začne něco dít, trvá to. Prakticky teprve v poslední scéně dojde k propojení všech dějů předchozích. I tak je film ale hodně upovídaný a akce je málo. Vše je vysvětleno postavami než se vůbec rozhodnou něco konat. Tak se ptám, má-li to N. C. zapotřebí.

Jack Lemmon a Walter Matthau spolu hráli v řadě filmů a perfektně jim to pasovalo. Tato komedie odráží nejen třicátá léta, ale též dobu jako takovou, kdy co nebylo v novinách se prostě nestalo. Billy Wilder ale sám natáčel v době o níž nám zde vypráví. A tak si občas dovolí vytáhnout i scény připomínající trochu grotesky. Film je nabitý slovním humorem i situačním a zároveň si autor trochu utahuje z arogance moci a politického boje o voliče.

Karel pije...a vlastně ne Karel, ale Hynek. Po rozvodu je totiž film, který by mohl při změně různých parametrů platit na všechny rozvádějící se. Jeden obviňuje druhého, tahají se do toho děti a dospělí doufají, že se přikloní právě na jejich stranu. Jenže vina je vždycky na u obou, jak já říkám. Takže i když se zpočátku zdá, že za rozpad rodiny může Alena, časem se vše ukazuje v jasnějších barvách. Herecký koncert obou hlavních hrdinů, (ne)manželského páru.

Donald S. Sanford tímto snímkem zakončil válečné scénáře. Toto byl poslední válečný film na kterém pracoval. A svým rozsahem rozhodně nejnáročnější. Bitva o Midway nám poskytuje tu možnost nahlédnout do myšlení a taktiky obou stran a ještě si užít velkou bitvu, která vypadá z vizuálního hlediska vskutku velkolepě. A to vše v balastu velkých hereckých jmen. A když takový film dokáže mít stopáž více než dvouhodinovou a přesto nenudit, pak klobouk dolů.

Město duchů je opravdu nenáročný romantický film, který má předem jasný konec. Během něj se ale každý může zamyslet nad tím, zda existuje posmrtný život. Většina z nás totiž nebude mít Bertrama Pincuse. Co si teda nevyřešíme za života nevyřešíme už možná nikdy. Ačkoli, kdo ví, co je tam dál... I když se člověk přeci jen párkrát zasměje, tak mě vadilo hlavně špatné vyobrazení paradoxu duchů. Sestřička v ordinaci například poukazuje na to, že čekárna je prázdná, ale když se dívá ona, sedí v ní plno neživých. Když se dívá doktor vidí totéž. Problém je asi taky hlavní hrdina, který je možná dobrý komik a hodil by se tedy do podobných filmů s Mr. Beanem a jiných bláznivých komedií, ale v tomto filmu nemá žádné charisma, což dává smysl zpočátku, kdy má charakterově působit přesně tak jak Dr. Pincus působí, ale postupně to trochu problém být začíná. Jinak se od tohoto filmu nedá moc čekat, prostě oddychovka na nedělní deštivé odpoledne.

Josef Lada tvořil vskutku zajímavé a trochu popletené pohádky, které ale ve většině jsou zábavné i pro dospělé. Možná si mnohý dospělý vybaví film Perníková věž a lekne se, co že to ráno vysílají. Je to ale jen další podivná pohádka o tom, že není všechno zlato, co chutná jako perník. Český člověk chce zkrátka vydělat na všem i na perníku. Jenže i perníku se lidé jednou přejí. Když už nic jiného tak Jiří Císler byla opravdu vtipná figura sama o sobě a ty kulisy jsou kouzelné.

Už jsem viděl předchozí počin těchto tvůrců Velryby z hlubin. Z jediných dvou scénáristických počinů Keebe Kennedy se mi více líbil tento. Byť jak velryby tak tuleni jsou hodně zajímavá zvířata a řekl bych, že pořád tak nějak tajemná - to zase víc ti větší tvorové. Jenže o tuleních se vskutku dozvídáme zajímavé věci, které asi jen tak někdo nečekal. Jak je řečeno na začátku, většina je má za přítulné, roztomilé tvorečky.

Malá bubenice je od spisovatele podle nějž již natočili výborného Nočního recepčního. Děj nás zavádí do téměř nekonečného konfliktu mezi Palestinou a Izraelem. Tajná služba se touží dostat k zajímavým informacím a jménům a tak vyškolí Charlie. Jenže teroristi umí být přesvědčiví. Bohužel je škoda, že se děj zaobírá čistě samotnou skutečností, která nám je předložena. Malá bubenice totiž časem začne váhat komu vlastně důvěřovat a na čí stranu se dát a to se může přihodit i divákovi, protože kdo má vlastně pravdu, kdo první vystřelil a proč bude znát jen znalec historie. Skvělé herecké výkony zdobí i skvělá hudba či exteriéry a scénář. Mírné mínus je fakt, že konec nemá žádné napětí ani drama.

Kostnice je zobrazená sice neustále opakovanými a přerušovanými záběry, takhle to ale Š. dělá, nicméně ten komentář je postupně čím dál otravnější. Na druhé straně asi odráží duch doby, ale ze samotné Kostnice toho asi mohlo být viděno víc.