ostravak30

Já Katharine Hepburn teprve postupně objevuju. A musím se přiznat, že jsem jí zatím nějak nepřišel na chuť. Tím samozřejmě nijak neponižuju velikost jejího herectví, jen sympatická mi nikdy zvlášť nebyla. Ani Africká královna asi nebude patřit k mým oblíbeným filmům. Začínám si myslet, že protiklad K. H. byl vždy nějaký muž a šlo v konečném důsledku o to, jak si k sobě hledali cestu, jen se vyměnilo prostředí. Něco podobného jsem totiž viděl už Rooster Cogburn. Jen zde šlo o divokou řeku, loď a období probíhající 1. světové války. Hodně záběrů je točených ve studiu a je to poznat. Jenže v 50. letech se to tak nebralo.

Africké Safari je pozoruhodný dokument, který se jen tak nevidí. Jako diváci máme možnost nahlédnout k dvěma průvodcům, kterým se ne vždy všechno povede. Ale když se jim povede přiblížit ke zvířatům, pak to stojí za to. Škoda jen, že se divoké přírodě tak zmenšuje prostor a díky zásahům člověka tak ubývá jednotlivých druhů.

Aktuálnější než v době vzniku je dnes téma ochrany přírody a zvířat. Do afrického prostředí byl posazen Philippe Noiret s Catherine Deneuve a rozehrávají manželské hrátky společně s bojem o to, kdo získá část z území. Victor ho chce zanechat v původním stavu, Charlotte jej chce přetvořit. A už tenkrát přišli filmaři s nápadem, že právě v cestovním ruchu, turismu a poskytování bohatým zájemcům o luxusní zážitky se skrývá pravá žíla zlata. Víc než mezi pytlačením a přebudováváním Afriky na hypermarkety apod. Dnes se v řadě těchto kontinentálních států snaží o totéž. Mnoho komediálních momentů jsem ale nenašel. Řada z nich totiž stojí právě na rozporech mezi manželi. Vidíme sice krásnou africkou přírodu, ale Noiret nepůsobí zrovna jako dobrodruh, tím dostává i tento nádech trochu ránu.

Já se přiznám, že Afrika patří k mým velmi oblíbeným hrám. Hlavně pro skvělé kulisy a originalitu. Je to vlastně po druhé, co se Cimrmani vydali někam daleko. Ještě zamířili do Indie ve hře Cimrman v říši hudby. Za mě skvělá hra se skvělým parodováním jednotlivých osob a jejich povah. A hlavně té české jako takové.

Afrika je velmi krásný kontinent a všechny dokumenty, které se dívají na jakoukoli krajinu, přírodu, zvířata, ale i technické unikáty z výšky, budou úžasné. A je to trend posledních let. S rozvojem dálkově ovládaných technologií, které mohou bez velkých problémů letět kamkoli a kdykoli se nám nabízí pohledy, jež jsme dosud neměli možnost, nebo jen v omezené míře, spatřit. Problém vidím jen v tom, že název je trochu zavádějící. Chápu, že do 50-ti minut se nevleze celá Afrika a všechny její krásy, ale rozhodně z tohoto kontinentu nevidíme celý jižní kontinent, ale pouze její nepatrnou část.

Existuje jeden starší stejnojmenný seriál, který letí napříč kontinentem skutečně z výšky. Zde se jednalo o zhruba polovinu záběrů z ptačí perspektivy a pak těch pozemských, kdy jsou nám představovány jednotlivé státy a lidé v nich žijící. Zrovna Afrika je kontinent, který bude vždy vypadat skvěle z jakéhokoli pohledu, otázkou je, proč byly upřednostněny zrovna tyto země a jiné ne...

After je další typická série o zamilovaných pro děvčata jako byla třeba Padesát odstínů. Tady se vlastně mění jen věk a sociální status. Tessa je totiž výborná studentka, bezproblémová a má kluka. S nástupem na vysokou se to vše mění. Začíná pařit, zamilovala se a podvádí. To všechno proto, že jejím novým boyfriendem je Harding Scott. Kluk problémový, který má navíc tajemnou minulost. A protože je potřeba, aby se hlavní hrdinové rozešli, jelikož konec musí být zase ve stylu happy endu, musí se konat nějaký malér. Zde se chlapec o lásku a zřejmě i panenství své přítelkyně vsadil a tak je jasné, co bude následovat. Mezitím je hodně pusinek, líbaček, sexu, hádka s matkou, aby jí vzápětí dala za pravdu. Prostě veškerá klišé romantických příběhů včetně mnoha podobností se stovkami jiných a k tomu i s právě zmíněnou sérií o tajemném, leč zvráceném, boháčovi a chudé holce. Na ženský tohle bude ale fungovat věčně, co svět světem bude stát. Víc mi přijde zajímavé, že film je prvotina Jenny Gage, která se na dalších filmech série už nepodílela. Stejně tak na tomto díle začala svou kariéru Tamara Chestna a Anna Todd si pro změnu prvně střihla produkci. A klaplo to...snímek podle dostupných dat skončil v plusu...

Jednotlivé filmy se od sebe až tolik neliší a trochu mi přijde, že se autorka inspirovala sérií 50 odstínů...čehosi. Jen ubrala bohatství a pár let věku u hlavních hrdinů. Tessa je hodná a ambiciózní, Hardin je věčně urážlivý a násilnický, což se projevuje rychle, neboť dost snadno vzplane. Anna Todd se ze všech filmů pouze zde psala scénář sama, vyměnil se i režisér. Na kvalitě se to ale stále nijak nepodepisuje. Oni si pořád neumí rozumně promluvit a scénář jim tak přisuzuje, aby se chovali nelogicky a tím prodlužovali a dramatizovali to, co je evidentní. Ve zkratce se dá děj tohoto filmu popsat jako: proš..stali se až do konce...

Je to pořád dokola a nic nového nepřinesla ani výměna režiséra a scénáristky. Hardin tvrdí, že Tessu miluje, ale není schopen pochopit její sen a podpořit jí. Protože je evidentní, že to ona má více šancí získat perspektivní práci a dobrý plat. Není ale pořádně jisté, a překvapivě ani ta otázka úplně nepadne, co by měl výbušný chlapík v jiném městě dělat. On sám se k ničemu nemá a jen se poflakuje. A naopak, ani Tessa se příliš neptá, čím by se v hlavním městě Anglie živili. Je to vůbec zvláštní, jak málo se řeší skutečná budoucnost, přitom pro oba tak důležitá, jak zdůrazňují...

Nečekejte dokument, který by se stal životopisem Agathy Christie. On na to ani neaspiruje. Spíše se jedná o životopis dvou velmi slavných řešitelů záhad. Jednoho z nejslavnějších detektivů světa Hercula Poirota a obyčejné ženy s důvtipem slečny Marplové. Následují ukázky z mnoha filmů a seriál. Ústy herců a spisovatelů se dozvídáme, v čem byla genialita slavné spisovatelky a jak se změny v osobním životě přetavily do jejích románů. Pravdou je, že mi trochu vadil současný dokumentární trend, kdy jeden herec začne větu a druhý ji dokončí. Anebo když v rychlém sledu za sebou všichni překotně hovoří o tomtéž. Leč doba je rychlá a i divák nerad na něco čeká. Ovšem právě romány Agahty Christie ukazují, že někdy stojí za to si na něco počkat. Škoda, žádný jsem nečetl, ale její příběhy a nečekaná rozuzlení mám rád. A. Ch. vytvořila mnoho trendů a nepsaných pravidel, kterými se později inspirovali další a další při psaní detektivek či natáčení filmů a představování nových hrdinů těchto žánrů. A já mám dobu, ve které Hercul P. působil, velmi rád a i proto jsem miloval jeho seriál, který v pubertě neděli co neděli proplouval do našich domácností a táta je vždy sledoval.