ostravak30

Opravdu netuším, zda byl příběh úsměvný. Nechápu manžela, že je tak tupý a nechává chodit manželku samotnou do kina a mladíka zase v tom, že neumí přijmout odmítnutí. Výsledek je stejně trapný, jako byl nejspíš pro oba účastníky ve chvíli setkání.

Aneb když se vám matka neustále montuje do života a vy ji necháte, protože u ní bydlíte. Dnes už i na to jsou služby, které pomohou v nouzi. Nicméně Petra působí chvíli dojmem, že svou situaci řešit chce, pak zase ne. Nakonec vytlouká klín klínem. V pravý čas naštěstí poznává pravdu o své minulosti, aby se poprala s přítomností. Možná to několika ženám pomůže, ale jinak to byla jedna z těch méně zajímavých povídek.

Základní motiv filmařů je jasný. Martina vychází z dětského domova plná naivitiy a absolutně nepřipravená na život. Jenže nemyslím si, že toho je nejvhodnější způsob na poukázání. Dlouhá řada scén znásilňování jako varování a nakonec život striptérky ovšem s puncem luxusu? To si trochu protiřečí. Faktem je, že by se na něj měli podívat nejen mladí kluci a holky, ale také ředitelé domovů a sociálních center. Smyslem pobytu v těchto domovech by totiž měla být hlavně výchova k budoucímu životu tak, aby věděli co je čeká a byli lépe připravení.

Diktátor Stalin je podle mě výborný dokument. Stojí především na velké dramatičnosti a velmi detailní práci s archivními materiály. Já k tomu přidávám velmi dramatickou hudbu jako klad stejně jako kupříkladu zajímavé, osvěžující pozadí u odborných hostů oproti běžným dokumentům.

Láska je láska je docela milý film, u kterého se pravděpodobně nebudete chechtat, ale místy se zasmějete a určitě zamyslíte. S láskou to totiž není jednoduché. Některá nezrezaví, jiná vyprchá a o další je nutné bojovat. Spojení Petra Nárožného s Eliškou Balzerovou je velmi neobvyklé stejně jako Simona Stašová a Ondřej Vetchý. Právě díky kvalitním hercům a velmi decentnímu humoru je to film citlivý, ale příjemný.

Tři herečky jsou sice nadmíru kvalitní, ale příběh je trochu slabší. Jde v podstatě o dům, k to kdo se o matku lépe stará a kdo je oblíbenější dcera. Taková běžná věc v mnoha rodinách, kde žili nebo žijí sourozenci. Nepovažuji však neustálé dohadování a zákusek spadlý na sukni matky za herecký koncert. Mnoha lidem tento příběh něco připomene, něco otevře, jedna z variací tohoto tématu je aktuální i v naší rodině, ale jinak je to docela průměrná povídka.

Alespoň se ti policisté nenudili. Málo loupeží, málo vražd, tak si mohli připsat takové kuriozity. Povídka bez nutné zajímavosti a humoru.

Vzhledem k tomu, že jsem viděl i seriál Kapitán Exner a Bláznova smrt, tak mohu ústřední postavu zhodnotit. Jiří Kodet je z tohoto pohledu nejlepší kapitán Exner. Nejcharismatičtější minimálně. Film se sice odvíjí v lehce klidném tempu a bez nějaké závratně napínavé atmosféry, ale na druhou stranu to není vyloženě nejhorší kriminálka. Na těch osmdesát minut se to vydržet dá. Divák má navíc možnost si tipnout vraha, i když ten může být divákům odhalen v podstatě ihned.

Od Jiřího Mádla - režiséra jsem hodnotil stejně i film Pojedeme k moři. Zatím se mu daří citlivým, jemným způsobem vyprávět příběh nebo osudy postav. Navíc si do filmů vybírá kvalitní herce. Na střeše je sice strašlivě naivní film - vlastně od počátku včetně konce samého, ale v tomto případě mi to ani nevadilo. Je to film, který se díky hereckým výkonům a ironickému humoru dá snést a pro mě je důležité, zda bych si snímek pustil znovu. Ano, pustil. A rád.

Oáza, jakkoli se snaží být velkým a dramatickým filmem, tristně selhává na provedení dramatu samotného. Ve snímku vidíme klasické tehdejší dialogy, kdy se hrdinové z šepotu pomalu dostávají do hysterického křiku opakujícího pořád totéž. Také smích je klasika. Postavy se smějí tak hlubokým hrdelním smíchem, který silně připomíná divoký hysterák. Ale to není nic proti samotnému obsahu toho, o čem se baví. Úplným vrcholem marnosti je pak fakt, že ve chvíli dramatu, kdy se po dlouhých minutách nudy konečně něco děje, zní hudba, které ze všeho nejvíce připomíná úvodní znělku seriálu Hříšní lidé města pražského. Člověk se až diví, že komunisti tento film zakázali. Závěrečnou větu postavy Radoslava Brzobohatého jsem totiž připisoval právě propagandě. "A tentokrát mi došlo, že s nacisty se nedá dohodnout, s nacisty se dá jen bojovat." Tak jestli mu to došlo až po této anabázi, pak je to opravdu správný voják pro armádu bojující s nacismem.