ostravak30

Karla Šípa mám velmi rád nejen jako baviče, ale i moderátora. Ve výběru je celá řada opravdu humorných scének. A je jen škoda, že televizní stanice nespolupracují navzájem, protože hodně jich vytvořil i na Nově. Na leckteré z nich vzpomínám, že se opravdu povedly. Možná ještě též kvituji s lítostí, že oproti běžné praxi střihových pořadů zazní málo hudby. Třeba skupiny Triky a pověry, která byla vlastně parodií na italské šlágry a tudíž docela zábavná.

Nemůžu říct, že by film byl vyloženě špatný, ale přiznám se, že mě zaujala spíše ta nejznámější verze, tedy tu z roku 1967. Martha Issová byla vynikající. Tedy, chvíli jí trvalo než se rozehrála. V úvodu pohádky mě příliš nezaujala, pak ale potvrdila, že je skvělá herečka a byla ozdobou. Též Zuzana Bydžovská bylo to světlejší na remaku. O to méně mě ale zaujala Sabina Remundová, která mi nepřišla přesvědčivá. Osobně si nemyslím, že by byla špatná herečka, právě naopak. Spíš bych řekl, že tahle role jí nesedla. Celkově ale musím říct, že ač pohádka nebyla úplně špatná a klidně se na ni podívám opět, najdou se věci, které jí ubírají z mého hodnocení. Podle mě tvůrci celý děj příliš překombinovali. V tomto případu platí staré dobré, že čeho je moc, toho je příliš a také: v jednoduchosti je krása. Bohatě by stačila pohádka o Bohdance, která chce zachránit své bratry. Propletenec s dávnými vylhanými story na mě působí trochu jako pohádkový přepis Ordinace v růžové zahradě. Já bych se držel osvědčených věcí. Ostatně, Božena Němcová byla skvělá spisovatelka a ač jsem původní povídku nečetl, jistě ji napsala skvěle. Takže proč jít do nějakých složitostí? Snaha o velkou výpravnou pohádku je vidět na každém záběru, ale někdy méně je více.

Docela hororová pohádka. Pamatuji si, že když jsem ji v dětství viděl poprvé, už jsem ji nikdy nechtěl vidět znova. Bál jsem se hrozně hlavně postavy Borise Rösner. Navíc mi přišla ta sestřina láska k bratrovi trochu úchylná. Těžko mi někdo bude vymlouvat, že to nemělo sexuální podtext. Vždyť jen jak se sebe dotýkali, bylo mezi mi erotické napětí. K tomu to ponuré prostředí a hudba. Malému dítěti bych pohádku rozhodně nepustil. Po letech tak konečně nacházím i racionální důvody, proč jsem pohádku zazdil. Mám oblíbenější - veselé a hudební. Novější verze, natočená před pár lety, je rozhodně lepší. Mimochodem, je zvláštní, že zrovna tato pohádka je v Česku tak oblíbená. Vždyť už jí vznikly tři verze.

Ani třetí a poslední (historicky první) verze pohádky Sedmero krkavců se mi tak moc nelíbila. Zajímavé je, že z konečné verze vychází nejlíp ta poslední s Marthou Issovou od Alice Nellis. Pravda, Milena Dvorská je ztělesněné zlo zpodobněné do sestry, která touží po moci a dělá to určitě lépe než Ivana Chýlková. Na druhé straně si pohádka zaslouží víc než jeden plácek, který představuje zámek i les, což právě Ludvík Ráža o více jak dvacet let pochopil a udělal verzi novou a to filmovou. Přeci jen dělat, že jsme v lese a zároveň se na stěně studia míhají stíny herců, to je trochu mimo. Celkově mi další dvě verze přišli přeci jen zajímavější, ale též může působit prostě jen duch doby, kdy původní televizní pohádka se blíží k šedesátce let a to už je prostě poznat.

Opravdu nemůžu dát vyšší hodnocení. A to i přesto, že i v černobílé barvě byly krásně vybarveny Beskydy. I přesto lituji, že se nejedná o barevný snímek, protože to by Beskydy vynikly ještě líp. Co se týče filmu, tak musím hodnotit záporně. Kromě dlouhých nudných blábolivých keců nejen mezi partyzány, ale i mezi dalšími postavami a několika hluchých míst se toho ve filmu moc neděje. Pár přestřelek, jinak dlouhá nezáživná nuda. Partyzáni se vesele baví, vzniká mezi nimi strach a pak se už jen zbytek filmu obviňují a třesou se nejen zimou, ale hlavně strachem. Závěrečná přestřelka mezi sebou je pak více než trapná. Dejme tomu, že všichni byli nervózní a napjaté nervy by mohli v jednu chvíli vykypět a dva nebo tři by se mohli navzájem postřílet. Ale téměř všichni? Navíc celá zápletka filmu se točí kolem kolaboranta partyzánů, my se ale nedozvíme kdo jím vlastně je. Víc hodnotit nebudu. Podle mě se tenhle film tak nějak prostě nepovedl. Vždyť nebyl ani napínavý, dramatický. Každou chvíli, když už se schylovalo k delšímu napětí diváka, bylo rychle po všem. A k tomu ta příšerná epická varhanní hudba. Ta se ke snímku vůbec nehodila, navíc hrála skoro celou dobu, což už bylo dost na obtíž. Více akce a lepší závěr, hlavně ten, který by odhalil pointu filmu, by snímku podstatně pomohl.

Sedm hladových je jakoby předchůdce podobného filmu Tomáše Magnuska, natočeného o mnoho let později Jedlíci aneb Sto kilo lásky. Zajímalo by mě, zda podobné léčebny skutečně existovaly a jak to v nich probíhalo doopravdy. Tato rádoby komedie totiž vychází z toho, že víc než hubnoucí možnosti poznáváme jednotlivé účastníky a jejich problémy či tužby. Osobně si pamatuji hlavně toliko, že se cpali zeleninou a sem tam se projeli na rotopedu. Marně hledám tu komediální rovinu, ale nemůžu si na ni upamatovat. Dalším zajímavým faktem je, že na scénáři se podíleli dva pozdější komedianti a častí účastníci zábav František Ringo Čech a Petr Novotný. Což o to, napsali spolu čtyři scénáře, Smyczek to jen trochu polidštil, ale nevím jak ty ostatní, tento je místy dost bizarní. Závěrem je nutné dodat, že Petr Novotný zde není chybně uveden, přitom si ve snímku také zahrál.

Ani vyloženě špatná ani vyloženě dobrá pohádka. Taková průměrná vzhledem k roku natočení. Zde si ale dali trochu práce s kulisami a scénářem, takže vyložený púrůšvih to není. A svým průběhem a tím o čem pojednává docela originální.

Sedmives je opravdu zvláštní Večerníčkový seriál, který postrádá hlavu a patu. Jednotliví obyvatelé jsou tak zvláštní, že je nejspíš nepochopí ani děti ani dospělí. Nejvíce se podobají autistům z ústavu pro choromyslné. Samotné epizody nemají žádný pořádný děj. Nejsou vtipné, poučné, chybí jim dramatická zápletka s rozuzlením a opravdu nemají čím zaujmout. A tak jediné chvalitebné jsou kresby a pochopitelně hudba s jednotlivými písněmi, která je pro Marka Ebena a jeho bratry tak typická.

Tak toto je opravdu špatná televizní komedie. Tentokrát nezafungovali ani herci jako Bohdalová a Lipský. Chvíli chtějí zhubnout, pak chtějí přibrat, v mezičase si nacpávají břicha a mezitím ukazují, jak se dají i v socialismu vařit jídla, která zní exoticky. Diváci asi museli zírat, jak si ty postavy debužírují a přitom celá řada potravin a příměsí jistě nešla za minulého režimu sehnat. A to vše musí být zákonitě podtrženo dialogy. Protože herci samozřejmě tak rychle nepřibírají a nehubnou, tak nám to pro jistotu ostatní postavy neustále připomínají. A ten humor jsem tam taky nenašel, což je s takovými herci rozhodně škoda. Asi bude chyba na straně režie. Ono to studium tomu taky nepomáhá. Celkově je slabá dramatizace. Manželka chce zhubnout, i když jí manžel opakuje, že je v pořádku a manžel si zase chodí žrát ke kolegyni a nechápe její zálusk na něj jako na chlapa, přestože mu to dává jasně najevo. Těch kilo pro Králíčka bylo asi nějak málo.

Šedesátá léta se v tomhle pořadu celkem jasně odráží. Lepší část je ta, kdy zazní trochu jiné písně K. Gotta než klasické hity, kterých ale v té době asi úplně moc neměl. Na straně druhé mě moc neoslovilo hledání Jitky. Ale možná právě to hledání leccos vypovídá o jeho životním hledání. Nicméně je dobré, že komentáře se ujal sám Gott a ne vypravěč. Průměrný pořad, který ale má jedno plus, což je fakt, že se snaží s božským Kájou pracovat jinak než asi většina pořadů o něm.