Sedmero krkavců

V téhle adaptaci bohužel není pořádně komu fandit, většina postav je nesympatických. Matka Hlaváčová  je učiněná mrzoutka, přísná, nesoucitná, neustále se staví do role oběti a obviňuje ostatní z toho, čím se nejvíc proviňuje sama ("všichni myslíte jenom na sebe, na cizí bolest nemyslíte"). Pak tu máme prince Dlouhého, který nedělá nic jiného, než že v jednom kuse civí na krkavce na okně, a jeho sestru Chýlkovou, co nesnese, když ji cokoliv/kdokoliv připraví o jeho pozornost. Nelze si nevšimnout toho erotického nádechu jejich vztahu (jak slizce se ona lísá k princi, stejně tak potom poskok Chrt k ní...), to se mi zdá do pohádky krajně nevhodné. Za ještě méně vhodné považuju, aby se v pohádce pro děti krvavě vraždilo dýkou... to už je příliš. Vlastně dost pochybuju o tom, že by se nějakému dítěti tahle pohádka mohla líbit. (Pro koho ale potom je?) Navíc se velká část děje odehrává v zámku bůhvíproč plném babizen, nuzáků, otrhanců a ztracených existencí s pokřivenou postavou i charakterem. Dále mi nesedl varhanní doprovod, podivoval jsem se nad nelogičnostmi v ději (Chrt pronásleduje prince na koni pěšky) i v hlavách protagonistů (princ křičí na němou: "Tak promluv přece, prosím tě!") nebo nad nepravděpodobnými dialogy (Bohdanka: "Zradila jsi mě, vodo, zradila!" - Voda: "Jak chceš..." – to se opakuje asi desetkrát). O čtvrtstoletí dříve natočil stejný režisér tuto pohádku jako studiový televizní film, a ačkoliv ani to není žádná zvláštní podívaná, stojí v mých očích o dost výš (tehdy ovšem Bohdanka neměla rodiče, nýbrž chůvu, zato byl naživu král). "Zabili jste chléb!" (29.08.2023)

Při vyslovení názvu "pohádky" mi na mysl vytane otřesná vzpomínka na Ivanu Chýlkovou "vraždící za plachtou ubohou dívčinu" a následně zakrvácená ruka oné nebožky, necitlivě plandající z dřevěných nosítek. Plus ještě ta hrůzunahánějící hudba. Netvrdím, že je to špatný film, ale svému dítěti bych to coby pohádku na nedělní odpoledne rozhodně nepustila. (06.10.2010)

Sedmero krkavců není ani pohádka, natož rodinný film. Je to drsná středověká legenda. Kdyby bylo dnes něco podobného natočeno s dokonalými triky a označeno nálepkou fantasy, možná by byly reakce zcela opačné. Netvrdím, že premiéra krkavců na Štědrý den byla šťastná volba (mně bylo zhruba 13 let, rodiče film nevydýchaly, ovšem já si s očima navrch hlavy lebedila). (31.08.2012)

Úvod s chlebem je afektovaný a hloupý. U Němcové synové tahají matku za sukni a křičí po chlebu, u Grimmů dokonce zapříčiní, že jejich právě narozená neduživá sestřička nemůže být pokřtěna (sic), ovšem v této verzi lze prokletí vysvětlit snad jen těhotenskou depresí. Potom následuje putování Bohdanky, při němž ji zcela bezdůvodně svádí z cesty voda a vítr. Alespoň že druhá polovina se svým napínavým dějem se povedla a že na Máriu Podhradskou je zde radost pohledět. (16.07.2018)

Pěkný příběh, pohádka ve svém původním významu. Překvapuje mě, jak je podhodnocená. Chápu, že u diváků očekávajících moderní laskavou pohádku pro děti moc nezabodovala, ale spousta podobně laděných je tady hodnocena velmi dobře, např. Čarodějův učeň od Zemana. Více se rozepisovat nebudu, jen bych opakoval již vyřčené - přečtěte si komentář uživatele Sportovec, pod který se v plném rozsahu podepisuji. (10.11.2013)