Lovely.Bones

Bez sentimentu nejslabší film, co jsem letos na FebioFestu viděl. Upřímně nesnáším, když jsou lidé v kině na mobilech ale tady jsem to taky nedával. Mám rád pomalé filmy, ale ta pomalost musí mít nějaký účel. Tohle bylo pomalé z nějakého mně neznámého důvodu, a už vůbec ta pomalost nepomáhala už tak řídkému ději, který žádnou zápletku vlastně nemá. Navíc je to naprosto směšné a tak triviální, že jsem se si několikrát v průběhu filmu řekl: "Jako vážně?". Ta jedna hvězda je za Michelle, která i přesto, že ve filmu nemá absolutně co hrát, tak tomu alespoň něco dává (jinak by to působilo jako studentský film natočený za 30 dolarů) a celkové vyznění filmu, které se snaží sice poukázat na problematiku chudoby ve Státech. Takže, i přesto, že to režisér myslel asi dobře a Michelle si myslela, že dělá nějaký festivalový super film, tak je to teda upřímně strašně moc slabé a nudné, takže si nedokážu představit jediného člověka, kterému bych to mohl doporučit.

Možná jsem přehnaně pozitivní skrze to, že jsem to viděl v původním znění se skvělým Baldwinem v hlavní roli. Celou dobu, co jsem na to koukal jsem se ale nedokázal odtrhnout od myšlenky, jak je možný, že vznikly dva vlastně stejné filmy od dvou různých studií 2 roky po sobě. Je to vlastně Storks (Čapí dobrodružství) roku 2017. A nic jiného. Takže, jestli si chcete dát variaci na to, co jste viděli vloni, Mimi šéf je tu pro vás. Stejně vtipné (opět, v originále), stejně roztomilé a pravděpodobně stejně nevyzpytatelné pro všechny, co už svoje mimina mají.

Stephen Chbosky (autor knihy a režisér filmu The Perks of Being a Wallflower) se tentokrát zhostil cizího materiálu, kterým je kniha Wonder od Raquel J. Palacio. Příběh je trochu jiný, než by se z traileru dalo předpokládat. Celý dvouhodinový film se totiž netočí jenom kolem hlavního hrdiny, malého chlapce Auggieho, co se narodil se znetvořeným obličejem a jde právě do školy. Film často dělá kolem hlavní příběhové linie zatáčky za vedlejšími postavami a ukazuje nám jejich příběhy. To je chytrý a příjemný element, který nám celý film lidsky přiblíží. Ideální film, pokud si chcete trochu poplakat. No, “trochu” znamená v mém případě čtyřikrát a nebudu se divit, když klidně i vícekrát. Na druhou stranu mi žádná ubrečená scéna nepřišla vyhrocená nebo nepřirozená. Všechno bylo skutečné a lidské. Hrají Owen Wilson, Julie Roberts a Jacob Trembley. Oscarová nominace za make-up je třešničkou na dortu.

Definice romantického dramatu 21. století. Pomalé, občasně melancholické drama o vztahu, který začal na Tinderu. Syrové, plné emocí a skutečných lidských událostí, které dříve nebo později v každém vztahu nastanou. Chemie mezi Nicolasem Houltem a Laiou Costou funguje skvěle a věříte jim každý společně strávený den. Upozorňuji dopředu ovšem na velký počet nadávek a explicitních sex scén, které ale dobře zapadají do celého tématu “reálného vztahu”. Jeden z nejlepších indie filmů roku.

Maďarská umělecká romantika sice nezní jako velký tahák, ale můžu vám zaručit, že se jedná o nejvýjimečnější film loňska. Tichá intimní romantika se odehrává na jatkách. Vedoucí jatek se znetvořenou rukou přijme novou kvalitářku masa, která má sociální fobii. Při psychologických testech ovšem zjistí, že sdílí svoje sny. Na tomto bizarním základu započnou netradiční vztah. Režisérka Ildikó Enyedi nádherně vyobrazila atmosféru jatek, kde se smrt a utrpení nejeví pouze atmosféricky, ale též vizuálně, tudíž dopředu varuji lidi se slabší povahou. Režisérka též skvěle zachytila vztah netypického páru. Slovenská rodačka Alexandra Borbély, která za roli dostala Evropskou filmovou cenu pro nejlepší ženský herecký výkon, je naprosto dokonalá. Nejzajímavější snímek loňska a zároveň oscarový kandidát (a můj favorit) v kategorii nejlepšího cizojazyčného filmu.

Romantická komedie 21. století v opravdovém slova smyslu. Populární americký stand-up komik pakistánského původu Kumail Nanjiani si v tomto filmu zahrál sám sebe. Děj se odehrává v letech 2006 a 2007, kdy potkal svoji budoucí manželku Emily (hraje Zoe Kazan). Po seznámení a nějaké době společného chození Emily ovšem skončí v nemocnici a upadne do kómatu (což není spoiler, protože je to v traileru). V ten moment se na scéně objeví rodiče Emily (bravurně zahráli Ray Romerem a Holly Hunter). Společně se skutečnou Emily napsal Kumail scénář a dostali za něj zaslouženou nominaci na Oscara. Pokud se chcete upřímně zasmát, poplakat a rozněžnit, tak je Big Sick jasnou volbou. Divácky nejpříjemnější film loňska.

Vynikající intimní portrét reality americké nižší třídy. Skutečným faktem, kterým se film inspiroval je, že více jak jedno procento Američanů žije jednu výplatu od vystěhování. Režisér Sean Baker mě odrovnal již svojí předešlou Transdarinkou a s The Florida Project rozhodně nezklamal. Příběh se odehrává v rodině, kterou tvoří matka s dcerou. Žijí v motelu na dohled od Disneylandu na Floridě (odtud název The Florida Project). Film pojednává o jejich životních obtížích, ale i o světlých momentech. Oprsklá dcerka žije volně v okolí motelu a matka dělá vše, co může, aby každý týden mohla manažerovi hotelu (William Dafoe, který za roli získal oscarovou nominaci) zaplatit 35 dolarů za ubytování. Nejkrásnější vyobrazení skutečného života a skutečných lidí.

Můj první Joachin Trier a rozhodně zaujal. Doufám, že šance na nominaci na Oscara (Thelma je letošní reprezentant Norska na Oscary) jsou alespoň trochu reálné, jelikož by si tento film opravdu zasloužil větší hype. Soundratck nadupaný, scénář napínavý k prasknutí, kamera nádherná a hlavní herečka naprosto skvělá. Ale pozor, jedná se o art. A o takový ten "pomalý art film". Takže nic komerčního. Doporučuji si toho o Thelmě zjistit co nejméně a nechat se pozřít hutnou atmosférou rodinného křesťanského dramatu s hororovýma prvkama. A samozřejmě, viděl jsem to v předpremiéře na festivalu Mezipatra, takže ano, je tam lesbická pod-zápletka. Pro děj relativně podstatná, stopáže je jí ovšem věnováno překvapivě málo. Thelma je skvělý severský melancholický art, a jestli vám tahle poslední věta zněla lákavě, tak jí určitě můžu doporučit.

Viděli jste film Bubliňák z roku 2001 s Jakem Gyllenhaalem? Tak si představte sexy 18-ti letou černošku v hlavní roli (k mému překvapení jsem později zjistil, že se jednalo o herečku, co hrála Rue v Hunger Games. Hezky se nám to holka vyklubala) a trochu toho Johna Greena (autor knih Papírová města, Hvězdy nám nepřály a dalších) a máte to. Všechno, úplně všechno. Hlavní zbraní tohoto filmu jsou hlavní dva představitelé. Amandla Stenberg má obrovské charizma, je krásná a má před sebou velkou budoucnost. Nick Robinson byl sympoš od pohledu už v Králové léta a v Jurského světa. Přesně jsme všichni věděli, že dříve nebo později bude hrát v těhlech filmech. Ale sluší mu to tady a role mu sedne. Maminku hlavní hrdinky hraje Anika Noni Rose, kterou také znáte (i když, v Čechách vlastně asi ani ne) jakožto velmi výrazná a charakteristický hlas Tiany z Princezny a žabáka. Škoda prostě toho předvídatelného konce. Se znalostí pár filmů o izolacích se dá dost jednoduše předpovědět. Vztah mezi Ollym a Madeline je hodně aktuální a přesně takhle v dnešní době vznikají. Nedivte se prosím, že má ten vztah až moc rychlý spád. Za jednu probdělou noc psaním si se dva dnes o sobě dozví víc, než za týden randění. Věřte mi. Není to tak dobré, jako Teď a tady, ale pro mě to bylo furt lepší než Hvězdy.

|| Slavnostní předpremiéra v Premiere Cinemas Hostivař za účasti Gabriely Míčové a Kláry Melíškové ||