Trpas

Po zhlédnutí filmu Děti úplňku mi bylo hodně těžko. Převládající emoce u mě byly úzkost a děs. Děs, že těm dětem asi nikdy neporozumíme, protože základní komunikační kanál zůstává uzavřen. Nedovedu si představit, že bych něco takového vydržela. Nikdy nekomentuji příspěvky ostatních, ale zde se musím ohradit. Nikdo, kdo toto nezažije na vlastní kůži, by neměl hodnotit chování rodičů. Ani snad rodiče jiných autistů, protože z dokumentu a dostupných materiálů je patrné, že míra postižení je u každého jedince jiná. A ve filmu rozhodně nemůže a není zachyceno vše. Jejich vyznání byla naprosto upřímná, odzbrojující a nadmíru lidská. Nesmírně si jich za jejich odvahu vážím a paní režisérce děkuji za silné téma nutící k zamyšlení.

Originálně uchopené detektivky od A. Ch. Trvalo mi asi 10 minut, než jsem si zvykla a přestala porovnávat Angličany a Francouze. Skvělý výběr hlavních hrdinů, skvělý humor, skvělé dialogy a kouzelně prostá sekretářka. A také krásné barvy.

V sobotu večer jsem se dobrovolně rozhodla podívat na tuto Legendu, která se vrací. Asi mám masochistické sklony,protože jinak si tento zkrat nedovedu vysvětlit.Sem tam mám neodolatelnou touhu potrápit sama sebe. A dostalo se mi co proto. Dobře mi tak. Bylo to snad ještě horší, než jsem čekala. Co jen to se sebou ta Helena provedla? Je mi vždycky smutno, když vidím někoho takhle trapně (Být stále mlád, to bych si přál!) zestránout. Nevím, jak velikou odměnu členové proty dostávají, ale stojí to za to? Někdo, kdo má alespoň kapku hudebního sluchu musí trpět. Natož pak muzikanti a zpěváci. No jo, prachy jenom prachy nečekají, jak po nich sáhneš, už tě mají! Celkový dojem: TRAPNÉ