majky19

Tak tohle bylo opravdu velmi povedené. Myslím si, že snímku maličko uškodila nebývale dlouhá stopáž, ale i tak se jedná o vynikající film, mapující stěžejní okamžiky kariéry rokenrolového krále Elvise Presleyho. Oba protagonisté v titulních rolích, jmenovitě Austin Butler v roli Elvise, a Tom Hanks v roli proradného manažera, plukovníka Toma Parkera se zhostili svých úloh znamenitě, a výsledkem je vskutku skvělá podívaná. Sledujeme zde nejen raketový vzestup Elvisovy hvězdy, ale i jeho pády a peripetie, s nimiž se během své kariéry musel také umět vypořádávat. Sledujeme zde mj. jeho obdiv k černošské hudbě, potažmo B.B. Kingovi, který jeho kariéru rovněž velmi ovlivní. Registrujeme zde peripetie, s nimiž se mladý Elvis musel potýkat zejména díky svého exhibicionismu, který takřka pravidelně předváděl na svých koncertech, přičemž tyto kreace fanoušci (a hlavně tedy fanynky) milovali, ale politická scéna naopak nenáviděla a dávala to Elvisovi často pořádně najevo. Nesledujeme zde ovšem cestu plnou úspěchů, ale i osobní prohry a tragédie, když se např. Elvisova matka postupně upije k smrti a Elvis se z této rány v podstatě nikdy pořádně nevzpamatuje. Krátce zmíněna je zde i jeho služba vlasti v Západním Německu, konkrétně ve Friedbergu, kde se seznamuje i se svou budoucí ženou Priscillou. Tím, jak Elvis stoupal v žebříčku popularity, se stal postupně mj. nejlépe placeným hercem Hollywoodu, a jeho osobnost se začala dělit do několika kategorií - Elvis rebel, Elvis hvězda, Elvis marketingový produkt. Když je svého času jeho kariéru na určitém ústupu, (v čase "beatlemánie"), hledá cesty, kterými by se mohl vydat dál. Na pozadí těchto momentů se samozřejmě dějí i důležité historické momenty nejen v kontextu Spojených států, ale i celosvětově, kdy je při atentátu v Dallasu zavražděn prezident Jack Kennedy. Elvis rovněž touží o koncertním turné za mořem, namísto toho ovšem na popud svého manažera Parkera zpívá v hotelu International. Uspořádáno je rovněž turné po 15 městech USA, které má rovněž nebývalý úspěch, je organizován i satelitní koncert, který je přenášek do mnoha států světa, a Presley je v tomto směru rovněž průkopníkem. Ovšem úplně všechno šťastné není, a při jeho oddanosti hudbě a publiku je zanedbávaná a přehlížená zejména rodina, přičemž Elvise opouští jeho žena i s dcerkou. Elvis si postupně vytváří závislost na prášcích i alkoholu a začíná se ve svém světě ztrácet a postupně chřadnout. Vyvrcholí to jeho zdravotním kolapsem a následným rozchodem s manažerem Parkerem, o němž zjišťuje, že je podvodník, který ho dře z kůže a vydává se za někoho, kým vlastně ve skutečnosti vůbec není. V podstatě až na samém konci filmu Elvis i po rozhovoru s domnělým plukovníkem Parkerem zjišťuje, jaký z něj všichni po celou jeho bohatou kariéru měli profit a jak na něm "rejžovali" všichni, dokud to šlo. Ačkoliv byl Elvis již ke konci svého velmi mladého života velmi zesláblý, opotřebovaný a zničený všemi okolnostmi i divokým životním stylem, tak je úžasné, s jakým odhodláním, úctou a láskou k posluchačům odzpíval své poslední vystoupení. A ta závěrečná scéna je jedním slovem úchvatná. Ostatně jak to bylo i uvedeno v závěrečných titulcích "Král zemřel, ale jeho vliv trvá dál". Tolik tedy pár slov k samotnému snímku, a nyní tento film uzavřeme. Snímek Elvis mě velmi oslovil, a opět jednoznačně ukázal, že lidé, kteří mají úspěch, kteří žijí na první pohled pohádkový a ničím nenarušený život, tak jsou také jenom "obyčejní lidé", kteří mají svoje chyby, své starosti a problémy, s nimiž se každý z nás potýkáme dnes a denně. Současně rovněž velmi záleží na tom, kým se obklopujeme, koho si pustíme k tělu a jak náš život tito lidé obohatí (jak v pozitivním, tak negativním smyslu). A také tento film mj. ukázal to, že úspěch a sláva je jenom jedna z mnoha proměnných, které se v životě populárních a společensky známých lidí vyskytují. Zkrátka, že nic není a ani nemusí být tak ideální a skvělé, jak se to na první pohled může jevit. Tento film byl opravdu velmi kvalitní, slušela by mu možná trošku kratší stopáž, ale ani tak to diváka v žádném případě nebude nudit. Snímek hodnotím na 80 %.

Z mého pohledu se jedná o velmi dobrý a povedený film, který byl současně celovečerním debutem režisérky Ireny Pavláskové. Docela je překvapující, že tento film, který je plný negativismu a v plné nahotě ukazuje v podstatě to nejhorší, co v lidech je, tak že tento snímek byl vůbec cenzory povolen. Ale přece jenom, revoluce byla už blízko, takže i cenzura již nebyla zřejmě tak rázná... V každém případě je nutné ocenit výběr herců, a to nejen v titulních rolích, ale i v těch menších, zato však neméně důležitých. Výkon Ivany Chýlkové v roli Dany byl jedním slovem ohromující, a myslím si, že pí. Chýlková je v současné době zcela po právu jednou z nejlepších českých hereček, které mají na kulturní scéně v podstatě neotřesitelnou pozici. Ztvárnila celou řadu výborných filmových, televizních a seriálových rolí a v podstatě všude, kde se objevila, tak excelovala. A o tomto filmu to platí zrovna tak. Samozřejmě že jsou místa, která působí až absurdně, např. fingovaná, řekněme až recesistická svatba s Milanem (Karlem Rodenem), ale kdo viděl Kolju od Jana Svěráka, tak toho už asi nic nepřekvapí. V každém případě ta proměna z celkem nevinné, nesmělé a neatraktivní dívky, (nebál bych se použít příměr ošklivého káčátka) v takou semetriku, manipulátorku, která se vůbec ničeho neštítí, tak to je opravdu silné kafe. A nejsmutnější na tom je, že takových lidí běhá všude kolem nás celkem dost, a na první pohled je ani vůbec nemusíme poznat. V tomto směru je důležité umět si zachovat zdravý selský rozum, dávat si pozor na to, s kým se stýkám, nevycházet každému ve všem beze zbytku vstříc, ale naopak se snažit udržet si přirozený odstup a nadhled. Často to totiž dopadá tak, že když manipulátorovi vyjdete vstříc a nabídnete mu pomyslný prst, tak vám ukousne celou ruku. A čím víc dobré vůle a ochoty prokážete, tím víc po vás ještě bude požadovat. A nakonec se všechna ta dobrá vůle, ochota, vlídnost obrátí tvrdě proti vám. A to si myslím, že tento film ukázal velmi důsledně. A samozřejmě je důležité také nedávat na první dojem, protože lidé se vyvíjejí (a ne zrovna vždycky k lepšímu) a nejlépe člověka poznáte ne v období, kdy je všechno ideální, bezproblémový ale přesně naopak, tedy v krizi a zátěžových situacích. Snímek se mi velmi líbil a hodnotím ho slušnými 80 %.

Musím říct, že na tento film jsem se velmi těšil, už zveřejněné trailery na mě udělaly dobrý dojem a měl jsem od tohoto filmu poměrně vysoká očekávání a ta byla beze zbytku naplněna. Slovy Jana Kollera v tom památném rozhovoru s Vaškem Tittlebachem: "Byl to krásný zážitek a bylo to vyšperkovaný". Je to opravdu unikát, jak se Honza Koller dokázal prosadit, a dostat se ze Smetanovy Lhoty do profesionálního fotbalu, nejprve tedy do sparťanského béčka a následně i do A týmu. I přes nesnáze a ústrky, které ho následně ve sparťanském áčku potkaly, zejména v souvislosti s Horstem Sieglem, se mu podařilo všechny nepřízně osudu zlomit, klub zřejmě ve správný čas opustit a vydat se na zkušenou do zahraničí. A právě zde se začíná psát fenomenální příběh českého Honzy, který i přes veškeré počáteční problémy a peripetie se nevzdává, a i navzdory pochybnostem všem kritikům zavírá ústa a postupně ukazuje, jaký potenciál v něm vlastně je. Navíc se zlepšuje zápas od zápasu a stává se klíčovým hráčem, což předvede zejména hned na začátku zahraniční anabáze v Lokerenu a následně i v Anderlechtu Brusel. Jeho statistiky jsou ohromující, vévodí střeleckým tabulkám, sbírá cenu za cenou, a to nejen v Belgii, ale také coby nejlepší Fotbalista roku České republiky. Snímek evokuje nádherné emoce, jedná se o velmi zdařilý průřez Honzovou kariérou, kde sledujeme postupně všechny Kollerovy štace a významné okamžiky jeho fotbalového života. Nezapomíná se zde ovšem i na Kollerovu reprezentační kariéru, která byla rovněž ohromně úspěšná, o čemž svědčí fakt, že je jedná s 55 zásahy o nejlepšího střelce v historii české reprezentace, a upřímně moc nevěřím tomu, že tento rekord v dohledné době někdo dokáže překonat. I tyto mezníky jsou zpracované velmi hezky a přehledně a upřímně mě některé záběry alespoň na krátkou chvilku vrátily do bezstarostných dětských let, kdy jsme s mým otcem s nadšením sledovali každý zápas reprezentace, protože tehdy to ještě opravdu byla výborná podívaná, neboť naše mužstvo bylo tenkrát velmi silné a napěchované skvělými hráči, kteří byli navíc oporami ve svých klubech a byli tak tahouny i na té reprezentační úrovni. Člověk si najednou uvědomí, jak to krásné a bezstarostné období hrozně rychle uteklo a že realita toho dnešního světa už je zase úplně někde jinde (těžko říct jestli bohužel, nebo bohudík). Silné zážitky ve mě vyvolaly zejména záběry z evropského šampionátu v Portugalsku v roce 2004, které bylo ze strany české reprezentace to nejlepší, co přinesla "zlatá generace" pod vedením kouče Karla Brücknera, a v paměti dodnes zůstává (a určitě nejen mně) zejména ten fenomenální mač s Nizozemci, kde naši hráči dokázali nepříznivý vývoj zápasu otočit, a ze stavu 0:2 nakonec bylo ohromné vítězství 3:2. Tohle jsou zkrátka zážitky, na které se nezapomíná a které i dnes dokážou fotbalového fandu dojmout. Do dokumentu se podařilo zakomponovat celou řadu osobností, které byly pro Kollerovu kariéru stěžejní, a to nejen z okruhu jeho rodiny, ale setkáváme se zde i s jeho spoluhráči z reprezentace, s trenéry a spoluhráči z jednotlivých zahraničních angažmá, kde Honza Koller působil. Jediný, kdo mi v tomto dokumentu upřímně chyběl, byl reprezentační trenér Karel Brückner, který národní mužstvo dlouhou dobu vedl, a jehož výsledky patřily vůbec k těm nejlepším a fanoušci na ně jistě rádi dodnes vzpomínají již s určitou dávkou nostalgie. Reprezentační útočná dvojka Koller-Baroš byla svého času nezastavitelná, a není divu, že důležité zápasy stály a padaly právě na nich (viz právě třeba již zmíněné EURO 2004). Tohle už zřejmě dneska nikdo nepřekoná, ale rád bych se mýlil. Zkrátka a dobře, tento snímek je svým způsobem pohádkou o českém Honzovi, který dobyl fotbalový Olymp a i přes všechny ty velké úspěchy stále zůstal tím skromným a pokorným klukem ze Smetanovy Lhoty. A to je nejen v dnešní době velmi cenné, protože tyto dobré vlastnosti u lidí většinou buď vůbec nejsou a nebo postupně bohužel vyšumují do ztracena. Což je samozřejmě velká škoda. Tento film je zároveň svým způsobem poselstvím, že se člověk ani v nepříznivých situacích nesmí (nebo by se alespoň neměl) vzdávat, musí jít neúnavně a houževnatě za svým, a díky píli, poctivé práci, sebeobětování je možné dosáhnout kýžených cílů a výsledků. Hodnotím tento snímek jednoznačně stoprocentně a doporučuji zhlédnout všem, a to nejen fotbalovým fandům.

Tento dokument mě opravdu velmi zaujal a musím říct, že je vskutku velmi pěkně a přehledně zpracovaný. Sledujeme zde nejen obdivuhodnou pracovní dráhu legendárního Jeana Paula Belmonda, ale setkáváme se v tomto dokumentu i s lidmi, kteří ho celou jeho kariéru provázeli a měli vliv nejen na jeho profesní, ale i soukromý život. Forma zpracování je vhodně zvolená, jedná se vlastně o "road movie" a návštěvy míst, která byla s Bébelovou kariérou bezprostředně spojená. Divák se tak zde dozví nejen to, co předcházelo vzniku toho či onoho snímku, ale mj. např. i to, že v řadě kaskadérských kousků šlo Belmondovi bez nadsázky o život, protože tato akční čísla dělal samozřejmě bez dubléra. To mě velmi zaujalo např. u jeho snímků "Muž z Ria" nebo "Strach nad městem", kde nebyla o nebezpečné situace nouze, a Belmondo je přesto bez problémů a bez pomoci asistentů podstupoval sám. Velmi sympatické mi bylo i to, s jakým nadhledem, pokorou, skromností a humorem sobě vlastním o těchto situacích mluvil v tomto dokumentu, který výborně vedl jeho syn Paul Belmondo. Dále mě velmi zaujalo, že ačkoliv se jednalo o mimořádného a osobitého herce s obrovským talentem, tak že se nikdy nepovyšoval nad ostatními, byl stále svůj a k nikomu se nechoval přezíravě. I to je myslím důvod, proč o něm nejenom herečtí/režisérští kolegové, ale i nejbližší rodina a přátelé mluví tak pozitivně, a neshledávají na něm v podstatě žádné zásadní chyby. Kromě toho, že byl mimořádným filmovým hercem, který ztvárnil široké spektrum rolí, tak byl i velmi dobrým divadelním hercem, a i této etapě se dokument ve své druhé polovině věnuje, a i v tomto směru Belmondo zářil a získával si respekt a oblibu nejen u divácké obce. Myslím si, že kvalita člověka nezáleží na tom, co o sobě ten daný jedinec říká, ale zejména na tom, jaké jsou za ním výsledky jeho práce, čeho v životě dosáhl, jaký je člověk a jak se mj. chová k druhým lidem. Myslím si, že Belmondo je jednoznačně důkazem, že i člověk, který je mimořádně talentovaný, šikovný a sbírá vavřín za vavřínem, tak může zůstat pokorným člověkem, který má úctu a respekt k druhým, přestože je každý samozřejmě z úplně jiného těsta. Vždycky jsem si takových lidí vážil, za které mluvily činy a výsledky jejich práce, a ty jsou u Belmonda neoddiskutovatelné. Když vloni Belmondo zemřel, bylo to mi upřímně velmi líto, ale velmi si vážím toho, že skrze jeho bohatou a skvělou tvorbu si ho můžeme stále připomínat. Právě jeho ohromné dílo mu zajistilo nesmrtelnost a jeho filmy nás tak mohou i nadále provázet. Jeho snímky jsou rovněž výborným lékem na špatnou náladu, protože on ji dokáže v podstatě v mžiku (alespoň částečně) vylepšit. Dokument byl vynikající a hodnotím ho jednoznačně stoprocentně.

Vcelku obstojná televizní detektivka, v níž se představilo hned několik předních českých herců v čele s Luďkem Munzarem, Jiřím Zahajským nebo Josefem Langmilerem. Místy je to občas zdlouhavé a utahané, ale rozhodně se na to dá dívat a dá se říct, že byly natočeny už horší televizní inscenace. Zaujme zejména velmi dobrý výkon Luďka Munzara v roli vyšetřovatele a závěrečná rekonstrukce, při níž jsou shromážděni všichni podezřelí a následně jsou všechny nitky případu rozpleteny a případ vyřešen. Závěr trochu připomíná (samozřejmě s jistým nadhledem) vyšetřování á la Hercule Poirot. Myslím si ale, že byly natočeny i lepší detektivky, a proto tento televizní film hodnotím na 40 %.

Vcelku povedená televizní detektivka, kterých bylo v osmdesátých letech natočeno poměrně dost. Vyšetřují se zde dvě podezřelá úmrtí dvou mužů, a jistý se nemůže být v podstatě nikdo ničím, protože každý měl svým způsobem nějaký motiv jeden či druhý zločin spáchat. Zaujmou zejména obě hlavní role vyšetřovatelů, s charismatickými herci Eduardem Cupákem a Svatoplukem Matyášem. Inscenace se mi líbila a hodnotím ji na solidních 60 %.

No, upřímně řečeno, měl jsem od tohoto filmu trochu vyšší očekávání, ale v žádném případě mě tento snímek ani nezklamal. Samozřejmě, z dílny režisérky Agnieszky Holland přišly daleko lepší počiny, které si vysloužily i nominace na Oscara, ale i tento snímek má něco do sebe. Zaujme zejména tím, že divák v podstatě po celou dobu nemůže jednoznačně říct, zda je hlavní hrdina - Jan Mikolášek jednoznačně kladnou nebo zápornou postavou. Záleží to na mnoha úhlech pohledu a každý divák si na to zodpoví po svém, a každý bude mít tu svou pravdu. Sám jsem o Janu Mikoláškovi do této chvíle vůbec neslyšel a i proto jsem neváhal zhlédnout tento film Agnieszky Holland, jejíž tvorbu mám velmi rád. Myslím si, že snímek dobře zachycuje stěžejní životní mezníky léčitele Jana Mikoláška a poukazuje nejen na jeho léčitelské schopnosti, ale i na jeho rozporuplnou osobnost. Jak jsem již uvedl, je velmi obtížné o Janu Mikoláškovi říct, zda byl jednoznačně dobrým, nebo špatným člověkem, osobně bych řekl, že pravda je asi někde mezi. Je nutno říct, že Mikolášek prožil v podstatě obě světové války, zažil nacismus, komunismus, i období krutých padesátých let, která se mu málem stala osudnými. Krom toho samozřejmě léčil různé klienty, a to často i velmi kontroverzní osobnosti, mezi jinými tajemníka Adolfa Hitlera Martina Bormanna, což mu na sympatiích mezi lidmi jistě rovněž nepřidalo. Nutno ale zase na druhou stranu dodat, že pomáhal těm, kteří si sami pomoci nemohli, finančně podporoval sirotčince a dětské domovy, posílal nemocné děti na zdravotní pobyty k moři nebo do hor, tedy z tohoto úhlu pohledu za ním bylo jistě i mnoho dobrého. To, co mi v tomto filmu vadilo hodně, byly zejména opakované homosexuální scény. Myslím si, že samozřejmě na tento aspekt ve filmu poukázáno být mohlo, ale bohatě by stačila jedna kratší scéna, nikoliv čtyři v krátkém časovém sledu. Zase takový prostor si Mikoláškova homosexualita určitě nezasloužila. Herecké výkony obou Trojanů byly výborné, mladý Josef Trojan (v roli mladého Jana Mikoláška) jako by z oka vypadl svému otci, a Ivan Trojan v roli dospělého Jana Mikoláška byl jedním slovem skvělý. Myslím si, že Ivan Trojan v každém svém filmu, nebo i televizní inscenaci jasně ukazuje, proč je momentálně jeden z nejlepších a nejpopulárnějších herců v České republice a proč je jeho herecký talent tak žádaným zbožím. Ačkoliv to není úplně film, který bych si chtěl znovu s chutí pustit, rozhodně mě nezklamal a hodnotím jej na slušných 60 %. A určitě, pokud budu mít chuť, tak si o Janu Mikoláškovi ještě něco v budoucnu prostuduji.

Z mého pohledu poměrně zdařilá detektivka s velmi kvalitním hereckým obsazením. Sledujeme zde vyšetřování vraždy, kdy pachatelem může být v podstatě kdokoliv. Nejlogičtěji by vykonavatelem vraždy mohl být zřejmě někdo z páru - sestra Milada nebo řidič Hruška, ale vyústění je jiné, a možná i trochu překvapivé. Závěr byl velmi zdařilý, rekonstrukce kriminálního činu byla v této detektivce více než vhodná a odhalení pachatele bylo rovněž velmi dobře provedené. Zaujmou zejména výkony Petra Haničince, Hany Maciuchové a Gabriely Vránové, ale v zásadě všichni zúčastnění předvedli v tomto televizním filmu velmi dobré herecké výkony. A ten závěr mi trochu připomněl Hercula Poirota, kdy ve všech jeho případech je zvykem, že si všechny podezřelé přizve, a následně odhalí pachatele zločinu. Byla to dobrá detektivka, a hodnotím ji na 60 %.

Z mého pohledu je tohle o něco slabší film s Pierrem Richardem, ale dívat se na to určitě dá. Opět je to svým způsobem taková pohádka o tom, jak věčný smolař, kterému se nic nedaří, všechno na něj (doslova) padá, tak nakonec najde štěstí v neštěstí a v samotném závěru i ženu svého života. Patrně nejzábavnější pasáže celého filmu byly z té ztřeštěné soutěže "Paříž proti venkovu", kde namísto chytrých soutěžících z Paříže nakonec soutěží parta několika životních outsiderů, u kterých je na první pohled zřejmé, že ani proti venkovanům nebudou mít žádnou šanci. Mají ovšem "lídra" v podobě Alfréda (P. Richarda), který se v této roli najde, vede svůj tým od vítězství k vítězství a nakonec týmu vysoutěží miliardu franků. Je to takový film, který ani nenadchne, ani neurazí, ale myslím si, že byly natočeny i mnohem lepší a zábavnější snímky s Richardem, tady té zábavy a těch gagů je bohužel jako šafránu. Ale obsazení bylo dobré, a Anny Duperey to v roli moderátorky i Alfrédovy nastávající velmi sluší. Hodnotím na 40 %.

Tento snímek mi poměrně dlouhou dobu unikal a musím se přiznat, že mě v mnoha ohledech velmi zaujal zejména tím, jak některé situace a události jsou až děsivě aktuální i dnes. Díky tomuto filmu divák mj. pochopí, co vlastně George Orwell ve svém velmi známém románu Farma zvířat popisoval, na co blíže poukazoval a jakou roli zde hráli nejvyšší pohlaváři Sovětského svazu. Před sledováním tohoto filmu je vhodné, aby si divák pokud možno o dané problematice něco prostudoval, aby pochopil důležité souvislosti a fakta, ale i pro laika tento snímek nebude nesrozumitelný.  Titulní roli zde představuje mladý novinář Gareth Jones, který nevěří tzv. "sovětskému industriálnímu zázraku", nechápe, kdo tento podnik financuje a je odhodlán se vydat na cestu do Sovětského svazu a zrealizovat interview přímo se samotným Stalinem. Ačkoliv se potýká s celou řadou překážek, a loajalitu, pomoc a vstřícné jednání nemůže očekávat ani od lidí, kterým důvěřuje (zejména od proradného p. Durantyho). snaží se v tomto zvláštním světě nějak fungovat na vlastní pěst. Protože vyvstávají další nezodpovězené otázky a Jones zkrátka není ochoten všemu věřit, rozhodne se podniknout na vlastní nebezpečí riskantní cestu na Ukrajinu. A zde zjišťuje, že situace je daleko horší, než jak je to interpretováno v Moskvě a že všechno není ani zdaleka tak ideální. Setkává se zde se zbídačenými, hladovějícími lidmi, kteří se perou byť jen o trošičku jídla, a tyto momenty samozřejmě řadu z nich přivádí doslova k zoufalství. Pohledy na blouznící děti, lidi živící se kůrou ze stromů, zmrzlé mrtvoly nebo muže táhnoucího saně s mrtvými těly to jsou jen určité fragmenty, které nenechají zcela v klidu ani toho nejotrlejšího diváka. Je úplně hrozné, když si uvědomíme, jak politická, diplomatická a všeobecně společenská "smetánka" si žila v luxusu, hýřila a bavila se, a v kontrastu s tím miliony lidí na Ukrajině umíraly hladem a byly tímto způsobem decimovány. O to je obdivuhodnější, že se mezi všemi těmi lumpy (včetně p. Durantyho) našel člověk, který měl odvahu jít proti proudu a i za cenu vlastního života odhalovat pravdu a snažit se ji zprostředkovat světu.  Tento film mě ovšem zaujal nejen díky osobnosti Garetha Jonese, ale i z dalších úhlů pohledu. Mj. proto, že poukazuje na to, že Sovětský svaz, potažmo Rusko, se v podstatě za celých těch sto let od uplynulých událostí v podstatě vůbec nijak zásadně nezměnilo, nikam se ani politicky, ani mentálně neposunulo a kromě vydírání, zastrašování a válčení světu nic moc dobrého nepřineslo a nepřináší ani teď, budiž toho důkazem současná probíhající válka na Ukrajině. A opět, stejně jako skoro před těmi sty lety má tento konflikt na svědomí Rusko.  V tomto směru se mi vybavuje scéna, kdy se Gareth Jones baví s Adou Brooks, a tak mu vysvětluje, že historie se v podstatě opakuje v cyklech, stejně jako roční období. S tím se dá souhlasit, jen bych k tomu dodal, že v případě Ruska se během těch uplynulých sta let v podstatě nezměnilo vůbec nic, politická a i společenská mentalita se nijak nerozvinula a snad jen s výjimkou éry Borise Jelcina všechny ty situace dál probíhaly takřka kontinuálně. Nutno zde taky dodat, že ta etapa "demokratická" nebo možná restrukturalizační v podobě Jelcinovy vlády nebyla nijak úspěšná, neboť Rusko přivedla k faktickému bankrotu, a hlavně vygenerovala a vystřelila k moci Vladimira Putina, který v Kremlu vládne tvrdou rukou dodnes, a nic nenasvědčuje tomu, že by se na tom v dohledné době něco změnilo. A samozřejmě tento film poukazuje ještě na jeden důležitý problém, a sice na ten, že novináři jsou i dnes nejen v nedemokratických zemích za svou činnost pronásledováni, a v krajních případech jsou dokonce i fyzicky likvidováni. Pro příklad, jen do dneška bylo v Rusku za Putinovy vlády zavražděno více než 130 novinářů (viz odkaz zde:Ruští novináři čelí pronásledování i výhrůžkám, umírají po desítkách - Aktuálně.cz (aktualne.cz)), mezi nimi např. Anna Politkovska, nebo Boris Němcov, a těchto případů je daleko víc. Smutný příklad máme i ze Slovenska, v podobě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Tento film tak může být svým způsobem chápán i jako hold novinářům, kteří se i za cenu vlastního života nebojí odhalovat a zprostředkovávat pravdu, i když to mnohdy (a to nejen v dnešní době) není populární a hlavně pro některé "vyvolené skupiny" žádoucí. Snímek byl velmi dobrý, poučný i inspirující a hodnotím ho na 80 %.