PROCESOR

Tak fotbal nemusím, je to neskonalá nuda, třeba proti hokeji, to je doba, než to někam dokopnou a pak prásk míč je zpátky. Nicméně sem se u tohohle hodně bavil a myslím, že docela trefil hřebíček na hlavičku. Jen mezi námi, sám sem ho hrál za žáky.

Tak mluvit o hororu s medvědem je směšný i kdyby to tady všichni opakovali pořád dokola. Každému normálnímu uživateli musí být jasný, že je to dobrodružný snímek s trochou více krve a nějakými těmi lekačky. Víc z toho nikdo nevytříská, kdyby se nakrásně rozkrájel. Pod pojmem horor si představuji něco jiného. Takže máme tady přerostlého medvěda, který si hraje na honěnou s lidmi, kteří tam v tom lese nemají co dělat. A protože jsem se u toho královsky bavil, tak hodnotím poměrně vysoko.

Jsem hrdý vlastenec. Takže když jsem po delší době narazil na snímek z naší domácí tvorby, a ještě k tomu válečný pojednávající o 11. Československém pěší praporu, který hájil nejvíce ohrožený západní úsek v Tobruku, říkal jsem si, to bude něco. Ale jsem spíše zklamán. Je mi jasný, že se tady pracovalo s nějakým rozpočtem a nečekal jsem velkolepou bitvu, ale i na minimum prostoru se dá vytřískat napětí, který mi tady bohužel chybí. Když to srovnám s filmem The Wall, který si vystačil s jedním zraněným vojákem za zdí a imaginárním nepřítelem a jsou tam scény, kdy se napětí dá krájet. Tady když je útok, tak se vystačí s tím, že si vojáci zacpávají uši a pak četař proletí zákop s tím, kdo je zraněný. Když nejsou prachy na bojový scény, tak se měli soustředit na ten zákop a udělat z toho více psycho s důrazem na vykreslení jednotlivých postav. Kdo nezná, jak si tam naši vedli může nabít dojmu, že tam byl jeden srabík co utekl. Chápu, prostě mu jeblo nikdo neví, jak by se zachoval, ale pak je tam další, co okrádá svého mrtvého spoluvězně, tak nabude dojmu, že se tam naši moc nevyznamenali. Jestli to byl záměr tvůrců, tak se jim povedl. Hlavně mi tam chybí, jakýkoli příběh.

Po celém světě se rozšířila smrtelná, neznámá nákaza. Nikdo neví odkud se vzala, ale tam kde je koncentrace lidí vysoká, tedy ve městě, není bezpečno. Na samotě v lese, žije tříčlenná rodina, která přežívá díky pravidlům. Jednou v noci se k nim vloupá chlapík, který hledá zásoby pro svou rodinu. Když se ukáže, že není nakažený, dohodnou se, že spojí síly a budou bydlet spolu. Co se zpočátku jeví, jako dobrý nápad, navždy změní obě rodiny. Na scénu tak nastupuje, nedůvěra, strach, paranoia, zoufalství. Snímek ukazuje, jak se i z normální rodinky, pod vlivem děsivé vize a snahou o přežití stává monstrum. Něco co už s lidmi, nemá nic společného…

Běží poslední dny války v Iráku a na své misi je odstřelovač s pozorovatelem. Někdo postřílel dělníky při stavbě potrubí. Po nekonečných dnech, kdy se nic neděje, to jde sniper obhlídnout, že to byla chyba, se ukáže velmi brzy. Jeho dvojka pozorovatel mu běží na pomoc, ale přijde přesnými zásahy o vysílačku, vodu a je zraněný na noze. Stačí se ještě ukrýt za nedalekou zeď, když se na stejné rádiové frekvenci přihlásí nepřítel. A začíná psychologická hra. Výborně vykreslený stupňující se napětí na minimu prostoru, řadí tento snímek určitě k těm lepším.

Příjemná duchařina z nemocničního prostředí, kde ve druhým patře „něco je“ a vědí o tom jenom děti, kterým samozřejmě nikdo nevěří. Pár nočních nové sestry, aby začala pátrat po historii, co se vlastně stalo, dává tušit, že se k tomu „něčemu“ přiblíží víc, než je zdrávo. Budované napětí je ucházející.

Je tady snímek, který vypráví o mladíkovi, který narukoval moc brzy. I když věk má, tak je hrozně nevyzrálý. A pak je tady jeho kamarád, který slíbil jeho matce, že se o něj postará a kdyby něco, tak to něco jí sdělí. Bohužel to něco přišlo brzo a je neuvěřitelně děsivé. Navíc kamarád přísahal svému nadřízenému, že so o tom nikdo nikdy nedoví. A tak začíná šílené dilema, jak se zachovat. Po návratu do civilu, by nejraději zmizel, ale bude muset dostát svým povinnostem. A ty na sebe nenechají dlouho čekat. I když je to válečný snímek tak to není žádná střílečka. Spíše rozvleklý, utahaný, dávající důraz na emoce všech protagonistů. O rozhodnutí, které za Vás nikdo jiný neudělá.

I když budu vypadat hodně troufale, tak můžu říct, že sem tu slátaninu pochopil a přesto(právě proto) hodnotím, jak hodnotím. Šéfové kriminálek Maimi a Las Vegas si dali dostaveníčko v blázinci. Jeden chce od druhého kšeft na sanaci starého objektu, kde se léčili blázni. Hodně zajímavý námět a za mě promarněný potenciál. A protože je barák plný arsenu a jiných nebezpečných látek, tak se toho asi šéf nadýchal a začne slyšet hlasy, které mu říkají „Co tady děláš Gordne“ Tedy vážení, my máme jeden z nejlepších dabingů na světě, ale u tohohle sem dostával záchvat smíchu. Logiku scénáře nechápu, máme se bát nahrávky, když nevíme kdo je kdo a to bude vysvětleno až na konci? S!-Tak tam měl pan Gordon svůj pokojíček a léčil se tam.-S!BU BU BU!!! To je přesně ten tip snímku, kdy mysteriózní žánr přesáhne všechny ostatní a stává se z toho kravina.

Film o hrdinech, který není točený klasickým způsobem. Není plný klišé „ Dělal jen svou práci“ a záběry na americkou vlajku či kecy o ústavě. Je to film o druhý šanci v životě, o chybách a odpovědnosti, kamarádství a tvrdé práci. Řeší se tu nejzákladnější otázka mezi nebezpečnou-náročnou prací a osobním životem, ale tak nějak civilně, bez zbytečného patosu. Nesnaží se za každou cenu z nich dělat hrdiny. V okamžiku každého přijde doba, kdy se bude muset rozhodnout, jestli rodina či nebezpečná, ale respekt a uznání vzbuzující práce. Každej si to musí vyřešit sám. I když vždy za to zaplatí rodina. A medajle nikomu tátu či manžela nevrátí…..

Tak to byl horůrek přesně podle mého gusta. Sem fanda duchařin a tady si je užijeme do sytosti. A když k tomu přidáme jednu velkou fešandu v hlavní roli, je na co se dívat. Víc psát nechci, abych něco neprozradil.