Cermbo

Ve výsledku jeden z nejvíce přeceněnovaných kousků v žebříčku nejoblíbenějších filmů. Možná je to dobou, přece jen Drive má už 8 let od premiéry, nicméně povedené vlastnosti filmu bych to hledal těžko, snad jen soundtrack. Příběh průměrný, nudný, postavy nezáživné a věčně tichý hlavní hrdina mi taky nic neřekl. Popravdě nevím, čím má tento film vyčnívat, protože takový Kurýr, John Wick nebo 96 hodin je za mě úplně někde jinde. Dle vysokých hodnocení jsem očekával teda mnohem více.

Prostě dokonalost. Luxusně i epicky odvyprávěno a celá epizoda působí jako velké finále celého seriálu Black Mirror. Určitě spadá do TOP 5 nejlepších dílů.

Totální "mindfuck". Black Mirror má sice nastavenou laťku vysoko, ale tohle jsem nečekal. Netuším, kolik existuje interaktivních filmů, které jsou lepší či horší, jestli tenhle byl nebo nebyl první, ale pro mě rozhodně revoluční zážitek. Musím říct, že takové kolotoče jsem neměl ani u Interstellar, Loopera, Na Hraně Zítřka nebo Počátku. Nic víc netřeba dodávat, musíte zkusit sami. "Kdo za mě rozhoduje, kdo tohle dělá?! NETFLIX!"

Tarantino se po 4 letech od vydání posledního snímku vrací a v oblasti kinematografie tvoří (opět) nemalé vlny. Mezi fanoušky i diváky kvůli Tenkrát v Hollywoodu budou lítat hromy a blesky. Je zajímavé sledovat naprosto rozporuplné reakce diváků hovořící od naprostého zklamání a nejhoršího snímku, co kdy Tarantino vytvořil, až po naprosto nadšenecké recenze naopak tvrdící, že se jedná o jeho nejlepší film, případně nejvíce povedený od dob Pulp Fiction. A důvod? Tarantino opět experimentuje a nijak se netají tím, že točí hlavně pro sebe a přijímá každého, kdo se bude chtít k jeho večírku přidat. Všechny jeho filmy jsou totiž rozporuplný a hlavně jiný. Troufám si říct, že se prostě neopakuje ani nekopíruje svojí starou tvorbu za účelem zopakování úspěchu. Zkrátka Tenkrát v Hollywodu je režisérovo splněný sen a možná i dalších herců a to jestli se tenhle sen divákovi líbí nebo ne už je “divákovo problém”. Konec konců najde se dost kritických názorů i na Gaunery, Pulp Fiction, Kill Bill a tak dál. A teď k samotnému dílu. Popravdě se těm rozporuplných recenzím nedivím, protože rozporuplný je samotný film. Za mě - úžasný, svěží a povedený úvod, který Vás vtáhne perfektní kamerou, vizuálem, atmosférou i humorem a po krátké době si oblíbíte jak pány Ricka Daltona a Cliffa Bootha, tak i jejich herce Dicapria i Pitta, kteří oba odvádí opravdu špičkové herecké výkony. Pitt má štěstí, jelikož dostal sympatičtější postavu, která prostě táhne celej film a vždy, když se objeví na plátně, cejtíte radost, protože víte, že teď to zase bude stát za to. Ovšem ne, že by Dicaprio byl slabší, jeho postava rozhodně také bavila a zkrátka oba tomuto dílu dávají kouzlo, které by se slabším obsazením pravděpodobně tolik nefungovalo. Tohle duo se natolik povedlo, že po skončení jsem zkrátka neměl dost a popravdě bych si malinko přál druhý díl, či spin off, kde by se divák dočkal více Cliffa i Ricka. Na Margot Robbie v roli Sharon Tate se sice krásně kouká, ale to je tak všechno, o nějakém větším hereckém výkonu se nedá mluvit a ve výsledku byla celkem zbytečná. Chápu, že režisér chtěl ukázat takovou tu “růžovou atmosféru okolo”, ale tento prvek se dal zvládnout lépe a hlavně více záživněji. O camea zde není nouze, jen škoda že jsme si nemohli více užít Al Pacina, Madsena, Russela, případně samotného Bruce Leeho, jehož scéna s Pittem patří k nejsilnějším momentům. Bohužel po první hodině se zábavné tempo vytratí a vy se nemůžete zbavit dojmu, že tentokrát se opravdu dalo vyškrnout hodně scén, které nejsou záživné ani nijak příběhově důležité (zbytečně dlouhá návštěva Sharon v kině, nějaké řeči okolo natáčení filmů atd…) Ze 160 minut zkrátit na 120 a nikdo by se nezlobil, naopak by snímek sklidil trochu lepší ohlasy. Případně šlo potenciál využít mnohem lépe. V půlce filmu jsem se totiž dokonce začal obávat, aby se ve výsledku nejednalo o 3/5 záležitost, naštěstí mi finále výborně spravilo chuť. Každopádně začínám soucítit s Tarantinovo postojem “10 filmů a konec”, jde možná trošku cejtit, že nejlepší umělecká léta má za sebou. Život, natáčení filmů a atmosféra celého Hollywoodu tvůrci zkrátka zpracovali na jedničku. Ne každého to bude bavit od začátku do konce. Ale i přesto, že zde nenajdete žádný hlubší příběh případně pořádnou hlavu a patu, já se až na pár nudnějších a delších scén bavil. A kromě již zmíněných pozitiv či scény s Brucem Leem, nemohu nezmínit finále, které je zkrátka kapitola sama o sobě. Cejtíte tady starýho dobrýho Tarantina, který ve vás vyvolává emoce smíchu a zároveň hrůzy. V určitém momentě jsem si chtěl stoupnout a začít tleskat. Celkově posledních 30 minut je opravdu síla, tohle totiž opravdu nikde jinde nenajdete. Vysoce oceňuji, že se zde Tarantino vyhýbá moderním společenským trendům, které jsou bohužel součástí téměř každého mainstream filmu a které nebudu jmenovat. Oceňuju také, že je mu fuk co si o jeho tvorbě lidi myslí. Ve výsledku chápu negativní názory, nemělo to žádný hlubší děj, hlavu ani patu. Tenkrát v Hollywoodu je totiž film hlavně o atmosféře, královském scénáři a hereckých výkonech. Je to old school, v dnešní době defacto nový žánr, který prostě v dnešní době jen tak nenajdete. Nebudu lhát, první mé pocity z kina byly malinko hořké, protože jsem očekával porážku Pulp Fiction a té jsem se nedočkal. Ale na druhý den se mé dojmy uležely a teď mám dokonce takový pocit, že postupem let diváci víc odhalí skrytý kontex či plno vtipů a z filmu se tak stane další významný kousek! Rick fucking Dalton! Po dalším zkouknutí se dojmy uležely a bohužel musím prohlásit, že Tarantino má několik lepších filmů, Tenkrát v Hollywoodu je výborný dezert ale ne úplně ideální hlavní chod.

Jestli něco u filmů nenávidím, tak jsou to restarty/rebooty úspěšných či povedených značek, které prostě nic takového nepotřebují. Rebootovat s podobným příběhem a jiným nesympatickým obsazením, to je flusanec do ksichtu původním dílům. Nevzpomenu si na jedinej případ, kdy něco takového bylo k dobru a ani Kurýr Restart není výjimkou. V tomto případě se na to aspoň dá dívat.

I po 9 letech opět další sympatická jízda, která se vám prostě nemůže nelíbit. Byť bych Toy Story 4 neoznačil za nejlepší díl a měl bych k němu nějaké výhrady, tak vše krásně zapadne a emoce společně s humorem opět lítají vzduchem stejně jako motorkář (Hop?). Nakonec i ta absence pořádného záporáka nevadila, protože to prostě nefunguje jako další kopírka minulých dílů ale úplná nová cesta, která má opět něco nového a zkrátka něco do sebe.

Viděl jsem dost špatných, ale tam jsem měl aspoň vůli dokoukat do konce. Tady to opravdu nešlo, sorry...

Sorry hoši, ale tomuhle se ani nedá říkat film... Ono by to možná nebylo tak hrozné kdyby se stopáž zkrouhla přinejmenším na polovinu. Chtěl jsem dát odpad, ale jednu za snahu, první krok je totiž pořád krok.

Jako obrovský fanda Tarantina bohužel nemohu popřít pocity velkého zklamání. Celý snímek na mě působí jako lehce amatérský počin. Tarantinovo dialogy zde z velké části nefungovaly a spoustu povídání bylo trapné, nudné a nevtipné. Krom Kurta Rusella charaktery stály za nic a nebyly ani vtipné, ani zábavné. Konec konců Russell také zklamal, jeho potenciál nevyužit. Závěrečná honička nebyla špatná, ale chování a hlášky babských hlavních hrdinek byly opravdu cringe.

Byť jsem z nového provedení Spidermana a jeho představitele Hollanda původně vůbec nebyl nadšený, tak mohu říct, že až takové zklamání se nekoná. Herec je to důstojný, vtipný a dodává postavě Spideyho opět něco nového, co původní představitelé nenabídli. Zapojení do Marvelu, zpracování, spojení s Iron Manem, to vše se v rámci možností povedlo. Nicméně Homecoming jako takový určitě není nic extra. Snímek, který se spíš zaměřuje na dětské publikum (aspoň tak mi to připadá) ničím nijak nepřekvapuje, akční scény a efekty jsou průměrné, stejně tak příběh. O kvalitě emocí, humoru a celkového "grády pocitu" se případě Spiderman Homecoming oproti trilogii s Tobeym rozhodně nedá mluvit.