mirasul

Další moje oblíbená hravá skládanka, která se tak pěkně podobá mě blízkému stylu vymýšlení pohádek na dobrou noc, které se z jednoduchého příběhu postupně větví a košatí, občas je třeba něco vysvětlit, tak se vrátíme o pár týdnů nazpět, občas člověku vytane zajímavý nápad, tak to musí rychle něčím - jakkoliv bláznivým - přemostit, a nakonec je třeba to rychle ukončit, abych se zase našel a šel sám spát. Ale tady je prostě každý nápad originální, překvapivý a přitom do detailu propracovaný. Až si říkám, jestli nebylo škoda vyrobit tak pěkný kulisy, když se tam vždycky mihnou ve scéně trvající dvě vteřiny. Ale to je prostě ono.

Ach ty emancipované ženy prostě potřebují muže, kteří jim rozumí... Nechutný mistr Chrocht je vrchol. Prostě hlavní je být šťastný, zaměřte se na své štěstí! Okolní svět vás jen omezuje.

Jeden z mých zasvěcujících filmů. Vzpomínám na to, jak ve mě žil ještě dlouhé měsíce po odchodu z projekce. Hudba a obraz se spojují v dokonalý zážitek. Příběhová linie nijak nevyčnívá nad ostatní dojmy, ale přitom je vše přesně propracované, právě tak jako každá z kreseb - včetně ironizujících detailů. Nechávám se unášet tou krásou a neřeším, jak se pán domu octl ve vodě, stejně jako to neřeší osazenstvo domu. Nejlepší soundtrack Michaela Nymana. Klidně bych vydržel ty původní tři hodiny.

(S01) Hodně depresivní záležitost. Extrémně pomalé, ale strhující vyprávění. Co to je proboha za krajinu! Odteď sekám trávu jenom v pruzích, nikdy dokola. Tenhle seriál jde hodně na kost, s americkými evangelikály se zrovna nemazlí a nihilismus Rustyho Cohla je odzbrojující. Nejsilnější momenty: Kostel, Přestřelka, Doupě, Carcosa. Oblíbené epizody: 06. "Yeah, most of the time, I was convinced that I'd lost it. But there were other times I thought I was mainlining the secret truth of the universe." "All my life, I wanted to be nearer to God. But in the only nearness... Silence." "My family's been here a long, long time."

Při prvním shlédnutí jsem se zpočátku docela ztrácel v ději, postupně jsem se do toho dostal, abych na konci prozřel a pousmál se. Věděl jsem předem, že si se mnou někdo bude hrát, což je asi škoda a závidím těm, kdo to vidí bez toho, že by si o filmu cokoliv dopředu přečetli. KS doma leští oscara zaslouženě, i když - vedlejší role, když je na plátně většinu stopáže (obrazem, či hlasem)? "Give me the keys, you cocksucker!" "Jedny hodinky, zlaté. Jeden zapalovač, zlatý."

Jasný vrchol Smoljakovy režie (a scénáristické práce dua Smoljak-Svěrák). Počínaje úvodními titulky je jasné, že jde o něco naprosto výjimečného. Originální námět. Geniální scénář plný skvělých hlášek, za nimiž se však skrývá hloubka postav ("Dá si někdo dobrou brazilskou kávu?" "A na tohle všechno já potřebuju dílnu"). Na oněch dvanácti domácnostech - včetně paní Jechové, dvojice Fliegr-Opatrná či mistra Bílka - je shrnuto mnoho zásadního o obyčejném životě v normalizovaném Československu. Mimochodem, Josef Abrhám je hvězda světového formátu a člověk si jen říká, kam až mohl dospět, nebýt nepřízně osudu, režimu, doby... Na závěr skvělá filosofická tečka za celým případem, a já se těším, až to uvidím znovu, a znovu, a znovu...