mirasul

Cesta Ala Fountaina k prozření prostřednictvím "nepovedené" služební cesty. Ano, stárneme a dědkovatíme. Abychom si znovu uvědomili, kdo jsme, musíme v sobě potkat Kida, toho kluka, jehož živelnost a anarchie nás tolik provokuje a naučit se vidět krásu ve všedních věcech. Kde mám domov? Ne, už to nikdy nebude, jako dřív, ale proč toho mladíka nepozvat do svého života a nenavázat tam, kde jsme začali být rozumní a přestali milovat život! V Alovi to bylo, ale musel to prostě znovu objevit.

Příjemná noirovka, inu ale pro mě když Maigret, tak Hrušínský (i když byl jen jeden). Atmosféra skvělá, herci poněkud horší, ale celkově dobrý. Shlédnuto s nesnesitelným českým dabingem (Pavel Rímský za čtyři rýnský), za což ovšem tvůrci nemohou.

Kam sahají hranice lidské blbosti? Podobnej dokument nedávno natočila ruská TV, akorát to nebylo o evoluci, ale o srpnu 1968. Na takovou manipulaci a prolhanost křesťané sami jednou dojedou. Moc nám všem přeju, abychom jednou uzřeli tváří v tvář! Tihle svatí borci, co ten shit natočili, však už holt vědí všechno teď a tady a nic je nemůže překvapit, tak kampak na ně s vědou. Komenský se obrací v hrobě a mně je z toho nekonečného přílivu amerických zvráceností na zvracení. Tahle reklama na ateismus - protože si nedokážu představit, že si někdo myslí, že shlédnutí tohoto hororu někoho přiměje k tomu, aby si někdy v životě otevřel Bibli, zvláště je-li přírodovědně vzdělán.

Výborný film po všech stránkách. Herecké výkony, scénář (ten především!), hudba.. Když si pomyslím, jak by téma zpracoval Vepřofilip Rench, Jenda Kábéčko Šroubejk a jim podobní kumštýři, běhá mi po zádech mráz. Takhle mi sice taky běhal, ale ze zcela jiných důvodů. Jak snadné by bylo v téhle látce sklouznout k sentimentálním zvěrstvům, viz např. Hlas moře aj. A tady se to nestalo, člověk je neustále překvapován tím, kam se děj ubírá, a je to zkrátka zážitek jako hrom.

Mám rád, když si film na nic nehraje a prostě vypráví. Pochopí někdy čeští tvůrci, že do jednoho filmu nemusí nacpat všechno, co je napadne? Tohle je příklad, jak by to podle mě mělo vypadat. Jednoduchost, a přitom je tu tolik klasických motivů, jako třeba když matka synovi vykládá, že homosexualita je normální a vzápětí se zhrozí, když zjistí, že se mluví o její dceři. No a výkon dvou hlavních postav? Paráda. A překlad názvu? No comment.

Jeden z nejlepších dobrodružných filmů všech dob. Jeden z nejlepších soundtracků všech dob. Jeden z nejuběhanějších hlavních hrdinů všech dob. Ale především nejlepší závěrečná čtvrthodinka všech dob. Unkasííí!

Strhující popis Adlerovy teorie osobnosti ve svých chorobných projevech. Děj neskutečně odsejpá, Al Pacino je frajer jak nikdo, naprosto bez emocí, jen se svým přesvědčením, že z něj bude Někdo. Tohle je taky americkej sen.

Prvoplánová manipulace. Podívejte se, jak je ta naše planeta krásná, a jak jí člověk strašně škodí, bez něj by žádné katastrofy nebyly, všechno by bylo pořád stejné, nic by se neměnilo. Seberte se, a honem něco dělejte, postavte si na zahradě větrník, nebo... víte co, asi se vůbec půjdu utopit, abych zbytečně neprodukovali moc oxidu uhličitého. Záběry jsou fakt krásné, ale to je tak vše. Autoři mají pocit, že když to vidí z výšky a pokecali si s pár užvaněnými grínpísáky, všemu rozumí a na všechno mají recept. Jenže skutečnost je nejspíš trochu komplexnější, pánové.

Jedna z Malickových modliteb, která se tentokrát snaží porozumět smyslu utrpení jednotlivců ve válečném projektu mocných, kteří na válku dychtivě čekali celý život. V rajském tichomořském prostředí se děje cosi, co je zcela proti přirozenému záměru (představovanému přírodou a domorodci). Boje tady působí naprosto nepatřičně, a vlastně probíhají jaksi na pozadí prožívání jednotlivých vojáků. Ti jsou středem pozornosti a jejich pocity jsou vykresleny skvěle. Jedinou slabinou filmu je jeho přílišná doslovnost.

Mezi hrdinou a padouchem je někdy velmi nezřetelný rozdíl. Perfektní filmová povídka, jednoznačně součást nejužšího světového kánonu.