mirasul

Je neuvěřitelný, že ten kluk v pětadvaceti natočí nejlepší film všech dob, v němž dokonale převypráví svůj budoucí život, vzestup a pád. Pro mě je to pozdní objev, na kterej jsem se dlouho chystal a kdykoliv se na něj podívám znovu. A pak zase. Každej záběr je skvělej a mnohokrát citovaného jinde. Je jen málo filmů, který by nesnesly remake a tohle je ten hlavní. Snad někdy budu moci shlédnout v kině.

V tomto případě se výborně podařilo využít režisérovy schopnosti ukázat v uceleném filmovém prostoru reálnou rozporuplnost historie. Dřív se to sdělovalo prostřednictvím románového příběhu. Je pro mě strašně těžký pochopit ten obrovský zájem lidí, a neustávající potřebu diváků, aby jim někdo prežvejkal smysl filmového do jednoho odstavce, jak to vlastně ten Nolan myslel! Člověk si říká, že před padesáti lety přece lidí šli na Tarkovskýho filmy, a nebyl žádnej problém, každej chápal, že obraz je jiná forma vyprávění a není teda vhodnej k vykládání. Že první uskutečněný atomový výbuch stal na počátku řetězové reakce, která nás přivede - ať chceme nebo nechceme - do zcela jiného světa hovoří podobně Lynch, Tarkovskij i Kubrick. 3. řada Twin Peaks, Oběť, 2001: Vesmírná odysea i Oppenheimer, fungují v tom smyslu podobně. Kdo má uši k slyšení a oči k vidění nic vysvětlovat, protože ve všech těchto dílech to slyší, včetně jediné šance, kterou člověk má, a ta je od počátku stejná.

Letos zatím můj největší kinozážitek. Sám uprostřed IMAX sálu, s úsměvem od ucha k uchu, jsem se ani na minutu nenudil. Zábava totální, zvuk, efekty, hlášky, emoce, všechno výborně vybalancovaný. Klidně bych na to vzal celou třídu pubertální mládeže (a možná to ještě udělám), stejně jako svoji manželku. Napnutej jsem byl, dojatej, a nakonec i nadšenej. A hlavně, poprvé od Artuše jsem neodcházel z fantasy snímku s kocovinou.

Tenhle film prostě hrozně stárne. Nicméně ještě jako docela ok. Ale fakt si nedovedu představit, že bych se na to ještě někdy podíval... 50%

Neopakovatelný. Nikdy jsem nedokázal předpovědět, jak to bude v příštím díle pokračovat!! PG a VG byli neustále o mnoho kroků napřed. A ten týden byl vždycky nekonečnej. Pustím-li si po skončení posledního dílu kterýkoli z předchozích 62 (!!!), Všechno působí, jako by autoři od počátku věděli, jak to dopadne. A Time Machine. 100%

Duna je asi nejlepší deskovka kterou jsem kdy hrál. Má všechno dobře z toho, co najdete v románu, a užijete si u ní hromadu zábavy i napětí. A tak jsem rád že vznikl nový film Duna, protože bez něj by nebyla ani ta deskovka. A to je asi veškerá chvála, která mě napadá k filmu jako celku. Atmosféru jsem vůbec necítil, napětí jakožto znalec knihy jsem cítit nemohl protože vše se drží v daném sledu stránek, ale ani jako nedotčený divák bych si to užít nemohl, protože bych zase nic nemohl chápat. Sotvapůlku takového filmu prostě podle mě nemůžete pustit ven, protože všechno to zajímavé se přece začne dít skoro přesně až po skončení zobrazovaného děje. Navíc tady není ani žádný cliffhanger, který by mi na konci filmu vsugeroval že se nemůžu dočkat toho až bude pokračování. Celkově přehypované - od obsazení, kde se prostě nemůžete ubránit pocitu že se nedíváte postavu, ale na herce. Jediné zadostiučinění tak je že většina z těch megahvězd už je na konci tohohle filmu po smrti. Jedním z nejsilnějších zážitků z Herbertova univerza (a zanru Space opera obecne, viz např. Iain M. Banks) je, že se do něj ponoříte, a máte pocit, že tam jste, začínáte mu postupně rozumět. Tady ne - na politiku, intriky, Gildu a její navigátory, zakřivený prostor, Landsraad, padišáha imperátora známého vesmíru, ekologii, mytologii, ale (a před tím varuji) dokonce i na akci, napětí, zimomriavky, city a podobně si máte počkat do příštích (sic!) dílů. No ale to je hodně velká slabota, když je pro vás ještě nikdo nemá připravené. A jestli se Villneuve teď takhle pomalu rozjížděl, ať mi neříká, že to pak najednou sfoukne v jednom filmu. Ono totiž nezlobte se na mě, ale celý první román JE vlastně "jenom začátek" takže plýtvat takovými proklamacemi po takovem ubohém prologu je směšné. Nechci se zastavovat u jednotlivých nelogičností, které z filmu bijí do očí a je to vina režiséra. Spíš je mi líto těch mnoha vrstev příběhu, kterým se skoro nevěnuje. Asi nejzajímavější osud této části románu - Dr. Yueh - who cares? Výprava - disneyovsky směšná ve stylu SW (nesrovnatelně víc mě baví víc temperové obrázky u Lynche). Ovšem, promiňte, ty vážky nemohl nikdo myslet vážně, že ne. Obsazení - snad jen civilní lady Jessica, opulentní baron Harkonen a bručoun Stilgar, zbytek neuvěřitelně neživotné či neadekvátní výkony, bohužel včetně hlavní postavy. Poselství - úplně chybí!!! Čekal bych, že hrdinové aspoň chvíli budou mít žízeň, když nejvzácnější na Arrakisu je voda. Ale kdepak. Výsledek - přečtěte si sérii, zahrajte si deskovku. Zajímavé komentáře: DrHlad, DrBuznicka

Román Thomase Pynchona je ve filmové adaptaci ochuzen o možnost přečíst si pasáž ještě několikrát. A to je škoda, protože některé klenoty by si to prostě zasloužily, např. svačinka se Saunchem. Líbí se mi, že PTA zase kašle na uvěřitelnost děje ve prospěch zachování hravosti, tak jak tomu je v originálu. Navíc spousta vlastních skvělých nápadů, jako je Docovo zapisování. Hromada postav, které se mihnou, všichni nějak souvisí se všemi a člověk se jen těší, co přijde dál. Snad u někoho zafungoval jako pozvánka k četbě.

Chybí pero Pavla Kosatíka..

Úvahy o kontaktu s jinou formou inteligentního života je fascinující záležitost a ať už se jedná o 2001: Vesmírná odyssea či Příchozí, jsem nadšen. Byl jsem vtažen do dění, děti mám, a vím, že láska je fakt složitá věc, takže jsem si to užil. Díky!

Na nový film Martina Scorsese jsem se těšil s jistým napětím. Román japonského křesťana Šúsaku Endó jsem četl nedávno a pamatuji si, že několik dní jsem pak na něj nemohl přestat myslet. Je to skvěle vystavěný příběh, kde je vše na správném místě, jehož přesah mě zasáhl. Bohužel film pro mě v tomto případě naprosto zklamal a dojem z románu naprosto rozcupoval. Jedním z kladů románu je perfektní postupné gradování děje až do nepříčetnosti. Scénář nepochopitelně všechna odhalení z poloviny knihy vyplácá v první scéně, načež se objeví neuvěřitelně načesaný hezounek, který nás pak až do konce filmu nedokáže přesvědčit, že je oním nadšeným jezuitou. Celý děj filmu je naprosto bez napětí, naopak se vleče v nekonečných bezcílných žvanírnách. To, co by naopak správně mělo působit jako ubíjející nuda, totiž pobyt obou Padres v chýši, je šup šup za námi, hoši už se procházejí venku, jako by nic, při popravě na břehu moře jsou naši dva přihlížející nesmyslně blízko, a další nesmysly. Vše je korunováno tím, že celé Japonsko zřejmě ovládá základy portugalštiny, čímž celý koncept střetu kultur padá. Jezuité samozřejmě ovládali perfektně jazyk hostitelské země, a nečekali, že se všichni jen třesou, jak si s nima procvičí slovíčka! Garfieldovi jsem musel dát za pravdu, když se stupidně tlemil na svůj obraz ve vodě - tenhle casting se fakt nepovedl! Škoda, že se role obou kněží neobrátily, Adam Driver by v hlavní roli působil nesrovnatelně lépe. Zatímco v románu čekáme s napětím, kdo je komisař Inoue, tady ve filmu ho spatříme hned jako skoro prvního padoucha na scéně (jakkoliv sympaticky ztvárněného). Stejně je to s otcem Ferreirou: co mě má na jeho osudu ještě zajímat, když nám jej tvůrci odhalili hned na začátku, stejně jako onu zlomovou strategii?! A nakonec i ten závěr je vlasně tak žalostně slabý, nevýrazný, zapomenutelný (v románu je naopak silný, fascinující). Jako hlavní postava románu v průběhu děje vykrystalizuje otravný Kučidžiro. Ve filmu je to vlastně celkem bezvýznamná postava. Nechápu! Celé je to postavené na hlavu a já jsem hluboce zklamán. Naštěstí knihu mi nikdo nevezme.