-bad-mad-wolf-

Přeromantizovaný velkovýprodej kvalitního kýče, který patrně milují všichni, kdo ho viděli v raném mládí. A dodnes to všechno (a všichni) parádně vypadá.

Talentovaný a nežádoucně úspěšný scenárista, k jehož životopisu napsal scénář někdo podstatně méně talentovaný. To jsou mi teda trendy! Na druhou stranu, černobílý a velkoryse zjednodušený příběh je díky zábavné realizaci a kvalitnímu ohercování náramně atraktivní a má šanci přitáhnout k temné kapitole americké kultury i lidi, které by jindy zastavil leda tak tRambo.

Za tři, ale měli ve znaku vlka, takže za čtyři. "Nemáme tu ani kabelovku a ty bys chtěla romantiku!"

Akční film, který vyměnil přestřelky za dialogy. Á taky potvrzení, že se samorosta Saulniera vyplatí nadále sledovat (doufám). Aaron Pierre sedl do role cyklistického terminátora po všech stránkách přesně, A. S. Robb mu zdatně (se)kunduje a cameo Jamese Cromwella potěšilo. Tuctové ksichty fízlů nevadí, protože nepřítelem číslo jedna je tu zdánlivě beztvará prohnilost zkorumpovaného vidlákova. Celkově je fajn sledovat, jak zákeřně Saulnier film vede: napětí šroubuje vytrvale, ale vytouženou satisfakční akci často drží zkrátka; místo toho se snaží prostřednictvím hlavního hrdiny situaci analyzovat, okecat a vyřešit neefektně efektivně, čímž opět vyvolává napětí a nejistotu. Díky tomu příběh funguje, přestože je v podstatě balíkem žánrových klišé. Podrbat na bříšku zaslouží i finále - doběhne do cíle krásně nepateticky a utne se tak akorát, aby neotravovalo. Škoda, že to neplatí pro celou stopáž, protože ta by se bez nějakých dvaceti minut (zejména v druhé půli) obešla. 7/10

Synthwave horror. Škoda závěru, který se shoduje s naprostou většinou ostatních krátkometrážních hororů a poukazuje na to, že většina tvůrců netuší, jak svůj nápad zakončit.

Když máte super herce (včetně samotného castingu, kdy jsou si představitelky členek jedné rodiny  vážně trochu podobné), krásnou výpravu a kameru, epickou (byť zapomenutelnou) hudbu a režiséra, jenž má už několik zkušeností s natáčením na moři, NĚCO vám z toho nakonec vyleze. Škoda, že do téhle party nezapadl i scenárista. Přeplavba kanálu La Manche byla totiž nesmírně atraktivní i ve své skutečné podobě a nepotřebovala předělávat na vymyšlené, polopatické a poněkud nablblé panoptikum kýče. Útěk z lodi, medúzy, zlotřilý trenér, instantní druhý pokus, opakované odhazování brýlí, osamocení v mlze a nezbytné ohně na pobřeží, protože SILNÁ ŽENA a LIDSKÁ SOUNÁLEŽITOST - díky, příště radši více příběhu i péče o charaktery a méně hloupé podbízivosti.

Sympaticky rozběhnutá rodinná volovinka, které ovšem dojde v polovině dech a nikam se moc nevyvine. Matoušek se celkem zdařile vyhýbá násilné lobotomizaci v podobě pitvořících se kejklířů (jak to české komedie rády dělají), langmajerizaci vypatlaných pipin (jak to české komedie rády dělají) i lacinému moralizování navzdory příšerným stereotypům (jak to české komedie rády dělají), ale ta druhá půlka je fakt spíše už jen otravná / předvídatelná / nudně rutinní. Isteník s Jeřábkem cajk. Pro děcka za tři.

Urban legend meets stupid horror. Námět je vlastně fajn a sociální problematika taky, jen z toho nakonec celkem nic nevyplyne. Nadpřirozeno i jeho případné prokázání je tentokrát extrémně jednoduché, přesto se o obhajobu nikdo nepokouší. Když si klíčový artefakt jedna z postav přivlastní a nechá ho povalovat se doma, nikoho to nezajímá. Postavy se chovají střídavě jako idioti nebo zmrdi a jedinou nevinnou postavu - dítě - skoro nechají nezodpovědně chcípnout. Když se člověk oprostí od těchhle nesympatických "detailů", pak si ovšem vychutná největší plus filmu - SPOILER - nevyzpytatelným scénářem podpořený způsob, jakým duchové/film zametou s hlavní hrdinkou.

4:0, tři góly Brendan Fraser, čtvrtý s lehkou tečí Sadie Sink. Třímetráková Fraserova prezentace je velice působivá, ale z hlediska obsahu je zábavnější dedukovat, zda jeho dceruška je nebo není pouhou vychcanou sviní. Ostatní postavy jsou (snad s výjimkou minirole exmanželky) naprosto nezajímavé a zbytečné, protože rády polopaticky odhalují okolnosti osudu ústředního charakteru - film se pak chvílemi stává příliš zřetelnou a předvídatelnou sentimentální ždímačkou. Docela to funguje, ale mlhavější pozadí, více dráždící zvědavost i představivost diváka, by tomuhle depresivnímu kytovci slušelo víc.

"Is your war... finally over?" - hit me like a fucking Godzilla. Tahle asi miliontá léčba japonského nukleárního mindráku je o to mocnější, oč větší náhled do kultury Japonska máte + je třeba docenit prachobyčejnou lidskost, na kterou moderní blockbustery tak rády zapomínají. Kór když je zaobalená poctivým vypravěčstvím a jako bonus přihazuje úžasnou trikovou stránku.