-bad-mad-wolf-

Víceméně tradiční bububu handycam, v němž se sem tam něco mihne v pozadí a zúčastnění se chovaj jako idioti. Závěr docela ožije, nicméně mrazivě znepokojující finiš jedničky je mu vzdálen na míle daleko.

Cca desítka postav se pohybuje po plátně, občas žvaní, občas zpívá a občas někdo s někým interaguje na téma "láska". Dělají to vskutku atraktivně, jelikož druhý den po vidění nevím, kdo do koho zasunul nebo jak skončil. Vlastně si už ani nejsem jist, kdo všechno tam byl... Každopádně trapně beztvaré figurky by se daly tvůrcům odpustit, kdyby za něco stály písničky a choreografie tanečních vystoupení - měl to být muzikál, ne? Nebudu to moc okecávat, za řeč tu stojí přesně NIC. NIC! Kdyby mi bylo sedm, ocenil bych počmáraný popelářský vůz. Tenhle film je tak strašně prázdný ve všech ohledech, že o jeho existenci víme jen díky řečičkám o následníkovi Discopříběhu. Ten měl alespoň příběh jedné dospívající postavy, v níž se mohla tehdejší mládež identifikovat, skvělého fotra v Potměšilově podání a pár hitů Michala Davida, schopných unést označení "chytlavé". Decibely mají jen stádo lidiček a písniček tak slaboučkých, že by jim dala do držky i průměrná plzeňská kocovina.

Snaha vytřískat něco z nostalgie lidí devadesátkových. Jenže zatímco první film měl sympatického hrdinu, zapamatovatelná děcka a celkem jasnou příběhovou linku o tom, kterak drsňák padoucha lovil a prcky si ochočil, dvojka selhává prakticky ve všech ohledech. Lundgrenův superdrsný (hahahaha) agent neprochází žádným vývojem; interakce se smečkou smradů se z problémové v pohodovou přepne z ničeho nic (s kamarádovo nápovědou v uchu, vskutku imponující) a romantická linka funguje de facto tak, že Lundgren na chvíli vypne svůj píchací režim a tváří se jak napravená kurtizána. Fórky s Twix - vážně? Závěr s "Trojským koněm" - vážně? Totálně bezradný recyklát.

Neodolatelné béčko, jehož satiricko-antikonzumní stránka je podezřele aktuální dosud (ne že by bylo těžké si z podobných věcí dělat prču) a jehož atmosféru nebo ústřední hudební motiv jen tak nezapomenete. Z dnešního pohledu se ovšem jedná především o dokonale vyvážený koktejl zábavy všeho druhu. (:

Asociální zábava revisited! :D

Film, kterej má srdce. Co jinýho taky v tomhle případě říct, že jo. :)

Kniha džunglí very very very light. Po potemnělé poetice předlohy ani stopy - tvůrci se drží původního příběhu jen velmi zlehka (spíše si jen půjčují jména a situace) a míchají vlastní dílo ve stylu "inspired by". Ale jinak... jinak je to paráda! Všechna zvířata - od slonů až po nejmenší pišišvory - jsou animována naprosto fantasticky a film jako takový je rozhodně důstojnou rodinnou zábavou. Rozpačitě podupávajícího Kiplinga se za tu krásnou omalovánku vyplatí pro jednou ignorovat.

Nášup téhož, co poskytla jednička - tedy debility, která je celkem příjemně poživatelná až do konce. Eh... no jo.

Středověké čarodějnictví potkává facebookovou mánii a výsledek sice není tak koncepčně neotřelý jako Odebrat z přátel, nicméně po hororové stránce nabízí velice výživnou psychobrutalitku. Není na tom popravdě vůbec nic extra, ale Verhoeven (nespojovat s Paulem) ví, kdy zatlačit na pilu.

Patrně jeden z kandidátů na vítězství v kategorii "kontrast počtu slavných herců s trapností filmu". Fock!