Recenze (1 887)
Poslední noc (2009)
Skupinka přeživších v průběhu jakési upírsko-infekční apokalypsy běhá po nemocnici, žvatlá nesmysly a čeká na vyžraného Stevena Seagala, aby všechny nakažené neřády naporcoval mačetou. Skupinka se opakovaně spojuje a rozděluje, dlouhé hodiny bloudí a hrozí jí, že se jediný únikový východ (!) nemocnice po výpadku proudu zavře navždy. Ehm. Jednotliví přeživší mají rozum poplatný podobnému braku: Když osamocené děvče uprostřed nepřátelského prostoru najde polštář s dekou, lehne si a usne, přičemž má ještě tu drzost, že nezhebne. Seagal a jeho bijci pronášejí zhruba tyto dialogy: Seagal: "Čeká nás ještě mnoho práce." Randomní spolubijec: "Musím tu ještě něco vyčistit." Seagal: "Rychle, nemáme mnoho času!" Jindy se celá banda na útěku zastaví, jeden z pitomců pronese něco jako "on tam umřel" a poté zase pokračuje v běhu. Logika existence lovců a nakažených, kteří se střídavě chovají jako obyčejná zvěř a nadřazená superrasa, mi taky unikla. Když na to přijde, Poslední noc má docela slušné triky a je natočena rutinně dobře, ale je natolik bezkrevnou hovadinou, že bohužel nesplnila ani tu jedinou věc, co jsem od ní chtěl - být zábavně debilním béčkem.
Líbáš jako ďábel (2012)
Lepší než první díl. Pořád je to ovšem kulturní kanál.
Zpátky ve hře (2012)
Jeden z nejpředvídatelnějších filmů, co jsem kdy viděl. Šťastných náhod, setkání a odhalení je strašně moc a vždycky dopadnou líp než nejlíp (epizoda s nadhazovačem je skoro až komická). Clint se po čtyřech letech vrátil i se svou betonovou držkou a je asi největším kladem, jelikož ty jeho nerudný dědky žeru, jinak je to prostě nuda. Sice hezky natočená a baseball mam rád, ale... nuda. Má recenze zde.
Gladiátor (2000)
Pamatuju si úspěch Gladiátora v kinech i jeho kontroverzní přijetí kritikou. Může se mu zřejmě právem vyčítat scenáristické haprování, mohutný patos či toliko oblíbené překrucování dějin; někomu byl proti srsti i Oscar pro Rusella Crowea. Pro mě ale tahle postmoderní reinkarnace sandálového eposu zůstává úkazem, který je ve zvolené formě naprosto odzbrojující. Okázalý mainstream samozřejmě může být v mnohých očích přes čáru - Gladiátor se v každém detailu snaží být audiovizuálně podmanivý a obsahově strašlivě hluboký, osudový a moudrý; snaží se diváka rozdrtit svou estetikou a působivým slovem za každou cenu. Já si ovšem na takovém pískovišti s vojáčkama hraju strašně rád, kór když jde o velkolepé příběhy odplaty. A jsem rád, že to funguje nejen u mě. Btw, herecká stránka je tu co do obsazení i výkonů opravdu mimořádná.
Bedfellows (2008)
Krátké, vtipné, úderné.
Moneyball (2011)
Matematizovaná verze odvěké války rozumu a srdce, v níž se pere logika s instinktem a živočišná touha vyhrávat se zklamáním z prohry. Moneyball je vlastně náramně jednoduchý film, aplikující různé životní pravdy a otázky do světa baseballového managementu. A bezchybně funguje ve všem, co si na hřiště přivedl. Pitt s Hillem jsou skvělá dvojka... no, kolik z nás se pořád pokouší vyhrát ten pátý zápas?
Saxána a Lexikon kouzel (2011)
Zvláštní počítačová hra s průměrnou grafikou, prapodivnými postavami a příšerným půldruhahodinovým intrem.
Bratři (2009)
Tobey Maguire HRAJE, Natalie zdobí film a Jake Gyllenhaal je sympatický darebák. Díky nim jsou přímočaří, avšak nepřikrášlení a perfektně koncentrovaní Bratři snesitelní.
Láska s rizikem (2003)
Jedna hvězdička za zábavu při sledování scén, v nichž postavy zcela vážně pronášejí a provádějí zoufale kreténské věci.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Audiovizuálně je to skutečně zážitek. Atmosféra dobrá, herecké obsazení taky, ALE - nedotklo se mě to. Nijak zvlášť. Myšlenkové podhoubí zůstalo patrně někde v knize, kterou jsem nečetl. Otázkou je, zda to nakonec není dobře. Zatím nejslabší Fincher. 7/10