Ztracená duše

Krásne aj temne zobrazené Benátky. Dom, ktorý skrýva nejedno tajomstvo, so svojimi temnými zákutiami a ponurím interiérom, vzbudzoval silnú strašidelnosť. Film narábal s atmosférou veľmi obozretne, aj keď horor to nieje, povedal by som, že to je hlavne psychologická dráma. Lebo s psychológiou sa tu narába ukážkovo. Strach zo straty tváre, je strach zo straty vlastnej identity, to je jedna z mnohých psychologických citácii filmu. Je tu veľa dialógov, ktoré, ale vobec nevadili. Atmosféra starého domu bola veľmi silná, príbehovo to bolo veľmi dobré prepracované, hlavne vynikli veľmi zvláštne a hlavne temné rodinne vzťahy, ktoré sú poprepletané so spomienkami na minulosť. Kamera bola bravúrna a vizuál bol prenádherný.Nato, že to nieje horor, mám z neho veľmi dobrý pocit, lebo film diváka stále drží v tajomne a stále mu niečo predhadzuje, aby aj myslel, lebo nič nieje zadarmo aj dobrý filmový zážitok si musíte zaslúžiť a ja som bol teraz dobrý a tak môj filmový zážitok bol parádny. A tá pointa bola Božia, chcel som dať silné 4*, ale za tú dokonalú pointu, ktorá moje celkové nadšenie ešte zvýšila, tak plný počet musí byť normálkou. ,,Ukludni sa srdce, unieslo si aj iné veci˝ (26.05.2015)

Psychologické mysterium se v určité chvíli překlopí do podoby známého románu R.L.Stevensona. Do Benátek přijíždí devatenáctiletý mladík, aby zde studoval na výtvarné škole. Benátky se svými architektonickými skvosty a kanály plnými odpadků jsou vskutku jako stará dáma, které páchne z úst. Zpočátku obyčejný a nezajímavý pobyt se pro Tina začíná postupně měnit a on se snaží přijít na tajemství domu i jeho obyvatel. Čím více se dozvídá, tím je zmatenější. Kdo vlastně jsou jeho příbuzní a co před ním skrývají? Uhrančivý V.Gassman a křehká C.Deneuve kralují snímku, jenž sice není příliš strašidelný, avšak lehce mrazivý a zneklidňující ano. Vše směřuje ke skvostné pointě, která je divákovi postupně odhalována, až se zjeví v celé své nahotě. Pomalé a tíživé. (26.12.2013)

...Ako hovoril známy komik, Benátky sú stará dáma, ktorej páchne z úst. • Giovanetto s údajne umeleckými sklonmi [teda po tej maliarskej stránke], následne prichádza do jedného z honosnejších, benátskych domov, aby povedzme navštívil svojho inžinierskeho strýka, a k tomu zrejme i slobodného murára: Fabia Stolza, ktorý určite skrýva[l] nejedno tajomstvo vo svojej mimoriadne exkluzívnej »tajomnej komnate«, nachádzajúcej sa až kdesi na poschodí, kde by mal pobývať i akýsi PoMäTeNý čLoVeK, ktorý to asi najskôr v hlave nemá úplne v poriadku; a to bola v podstate i ústredná línia udalostí, ktorú mala systematickým spôsobom objavovať čoraz viac zmätenejšia postava Tina Zanettiho v podaní tak trochu nevýrazného Danila Matteia, za to ale jeho akože priateľka: Lucia "Hore Bez" Pandinová, v nasledujúcom podaní Anicée Alvinovej, bola podľa môjho klasického názoru i na menšom, hereckom priestore, výraznejšou vo väčšej miere, a tak sa to mohlo možno predsa nakoniec obrátiť zo scenáristického kreditu od synovca k netere, čo by bolo vskutku oveľa interesantnejším výsledkom, než zrovna v takomto pomere? • Ako býva už vo zvyku, tak Risiho réžia nie vždy držala plne pohromade, ako by si divák asi chcel ["miestami naivne?"] predstavovať, no ako sa zvykne občasne hovorievať: „Proti gustu žiaden dišputát,” čo mi tentoraz zase [vy]kompenzovala pomaly budujúca, benátska atmosféra, ktorá predstavovala ďalší, kľúčový faktor hneď po ústrednom protagonistovi v podaní: Vittoria "Plynového muža" Gassmana, ktorý sa bez toho PLYNU [obrazne] v danom titule, akosi vôbec nedokázal zaobísť, nakoľko mal predstavovať akéhosi plynárenského Ing. s daným titulom, vedľa ktorého taká predstaviteľka: Sofia Stolzová v podaní francúzskej herečky: Cathariny Deneuveovej, nielenže pôsobila ako nejaká šedá myška, ale zároveň mi rovnako ani príliš extra nezapasovala do danej úlohy, v ktorej bol skrátka nevyužitý jej tvorivý potenciál; alebo teraz mi správne [od]povedzte, kohože to vlastne napadlo obsadiť vedľa seba tieto dve herecké veličiny z Talianska a Francúzska? Toto ani zďaleka nebol priam najideálnejší nápad! • A čo vhodné doplniť na úplný záver? Snáď iba toto: Podáva sa vynikajúca káva od Lucii, a k tomu sa na hlas vyhlási: E u F r A s I o ! (26.12.2023)

Brrrr, tak si můžu poznačit: můj druhý hlasitý výkřik během sledování hororu. :o) To jsem si ještě během první půlhodiny málem v duchu stěžoval, že sice to vypadá hodně zajímavě, ale žádnou děsivou atmosféru to zatím na mě nedýchá. No jo, rafinovaný to režisér, rozehrát zdánlivě obyčejný příběh s kapkou mysteriózního tajemna a pak vybalit na diváka jednu prodlouženou primitivní lekačku... a jak jsem nahlédl do komentářů, potvrzuji si, že jsem oproti zdejším fajnšmekrům stále málo ostříleným hororovým divákem, když se mnou něco podobného dokáže otřást a navíc, když jsem neodhalil pointu ani trochu dřív, než hlavní hrdina, přestože jsem si jednou u toho řekl: nehraje snad ten Gassman tady rovnou dvojroli? Já však oceňuji, že s výjimkou oné první strašidelné scény (příp. možná i dvou dalších, kde ale děsivý výjev v té druhé již šlo po prvním prožitku plně předvídat) Dino Risi vůbec nesází na prvoplánové lekačky, spoustu krve, ani na žádné nadpřirozené šílenosti, naopak působivě s pomalu rozehraným napětím vtahuje do komorního dramatu, s temnou záhadou jednoho honosného domu a jedné rodinné historie uprostřed jinak prosluněných Benátek. Finále s odhalení krutého tajemství velmi zdařilé a v rámci žánru za mě vcelku pěkný psychologicky laděný kousek, dýchající zároveň tajemnem i romantikou. Líbila se mi i výtvarní stránka a ústřední hudební doprovod. [80%] (01.05.2022)

Nádherný film, který s lety zraje jak víno a který mi připravil výjimečný filmový zážitek. Na něm se podílela stejnou měrou celá řada skutečností: zasazení děje do úchvatných lokací (interiéry starého domu i exteriéry Benátek jsou zde absolutně bezchybně a představují podobně zásadní atmosférotvorný prvek, jako v Smrti v Benátkách); krásná hudba Francise Laie; nádherná kamera Tonina Delli Colliho; dokonalé obsazení a herecké výkony (pět chválu na ústřední duo Gassman & Deneuve by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa, protože to už dávno udělali jiní - mě osobně zde však nejvíce nadchla Anicée Alvina - herecký prostor její postavy sice není příliš velký a objeví se zde jen v pár scénách, ale osobně jsem byl z jejích půvabů zcela unešený, a je mi líto, že už s ní žádný další film nikdy neuvidím (zemřela chuděra velmi mladá, v 53 letech); a konečně jsem byl nadšený i ze samotného děje, při jehož emotivním závěru se v mi v duši rozlila příjemná posmutnělost. Bravo, Dino Risi! Viděl jsem od něj zatím jen 3 filmy, ale všechny byly zcela podobně skvostné. UPDATE 14.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě ten film nadchl stejně jako prve. Myslím, že Vittorio Gassman zde pravděpodobně dosáhl nejen absolutního vrcholu své herecké kariéry (alespoň pokud mohu soudit z filmů, které jsem s ním zatím viděl), ale že zde také převedl jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy zažil. On zde strhává veškerou pozornost na sebe a jeho postava je zde podobně fascinující, jako slepec Fausto ve Vůni ženy, kterého ztvárnil o 3 roky dříve. A i když už člověk předem zná závěrečné rozuzlení, stejně mu ten film pořád dokáže připravit delikátní filmový zážitek - třeba už jen těmi překrásnými lokacemi či dokonalým soundtrackem. Ztracená duše je velký filmový požitek pro každého, kdo docení krásu smutku. Zásadní (a také SPOILEROIDNÍ) citace z filmu: "Copak? Bojíš se mě? Bojíš se mě. Máš strach ze svého nebohého churavého strýčka. Napůl vědce, napůl blázna, napůl inženýra, napůl profesora. Jako dvě tváře v jednom zrcadle, jedna světlá, druhá stinná. Tino, vždyť jsme takoví uvnitř všichni..." (10.06.2018)