Exkvizitor

Tento film je naprostý blábol a slátanina. Připadalo mi, že scénář psalo deset autorů a tito navzájem komunikovali pouze skrze nevýkonné poštovní holuby, protože nejen, že spolu jednotlivé scény příliš nesouvisí, ale rozhodně není patrno co chtěl básník říci. Je v každém z nás kus ďábla, protože všichni toužíme po úspěchu? Nebo jsou ďáblové jenom právníci, protože obhajují i padouchy? Nebo co? Ve filmu se neustále střídají dva žánry a motivy: 1) drama: úspěšný právník přestává mít čas na manželku, která pomalu, ale jistě propadá šílenství, 2) horor: právníkův nový šéf je zřejmě Satan a celá jeho firma je zosobněné Zlo. Tyto dva motivy (ač by se to nemuselo zdát) díky neschopnosti tvůrců absolutně nejdou dohromady a proto nakonec jeden z nich musí převážit (a postavit tak celý film na hlavu, měl-li předtím jakou). Je to motiv hororový, který bohužel působí ve finále naprostě směšně a ke všemu vyústí v pseudopointu (která je navíc ukradená z Posledního pokušení Krista). Proč tedy dávám 3 hvězdičky? Důvod je zřejmý: Pacino - geniální herec, který by dokázal udělat strhující podívanou i z reklamy na hašlerky.

Jediný kdo může konkurovat ve filmech noir Billymu Wilderovi je zase jenom Billy Wilder. Tak například John Huston nebo Alfred Hitchcock dělali zcela vynikající snímky tohoto druhu - ale Wilder stvořil čistou, esenciální genialitu. Vždyť co jiného je i Pojistka smrti - film precizní v každém detailu: strhující vyprávění, výborně napsané postavy i dialogy (na scénáři se podílel Raymond Chandler - a je to znát), úžasní herci a fascinující kamera (díky které jsem konečně pochopil, co myslel Terry Pratchett, když psal v jedné Zeměploše, že existuje tisíc odstínů černé). Nikdy nevěřte ženám, které mají vřelý vztah k cynickým pojišťovákům! A pokud jste cyničtí pojišťováci, raději nevěřte ženám vůbec!

Nevím, jestli to bylo mým momentálním rozpoložením v sále kina, ale film mě nenadchnul. Nic proti technické stránce věci (např. herecké výkony jsou vážně výborné), ale příběh byl poněkud moc černobílý a zalidněný schématickými charaktery: hodný manažer hotelu, podlý majitel skladu potravin, hodná pracovnice červeného kříže, zlý recepčí. A ve větším měřítku je pak vlastně celý film o boji mezi dobrem (rwandské etnikum Tetsuů) a zlem (rwandské etnikum Hutuů) - jedinou vyjímku pak tvoří hlavní hrdina. Zvláště srandovní mi přišel hlas v hutuském rádiu, který mluvil podobně jako dr. Evil (ďábelsky). Abych zase nepřeháněl, není to zdaleka tak hrozné jako třeba americká agitka "Slzy slunce". Jenom už jsem viděl x lépe prokreslených snímků o genocidách - proto jsem u tohoto musel být cynický.

Pohodová, sympatická komedie s poznatelným rukopisem Paula Weitze. Jeho "Jak na věc" se mi sice líbilo víc (pravděpodobně hlavně díky větší porci vtipů), ale strávit večer v této dobré společnosti rozhodně není ztrátou času. Pro mě osobně je rovněž jasným plusem, že Weitz není moralista - nechává na divákovi, zda si v příběhu najde nějaké to ponaučení, nebo ne. A stejně jako v "Jak na věc", ani tady nenutí svůj příběh násilím dospět do happy endu. Podoben hlavním postavám posledních dvou filmů, pak i Weitz konečně dozrává - v jeho případě z "prcičkovského" stádia své autorské tvorby. A to je dobře.

Upřímně řečeno, čekal jsem víc. Kniha je výborná a film se jí dost věrně drží - je zde samozřejmě řada změn, zjednodušení atd. vyplívající ovšem ze samé podstaty filmové adaptace, protože kniha nikdy nelze převést na plátno kompletně, pokud má být film sledovatelný. Dokonce musím pochválit scénáristův důvtip se kterým si poradil s řadou situací (jež občas trochu připomínají "Hamleta bez Hamleta" Járy Cimrmana). Mé zklamání se tedy týká něčeho jiného: jde o absolutní nevýraznost celého snímku. Herci jsou nudní - jediný kdo opravdu předvádí cosi jako charakterní herectví je Frank Sinatra (který však přece jenom uměl vždy lépe zpívat než hrát, bez urážky). Nejhorší je však režie, kde chybí jakákoliv stopa rafinovanosti - všechny scény prostě působí dojmem, že režisér postavil kameru do kouta, řekl hercům jaké repliky je třeba odříkat, zapnul kameru a šel na panáka. Nevím. Domnívám se, že nebýt atentátu na Kennedyho, tento film se ani zdaleka tak neproslavil. Chcete-li opravdu napínavý a sofistikovaný zážitek, přečtěte si knižní předlohu.

Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat... Filmová sociální kritika Babka není o Rusku, ale o celé téhle přelidněné a kdysi modré planetě. Zkusme na sebe být aspoň trochu laskavější, přátelé.

Vždycky mě fascinoval způsob, kterým funguje v Americe porotní systém. U tohohle filmu mě napadá: co kdybych byl na místě onoho souzeného kluka a v porotě nebyl Henry Fonda? Skončil bych dozajista na křesle - a to jenom proto, že většina porotců je líná přemýšlet a chce jít domů. Toto výborně napsané a zahrané, civilně minimalistické soudní drama zkrátka nutí přemýšlet.

Jedno z nejlepších kostýmních historických dramat, které jsem viděl. Původně jsem očekával, že to bude další úmorně nudná záležitost á la Barry Lyndon. Opak je však pravdou. Tento film (mimochodem tématem Barrymu dosti podobný - aby taky ne, když autorem předlohy je tentýž autor) hýří humorem, ironickým nadhledem a životem. Představitelka hlavní hrdinky je šťabajzna, jejíž přítomnost na plátně ještě více zkrášluje nádherné kameramanovy expozice. V příběhu nechybí romantika, tragické motivy, ani hluboké myšlenky, a scénář je mistrný, pravděpodobně i díky výše naznačené, kvalitní literární inspiraci. Já si snad toho starouše Thackareyho budu muset přečíst. Už i proto, že - a to by se dalo vzít jako výtka (ale byla by to podpásovka) - je film zabydlen neuvěřitlným množstvím postav, v jejichž vzájemných vztazích se člověk občas ztrácí. Paní režisérko, jen tak dál! - A ještě citát na závěr: "Je výhodou narodit se ve vyšší společenské vrstvě. Alespoň hned zjistíte, jak moc je to pimprlové divadýlko ve skutečnosti laciné."

Klíčovým slovem je v Bláznivém Petříčkovi hledání. Hledání lásky, dobrodružství, místa pro život i v životě - a jejich nenalézání. K tomu pak typické godardovštiny jako odkaz na komiksy, gangsterky, Casablancu, Renoira nebo grotesky. A to vše ve formě pestré koláže (střihač si užil) s výborným Belmondem a krásnou Annou Karinou. - "Mám pro tebe námět na román. Chlápek se prochází Paříží a uvidí Smrt. Tak se dá na útěk, protože si řekne, že jeho čas ještě nepřišel. Celou noc jede s nohou na plynu a příští ráno, když přijíždí k mořskému pobřeží, nabourá a umře. Právě ve chvíli, kdy už si myslel, že Smrt ztratila jeho stopu."

Melindě a Melindě předcházející "Cokoliv" se mi zdálo podstatně nápaditější (zato Cokoliv předcházející Hollywood v koncích byl hodně slabý) - tento film tedy hodnotím jako Allenův průměr v rámci posledních několika let (ale jednoznačný podprůměr v porovnání s jeho tvorbou celoživotní) . Základní idea filmu (spor dvou dramatiků o to, zda je život spíš komický nebo tragický) je skvělá, ve výsledku mě však "tragická část" příběhu moc nebavila, a také měla nulovou pointu. Zato "část komediální" se nesla přesně v tom duchu, v jakém mám Allena rád - v zásadě je to zase o sarkastickém bojácném neurotikovi bojujícím o srdce jedné dámy - Woody však toto provařené téma dokáže pojmout vždy nějak invenčně, a tento film není vyjímkou. Konstantně se šklebící Will Ferrel v roli allenovského hrdiny obstál opravdu slušně - leč nedá se nic dělat, nejlepším allenovským hrdinou je stále Allen sám. Nebo aspoň byl.