Exkvizitor

Poetické, nostalgické, hořké. "Lesní jahody" ve vzpomínkách profesora Borga jako symbol ztraceného mládí naráží na realitu blížící se smrti, která na sebe upozorňuje i v působivých snových sekvencích. Aneb rekapitulace života jednoho muže během cesty do Lund v osobitém rukopisu Ingmara Bergamana.

Pro mne osobně zklamání. Pokud pominu již některými ostatními kolegy zmíněná fakta, že řada scén je oproti předloze změněná a některé jsou bez přečtení knihy těžko pochopitelné (což bych ale tvůrcům zase tak nezazlíval - proč by adaptace měla být nutně věrná a polopatická?), je tu pak zejména problém se samotnou režisérskou vizí. Orwellův geniální vypravěčský talent dokázal v knize vytvořit velmi hutnou a věrohodnou atmosféru, hlavně díky řadě do detailu promyšlených a popsaných fikcí (newspeak, denní rutina na ministerstvu lásky, apod.). Z filmu naproti tomu čiší studiovost (že by nízký rozpočet?) a vykonstruovanost, způsobená zřejmě převážně silnou dějovou redukcí. Zkrátka podle mne jde jen o průměrnou adaptaci úchvatné knihy. A to je málo.

Spisovatel šestákových románů Holly Martin přijíždí do poválečné Vídně, kam byl pozván svým dávným přítelem Harrym. Bohužel se ukáže, že Harry byl krátce před Hollyho příjezdem sražen nákladním autem, takže Holly už stihne přijet jen na přítelův pohřeb. Jako z udělání vyjde v zápětí najevo, že podivnou smrtelnou nehodu viděli jen dva muži. Ale co když byli tři? Tak tedy tímto otazníkem začíná jeden z nejprofláklejších filmů kinematografické historie, který v naší republice ze záhadných důvodů nebyl nikdy uveden do distribuce a tak ani do obecného povědomí. Jedná se o vskutku precizní a ve své době přelomové dílo, ohlašující příchod nové éry. Originálně nasnímaný s zrežírovaný snímek plný film-noirového napětí a svérázného humoru (na scénáři se podílel i Graham Greene) patří mezi "must-see" každého filmového fandy. - "V Itálii měli za Borgiů 30 let teroru, války, vražd a krveprolití. Ale vyrobili Michelangela, Leonarda da Vinci a renesanci. Ve Švýcarsku vyznávali bratrskou lásku. Měli 500 let demokracie, a co dokázali vyrobit? Kukačky."

Okatě studiové kulisy, prkenné herecké výkony a poněkud (silně) nevěrohodný, o to pak více komplikovaný příběh. Ano, jde o film-noir ve své vrcholné kondici. Ale nebýt kouzelné ústřední dvojice a mé slabosti pro filmy z tohoto období, čtyři hvězdičky by ode mě Hluboký spánek nedostal. A to z toho důvodu, že celý snímek působí hrozně odflákle, především ze scénáristického hlediska. Máte-li však rádi chandlerovky, pak nebudete zklamáni minimálně celkem slušnou dávkou sarkatistických fórků.

Výborný psychologický thriller. Gene Hackman hraje podivínského odborníka na odposlechy, který má pro své povolání špatnou vlastnost: trápí ho svědomí. Mimochodem, film mi dost námětem a zpracováním připomínal Zvětšeninu (která se mi však líbila podstatně méně).

Docela napínavý a nijak zvlášť originální thriller s povedenou ústřední dvojicí Reno-Cassel, kteří tvoří klasické protiklady jak jsme na ně z "buddy" detektivek zvyklí. Myslím, že konec filmu není tak trapný, jak se tady všeobecně soudí - ale tvůrci si mohli opravdu dát práci s inteligentnějším rozuzlením. Vždyť je to i proti desateru pátera Knoxe! :o)

Tento americký film je na svou dobu velmi syrový a tím i novátorský - vždyť něco podobného bychom v polovině padesátých let mohli sledovat pouze v Evropě, kde ještě dožívala inspirace italským neorealismem. Marlon Brando je zde samozřejmě výborný jako vždy, skoro se mi zdá, že role primitivů mu jdou ze všeho nejlépe (viz. Tramvaj do stanice touha). Ostatní herci se rovněž nedrží příliš pozadu a režisér Kazan dokázal vše dokonale zharmonizovat ve smysluplný celek. Pokud mi něco nesedí, pak je to happyendový konec. Když příštavní padouši zlikvidovali tolik oponentů, proč by se měli zdráhat před vyzmizíkováním osamělého Marlona, o němž ke všemu vědí, že je může úplně zničit? No ale co - v životě už se staly i nepravděpodobnější věci, než že pravda a láska jednou zvítězily nad lží a nenávistí, že.

Kouzelné. Jak naznačil Douglas, postavičky v tomto vzpomínkovém filmu bizardností připomínají Felliniho Amarcord: tlustý strýc, který stále loví ryby (až ze všech členů rodiny udělá amatérské ichtyology), věčně randící tetička s hroznou smůlou na muže, sestřenice, která celé dny odposlouchává telefonem sousedy nebo třeba otec (úzkostlivě tající své zaměstnání) s matkou, kteří se vášnivě hádají i o to, zda je větší pacifický nebo atlantský oceán. A do toho řada historek o lidech spjatých s rádiem - třeba ta, jak se prodavačka tabáku (ztvárněná rozkošnou Miou Farrow) marně pokoušela uchytit reklamou na projímadlo, až se díky kurzu správné výslovnosti stala celebritou první kategorie. Tenhle film je podstatně sentimentálnější než ostatní Allenova dílka, což by někomu mohlo vadit. Ale šlo to snad natočit jinak? 40. léta, ve kterých malý Woody vyrůstal, byla prostě zlatými časy rádia.

Výchozí situace dost připomíná (nebál bych se říci, že geniální) Kostku - lidé (v tomto případě dva) se probouzejí na neznámém místě, neví samozřejmě proč, ani co spolu mají společného a co je konečným cílem hry, kterou s nimi někdo hraje. Důvod proč si myslím, že Kostka je lepší než Saw (opravdu se neubráním srovnání) je fakt, že v Kostce byla dost propracovanější psychologie postav, daná scénářem. Scénář v Saw je nejen poněkud plochý a současně i dost zmatečný - odehrává se tu hned několik mikropříběhů, které spolu sice souvisí a jsou z větší části nepochybně nezbytné pro pochopení závěreční pointy, současně ale brání vybudování hutnější atomosféry. Saw rozhodně není originálním počinem a na dané téma už jsme měli možnost vidět lépe napsané, zrežírované i zahrané thrillery. Přesto se jedná o chytrý film, který nenudí a nutí přemýšlet. A takových filmů není nikdy dost.

Prostinký příběh na úrovni komixu 40. let minulého století + úchvatné technologické zpracování hodné století jednadvacétého + mnoho narážek na populární kulturu a samozřejmě Laurence Olivier (tentokrát v nepříliš shakesperovské roli) = film rozhodně ne pro každého, každopádně však nádherná pocta době, kdy neexistovala atomovka a lidé se museli strašit doktory Totenkopfy. Doporučuji!