Recenze (797)
Tvář vody (2017)
Jop, pravděpodobně jsem "hormonálně destabilizovaná prasnice" a "náctiletej homodebil," ale, ty vole, to bylo tak kouzelný! Slovy tady Sonneryho, "něžný, jako Okamurův vztah k vesnickým voličům".
Coco (2017)
Každý dušičky bych něco ukradl mrtvým a na chvíli pokecal s babičkou.
Paříž (2008)
Romance vymezující se proti romantizování Paříže. Symptomatické je, že příběhy migranta a bezdomovce jsou jenom ozvěnou, bez větší pozornosti a detailu.
Prezident Blaník (2018)
Ale jo, tyhle Babovřesky docela držely pohromadě, vy čůraci.
Šťastné pondělí (2016) (pořad)
Humory na politické novinky, které znáte z našich přijímačů z minulého týdne, protkané vzpomínkami na doby, když byl Šídlo (a.k.a. "pamatuju si všechno") ještě malý. Hudba, politika, fotbal, Šídlo. Ale jo.
Dvojitý milenec (2017)
Touha sdělit je zde mnohem silnější, než ochota argumentovat.
Oběť (1986)
Snímek mě víc rozčiloval, než těšil. Možná mě zastihl nepřipraveného, snad to přesně tak mělo být, nevím. Jakoby Tarkovskij natočil Oběť jen a jen pro sebe, jako svůj epitaf, jako zpověď. Apelativní promluvy místy vyznívají trochu vyčpěle - už je formuloval jindy a lépe. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že je mi záměrně upřeno tuto zpověď rozklíčovat. Vadilo mi to. A krásné obrazy ten pocit neutišily.
Po strništi bos (2017)
Jako když vám příběh vypráví už trochu moc starej a popletenej děda. Rozhodně zajímavý je ale obraz výchovy, která hází na ramena dětí mindráky rodičů a zvesela formuje z nevinných duší novou generaci ušlápnutých frustrátů.
Rodinná oslava (1998)
Status quo je k zbláznění rezistentní a umíněný nepřítel. Ať shoří svět slušných lidí.
Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017)
Vařili dort, ale protože na to dohlížel McDonagh, nikomu nebylo zle. Až na tu srnu fakt dobrý.